KGB byl takový můj rest z dávných pirátských dob. Měl jsem ji na nějakém CD se starými hrami, několikrát ji rozehrál, ale bez návodu, který tehdy nebyl k dispozici jsem se nikdy nedostal ani z první kapitoly.
Přitom ta hra byla fascinující. Velice zajímavá grafická stránka s částečně zdigitalizovanými scénami, naprosto úchvatná atmosféra kolapsu SSSR na začátku 90. let, vyladěné ovládání, ve kterém máte spoustu ikon, ale většinou se použije ta která se v daný moment nejvíce hodí. A jaký mladý důstojník KGB Maxim Rukov máte za úkol objevit, kdo vyrábí snuff filmy. Pamatuji ji, jak mě fascinoval jeden činžák, ve kterém je osm bytů a každý má máslo na hlavě. Satanista, dvojice lehkých holek, nevěrný manžel, bývalý trestanec či rovnou bývalý vězeň z gulagu. A pak řezník, v jehož krámě se skrývají mrtvoly a zdánlivě nevinná babička v jejímž bytě se schází celá mafiánská banda.
Bohužel po dohrání už to tak skvělý není. Příběh se zamotá takovým způsobem, že se z něj stane naprostý guláš. Většina agentů KGB jsou zrádci, je tu několik mafiánských skupin, náckové, programování mozků, drogy, američtí agenti, tajemný informátor a celé to končí pokusem nastolit komunistický převrat za pomocí dvojníka Michaila Gorbačova. Ke konci už jsem se v těch postavách i přestal orientovat a bylo mi jedno jak to dopadne.
Hratelnost je pak doslova pekelná. Puzzle bez jakékoliv hintu (papír na zrcadle), při každém rozhovoru si musíte dávat pozor na to na co se zeptáte a co řeknete. Hra se odehrává v reálném čase, čili je milion a jedna možností, jak někde přijít pozdě nebo nepřijít vůbec a dostat se do slepé uličky. Na většinu věcí kde máte přijít, co máte udělat musíte přijít sami bez jakékoliv nápovědy. Jak už jsem zmínil, jsou tu dead-endy, kdy Vás hra nechá projít půlkou kapitoly aniž byste tušili, že už nemůžete vyhrát, protože jste někdo něco neřekli, neprohlídli nebo třeba nevrátili... i Sierrovky byly v tomhle férovější. Takže přestože jsem nakonec hrál s návodem, několikrát jsem začínal kapitolu znovu, protože jsem projevil iniciativu a udělal něco co jsem neměl.
Zkrátka KGB má pořád parádní atmosféru, originální námět a prima grafiku, ale příběh je ke konci brutálně dementní a bez návodu je to nedohratelné.
Přitom ta hra byla fascinující. Velice zajímavá grafická stránka s částečně zdigitalizovanými scénami, naprosto úchvatná atmosféra kolapsu SSSR na začátku 90. let, vyladěné ovládání, ve kterém máte spoustu ikon, ale většinou se použije ta která se v daný moment nejvíce hodí. A jaký mladý důstojník KGB Maxim Rukov máte za úkol objevit, kdo vyrábí snuff filmy. Pamatuji ji, jak mě fascinoval jeden činžák, ve kterém je osm bytů a každý má máslo na hlavě. Satanista, dvojice lehkých holek, nevěrný manžel, bývalý trestanec či rovnou bývalý vězeň z gulagu. A pak řezník, v jehož krámě se skrývají mrtvoly a zdánlivě nevinná babička v jejímž bytě se schází celá mafiánská banda.
Bohužel po dohrání už to tak skvělý není. Příběh se zamotá takovým způsobem, že se z něj stane naprostý guláš. Většina agentů KGB jsou zrádci, je tu několik mafiánských skupin, náckové, programování mozků, drogy, američtí agenti, tajemný informátor a celé to končí pokusem nastolit komunistický převrat za pomocí dvojníka Michaila Gorbačova. Ke konci už jsem se v těch postavách i přestal orientovat a bylo mi jedno jak to dopadne.
Hratelnost je pak doslova pekelná. Puzzle bez jakékoliv hintu (papír na zrcadle), při každém rozhovoru si musíte dávat pozor na to na co se zeptáte a co řeknete. Hra se odehrává v reálném čase, čili je milion a jedna možností, jak někde přijít pozdě nebo nepřijít vůbec a dostat se do slepé uličky. Na většinu věcí kde máte přijít, co máte udělat musíte přijít sami bez jakékoliv nápovědy. Jak už jsem zmínil, jsou tu dead-endy, kdy Vás hra nechá projít půlkou kapitoly aniž byste tušili, že už nemůžete vyhrát, protože jste někdo něco neřekli, neprohlídli nebo třeba nevrátili... i Sierrovky byly v tomhle férovější. Takže přestože jsem nakonec hrál s návodem, několikrát jsem začínal kapitolu znovu, protože jsem projevil iniciativu a udělal něco co jsem neměl.
Zkrátka KGB má pořád parádní atmosféru, originální námět a prima grafiku, ale příběh je ke konci brutálně dementní a bez návodu je to nedohratelné.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Atmosféra, originální námět, pěkná grafika.
Proti: Přeplácaný příběh, odehrává se v reálném čase z čehož plynou dead endy