Dragonsphere mám už nějakou dobu staženou zdarma v knihovně GOG a při prvním pokusu o rozehrání mě odradila ošklivá grafika a přehršle textů. Proto si teď zahraji trošku na ďáblova advokáta a budu tvrdit, že ta hra není vůbec tak špatná, jak to z hodnocení tady vypadá.
Tentokrát začnu tím nelepším a tím je příběh. Před léty uvěznil starý král se svým čarodějem zlého kouzelníka. O 20 let později starý král umírá a mladý se ujímá těžkého úkolu zničit kouzelníka jednou provždy. A tak se vydá do tří zemí (nomádi, měňavci a víly) aby získal pomoc, prošel čarodějovou tvrzí plnou pastí a zatnul mu tipec. Celou dobu mi to připomínalo King Questy svým tradičním příběhem. Jenže zhruba v půlce hry čaroděje porazíte, nastane zvrat jak prase a pohodový King Quest se mění tak trochu na Hru o trůny. Víc prozrazovat by byl hřích, ale stojí to za to.
King Questy budu zmiňovat i nadále a to v dobrém i zlém. Hře nechybí zajímavé postavy, parádní gradace děje až do finále, ale bohužel také jako King Quest (5-6 díl) vypadá. Grafika je na rok vzniku opravdu prastará a nedetailní. Přesto jsem si kupodivu zvykl, protože jednotlivé obrazovky jsou celkem pěkně nakreslené. Ke hře navíc hraje pěkná pohádková hudba a vše je nadabované.
Hratelnost je rovněž dost ovlivněná sierovkama a to v dobrém i zlém. Takže tu máme spoustu zajímavých puzzlů a miniher (hádání kamenů, přeskakování sloupů), nechybí měnění podob, spousta kouzelných předmětů a spád (postupujete většinou stále dále). Bohužel také nechybí šílené rozhovory, kdy musíte přesně odhadnout pořadí odpovědí, přítomno je i umírání na každém kroku, některé naprosto nelogické úkoly, šílené hádanky (víly!!!) a spousta nevyužitelných předmětů. Těch se Vám v inventáři nahromadí asi kolem dvaceti a kromě tradičních deseti příkazů jako zatlač, polož atd... mají ještě každý dva-tři způsoby použití.
Takže obtížnost stoupá k nebeským výšinám a musím uznat že bez časté konzultace s návodem (resp. point listem) bych si nejspíše ani neškrtl. Posuďte sami - v jedné místnosti musíte vzít mrtvou krysu, zmrazit ji a nalepit na rám dveří s teleportem. Následně na tentýž rám použijete dvojici chapadel, načež hrdina milý teleport chytí, smotá a strčí do kapsy... Jak už jsem zmínil, ve hře se sbírají body, které ovlivní detaily konce hry.
Nakonec mě ale přes výtky Dragonsphere jakožto tradiční fantasy adventura docela bavila. Za rok 1994 určitě lepší volba než Kyrandia 3 nebo King Quest 7.
Tentokrát začnu tím nelepším a tím je příběh. Před léty uvěznil starý král se svým čarodějem zlého kouzelníka. O 20 let později starý král umírá a mladý se ujímá těžkého úkolu zničit kouzelníka jednou provždy. A tak se vydá do tří zemí (nomádi, měňavci a víly) aby získal pomoc, prošel čarodějovou tvrzí plnou pastí a zatnul mu tipec. Celou dobu mi to připomínalo King Questy svým tradičním příběhem. Jenže zhruba v půlce hry čaroděje porazíte, nastane zvrat jak prase a pohodový King Quest se mění tak trochu na Hru o trůny. Víc prozrazovat by byl hřích, ale stojí to za to.
King Questy budu zmiňovat i nadále a to v dobrém i zlém. Hře nechybí zajímavé postavy, parádní gradace děje až do finále, ale bohužel také jako King Quest (5-6 díl) vypadá. Grafika je na rok vzniku opravdu prastará a nedetailní. Přesto jsem si kupodivu zvykl, protože jednotlivé obrazovky jsou celkem pěkně nakreslené. Ke hře navíc hraje pěkná pohádková hudba a vše je nadabované.
Hratelnost je rovněž dost ovlivněná sierovkama a to v dobrém i zlém. Takže tu máme spoustu zajímavých puzzlů a miniher (hádání kamenů, přeskakování sloupů), nechybí měnění podob, spousta kouzelných předmětů a spád (postupujete většinou stále dále). Bohužel také nechybí šílené rozhovory, kdy musíte přesně odhadnout pořadí odpovědí, přítomno je i umírání na každém kroku, některé naprosto nelogické úkoly, šílené hádanky (víly!!!) a spousta nevyužitelných předmětů. Těch se Vám v inventáři nahromadí asi kolem dvaceti a kromě tradičních deseti příkazů jako zatlač, polož atd... mají ještě každý dva-tři způsoby použití.
Takže obtížnost stoupá k nebeským výšinám a musím uznat že bez časté konzultace s návodem (resp. point listem) bych si nejspíše ani neškrtl. Posuďte sami - v jedné místnosti musíte vzít mrtvou krysu, zmrazit ji a nalepit na rám dveří s teleportem. Následně na tentýž rám použijete dvojici chapadel, načež hrdina milý teleport chytí, smotá a strčí do kapsy... Jak už jsem zmínil, ve hře se sbírají body, které ovlivní detaily konce hry.
Nakonec mě ale přes výtky Dragonsphere jakožto tradiční fantasy adventura docela bavila. Za rok 1994 určitě lepší volba než Kyrandia 3 nebo King Quest 7.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Tradiční King Questovské fantasy se skvělým příběhem, pěkná hudba, gradace, spousta nápadů.
Proti: Na rok vzniku zastaralá grafika, brutální obtížnost.