Under a Killing Moon, neboli třetí ze série o Texu Murphym jsem narozdíl od prvních dvou dílů znal od dětství díky recenzi ve Score, ale nikdy jsem se k ní nedostal. Takže tohle nebude nostalgické vzpomínání, ale hodnocení čistě bez emocí. Musím uznat, že začátek mě na pár dní odradil. Ošuntělé prostředí, složité ovládání, milion předmětů na které se dá kliknout. Nakonec jsem se ale odradit nenechal a dobře jsem udělal.
Under a Killing Moon je totiž parádní záležitost. Ano grafika už dnes neoslní, ale v roce 1994 to plně 3D prostředí, ve kterém se volně pohybujete muselo být parádní. Ovládání je skutečně unikátní - pohybujete se volně myší, můžete se skrčit a stoupat, naklánět se dolů a nahoru - a všechno využijete - například při schovávání se před sondou nebo prohledávání košů a šuplat. V případě že Vás na obrazovce něco zaujme, mezerníkem přepnete do průzkumného módu a klasicky adventurně prohlížíte, sbíráte, otevíráte, šoupete. Předměty putují do inventáře, kde je můžete ve 3D zkoumat či kombinovat. A pokud už narazíte na někoho živého, spustí se jeden z desítek FMV filmů, ve kterých si s postavami povídáte. Musím říct, že takhle promakané ovládání neměly v té době ani 3D akce, snad s výjimkou System Shocku.
FMV filmečky jsou parádní, v slušném rozlišení, občas ukážou i nějakou tu akci a ke konci Vás čeká velkolepé outro. Grafika nakonec není tak ošuntělá, protože dokáže vykouzlit překvapivě působivé lokace. A když už začínám tou technickou stránkou, hru provází slušná najazlá hudba, herecké výkony nebijí do očí a hlavní představitel (a designér) Chris Jones podává výborný herecký výkon. Paradoxně nejhorší herečka je představitelka barmanky, o to větší šok pro mě byl, že jde o Margot Kidderovou, která byla v původních Supermanech. Co mě potěšilo, že to vše fungovalo bez jediného zádrhelu či bugu.
Pod tou vší novotou je to jinak pořád stejný Tex Murphy. Hra je rozdělena do 6 dní, kdy vedete rozhovory s postavami, občas musíte projít slovním soubojem (jak ze dvojky), abyste se dostali ke kladení otázek a když se neptáte, do detailů zkoumáte nějaké místo, abyste posbírali co nejvíce stop, důkazů a předmětů (jak v jedničce). Kombinace jsou logické, co udělat většinou tušíte, velikým průserem tak zůstává pixelhunting, kdy autoři sadisticky schovali předměty na místa, kam by Vás vůbec nenapadlo kouknout, nebo kam normálně nevidíte (karta přilepená z boku pod stolem). Puzzle jako skládání papírů mě nevadí, horší byly třeba smrtící skořápky bez uložení předtím či brutálně přestřelený puzzle s cryo komorou.
A nakonec si nechávám to čím většinou začínám - příběh. Protože je to v podstatě jak hrát film, asi bych váhál na ČSFD mezi 3-4 hvězdičkami. Tex Murphy je stále ukázkový loser, bez peněz, rozvedený a bez ženské, bez případu. Většina postav je výborných, dialogy jsou parádní. Problém je, že se to pomalu rozjíždí - Tex pátrá po krádeži v zastavárně, hledá ztracenou sošku, dokonce se snaží odhalit nevěrného manžela. O co jde se dovíte až v půlce a to na nás tvůrci vychrlí tisíciletí starý kult, který chce pomocí viru zničit lidstvo a vyčistit jej od mutací, přežít na vesmírné stanici, aby pak vyčištěnou Zemi znovu obydleli, zabijáka měnícího podobu, několik tajných agentů a jako záporáka jednoho magnáta z minulého dílu. Je to všechno skvěle napsané, jsou tu skvělé lokace vesmírná stanice a občas parádně pitomý humor (basket, piano, ztráta bouchačky), jen ten námět jakoby vypadl z bondovky 70. let. Tex navíc i přes záchranu světa (pokolikáté už?) zůstává na konci stále stejným loserem. Jsou to spíše filmové výtky, na herní příběh z roku 94 je to výborné.
