Need for Speed: Underground 2 jsou posledním dílem série, který jsem dohrál. Vývojáři se snažily vylepšit původní hru, jak to jen šlo a většina hráčů změny nadšeně přijala. Já se k nim zpočátku řadil také, ale čím déle jsem NFSU 2 hrál, tím více jsem si cenil předchozího dílu.

Asi tak do půlky hry jsem se bavil dobře. Pro začátek jsem si tentokrát vybral Ford Focus, který mi však nevyhovoval a já znovu skončil u Hondy Civic. Pak jsem zkoušel ještě Acuru RSX, ale na Hyundai Tiburon neměla. Pro závody SUV jsem měl v garáži samozřejmě Hummer H2, protože nějaký Cadillac nebo Lincoln se mu nemůže rovnat. Přesto, že byly závody SUV nesmyslně rychlé, bavil jsem se u nich náramně a skvěle zpestřovaly hlavní kampaň. URL okruhy se také povedly.

Závodit s někým, kdo právě projel kolem mě je super, ale když tato situace nastane po padesáté, už to tak super není. Jezdit si volně po městě a hledat obchody bylo také hodně zábavné, než nastala situace, kdy jsem potřeboval najít místo, kde mohu své káře značně zvýšit výkon, ale narážím jen na samé krámy, kde lze upravit tak maximálně její vzhled. Snad jen focení se mi nikdy nezprotivilo a rád jsem si poté vybíral mezi známými firmami, která z nich mě bude sponzorovat.

Vrcholem všeho však byl počet závodů. Zatímco v prvních Undergroudech jich byla zcela dostačující stovka, tady se jejich počet zdvojnásobil. Po dvousté to samé už moc hráčů bavit nemůže. Mě určitě ne a hru jsem dohrával s jistým sebezapřením. Parádní byl však titulní song Riders on the storm, který skvěle sekundoval Get Low z předchozího dílu a i ostatní soundtracky se povedly.