Rise of the Dragon je takový západní pokus o Snatchera (1988), kdy jsou oba tituly velmi inspirované estetikou Blade Runnera a cyberpunkem celkově. Titul od Dynamix ale poměrně zapadl, na rozdíl od dřívějšího Neuromancer, ačkoliv byl magazíny oceňován a dokonce byl řazen mezi nejvíce inovativní tituly historie (číslo Computer Gaming World 148 z listopadu 1996). Proč tomu tak je otázkou, ale časté smrti a poměrně komplikovaný systém reálného chodu událostí zájem asi nezvýšil.

Vizuálně je Rise of the Dragon opravdu pěkné, a na rok 1990 nabídne až nezvykle detailní lokace - kterých ale není mnoho. Obecně je RotD spíše menšího rozsahu, ale s řadou špatných konců (všudypřítomná smrt a "dead end" situace). To ovšem tolik nevadí, jelikož v rámci adventur poskytuje nezvykle mnoho svobody (například jako The Last Express) a hráč může zkoušet různé postupy a pak zkontrolovat návod. Zmíněnou inovací, kterou měl redaktor v CGW na mysli, je mapa lokací, po kterých lze snadno cestovat s využitím metra. Obecně se Rise of the Dragon hraje jako drtivá většina moderních adventur, a to bez zbytečných příkazů (LucasArts a Sierra) a dalších komplikací. Po technické stránce jde o moderní a inovativní adventuru, která ale stejně jako Heart of China (prakticky identická hra, jen zasazená do 30. let 20. století místo daleké budoucnosti) do světa díru neudělala. Dabing chybí, nicméně jsem hrál celkově bez zvuků, takže kvalitu hudby neposoudím.

Proč tedy jen 6/10? Problémy s "game overy" nastínil Hamster, nicméně ani příběh a ani rozsah nejsou silné stránky titulu, a například proti zmíněnému Snatcheru je zde více nedodělků a komplikací. Závěrečné akční pasáže se podle mě po průběhu hraní také moc nehodily, a byl bych radši, pokud by autoři rozšířili trochu příběh a motivaci postav. Jako jednohubka od budoucích tvůrců Betrayal at Krondor to ale poslouží svým účelům, a kvalitní cyberpunková atmosféra se také nevidí všude. Fanouškům zasazení a kvalitních "murder mystery" lze ale doporučit především Policenauts.