Jako fanoušek klasických adventur musím říct, jakou radost mi dělá, že se dnes mnoho vývojářů vrací do období největší adventuří slávy a ještě na ní odkazují. Pamatuji si totiž období, kdy jsem ve Score pročítal, že adventur je jak šafránu, a že se schyluje k zániku tohoto jednoho žánru. No a dnes? Nevím, kam dřív skočit. Přitom to není žánr, který chce ukazovat nejlepší a nejvyvinutější grafický element. Naopak. Odkazuje na to, co bylo a dělá to nejlépe, jak jen svede. Když si uvědomím, že na Thimbleweed Park dělal i legendární Ron Gilbert, tak prakticky není o čem. Thimbleweed Park je prostě hra, kterou každý správný adventurista jednoznačně musí projít.

Nadšení přichází hned ze začátku. Oldschool atmosféra nejen dobou, ale i kresleným prostředím. Mě to prostě učarovalo. K tomu jsem si užíval příběh, který je nosnou opěrou každé kvalitní adventury, a postupně se snažil dopátrat pravdy v městečku, kde, doslova, chcíp pes.

Zároveň mě ale překvapila celá řada novot a originalit, které v adventuře jen tak nepotkáte. A že jich není málo. Hrajete tu totiž za více postav, které se Vám postupně otevírají. Ty se k Vám dostanou postupně a nebo skrz nějaký flashback příběh, kterým si také musíte projít. Geniální je i myšlenka použití mobilního telefonu coby rádce na lince. Když jsem si nevěděl rady, tak telefon byl takřka vždycky po ruce. Nestane se tedy, že byste se někde nutně zasekli a nevěděli, co a jak dál. No a jelikož tu máte pět postav, za které nakonec hrajete, každá má ve svém inventáři notýsek, kde má zapsané úkoly, které chce splnit...každá má tedy svůj směr s tím, že na konci se vše spojí do jednoho. Nápadu a příběhu snad nelze ani nic vytknout. Navíc tu neustále naráží na minulost, takže pokud už jste pár adventur zahráli a máte nejradši ty od LucasArts, tak si toho jistě všimnete.

Thimbleweed Park je vysloveně vydařená adventura plná neotřelých nápadů, která se s kreslenou grafikou devadesátých let hraje prakticky sama. Nejdůležitější je u adventur vždycky příběh a to, jak je prostředí nakreslené. A tady jsem si oboje užil naprosto do sytosti. Tak, jako dlouho ne.