Přes drobné výtky je ale Under a Killing Moon parádní záležitost, která mě po počátečním váhání chytla a nepustila až do dohrání v jednu ráno.
Under a Killing Moon je totiž parádní záležitost. Ano grafika už dnes neoslní, ale v roce 1994 to plně 3D prostředí, ve kterém se volně pohybujete muselo být parádní. Ovládání je skutečně unikátní - pohybujete se volně myší, můžete se skrčit a stoupat, naklánět se dolů a nahoru - a všechno využijete - například při schovávání se před sondou nebo prohledávání košů a šuplat. V případě že Vás na obrazovce něco zaujme, mezerníkem přepnete do průzkumného módu a klasicky adventurně prohlížíte, sbíráte, otevíráte, šoupete. Předměty putují do inventáře, kde je můžete ve 3D zkoumat či kombinovat. A pokud už narazíte na někoho živého, spustí se jeden z desítek FMV filmů, ve kterých si s postavami povídáte. Musím říct, že takhle promakané ovládání neměly v té době ani 3D akce, snad s výjimkou System Shocku.
FMV filmečky jsou parádní, v slušném rozlišení, občas ukážou i nějakou tu akci a ke konci Vás čeká velkolepé outro. Grafika nakonec není tak ošuntělá, protože dokáže vykouzlit překvapivě působivé lokace. A když už začínám tou technickou stránkou, hru provází slušná najazlá hudba, herecké výkony nebijí do očí a hlavní představitel (a designér) Chris Jones podává výborný herecký výkon. Paradoxně nejhorší herečka je představitelka barmanky, o to větší šok pro mě byl, že jde o Margot Kidderovou, která byla v původních Supermanech. Co mě potěšilo, že to vše fungovalo bez jediného zádrhelu či bugu.
Pod tou vší novotou je to jinak pořád stejný Tex Murphy. Hra je rozdělena do 6 dní, kdy vedete rozhovory s postavami, občas musíte projít slovním soubojem (jak ze dvojky), abyste se dostali ke kladení otázek a když se neptáte, do detailů zkoumáte nějaké místo, abyste posbírali co nejvíce stop, důkazů a předmětů (jak v jedničce). Kombinace jsou logické, co udělat většinou tušíte, velikým průserem tak zůstává pixelhunting, kdy autoři sadisticky schovali předměty na místa, kam by Vás vůbec nenapadlo kouknout, nebo kam normálně nevidíte (karta přilepená z boku pod stolem). Puzzle jako skládání papírů mě nevadí, horší byly třeba smrtící skořápky bez uložení předtím či brutálně přestřelený puzzle s cryo komorou.
A nakonec si nechávám to čím většinou začínám - příběh. Protože je to v podstatě jak hrát film, asi bych váhál na ČSFD mezi 3-4 hvězdičkami. Tex Murphy je stále ukázkový loser, bez peněz, rozvedený a bez ženské, bez případu. Většina postav je výborných, dialogy jsou parádní. Problém je, že se to pomalu rozjíždí - Tex pátrá po krádeži v zastavárně, hledá ztracenou sošku, dokonce se snaží odhalit nevěrného manžela. O co jde se dovíte až v půlce a to na nás tvůrci vychrlí tisíciletí starý kult, který chce pomocí viru zničit lidstvo a vyčistit jej od mutací, přežít na vesmírné stanici, aby pak vyčištěnou Zemi znovu obydleli, zabijáka měnícího podobu, několik tajných agentů a jako záporáka jednoho magnáta z minulého dílu. Je to všechno skvěle napsané, jsou tu skvělé lokace vesmírná stanice a občas parádně pitomý humor (basket, piano, ztráta bouchačky), jen ten námět jakoby vypadl z bondovky 70. let. Tex navíc i přes záchranu světa (pokolikáté už?) zůstává na konci stále stejným loserem. Jsou to spíše filmové výtky, na herní příběh z roku 94 je to výborné.
Přes drobné výtky je ale Under a Killing Moon parádní záležitost, která mě po počátečním váhání chytla a nepustila až do dohrání v jednu ráno.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Opět kombinace noirové detektivky a sci-fi, FMV, 3D pohyb a ovládání fungují, slušné herecké výkony, na svou dobu technicky neskutečné.
Proti: Pomalejší rozjezd příběhu, občas brutální pixelhunting.