Není to tak dlouho, co jsem se tu v diskuzi bil do hrudi, jak je ta hra dobrá vlastně jen kvůli příběhu a všechno to špatný není důležitý.. ale ono je.
Hru jsem rozehrál znovu, abych ji tentokrát dojel i s Burial at Sea, dohromady mě to stálo skoro 18 hodin života. A popravdě, jak jsem ze hry byl docela nadšený při první dohrání, tentokrát jsem opravdu přemýšlel, jestli se na to nevykašlat. Na prvním dohrání se asi podepsalo moje nadšení z tehdy nového PC (byla to moje první hra, co jsem na té sestavě dohrál).
Gameplay je stupidně jednoduchý. Dojdi na nějaké místo, spusť skript, kde se zavřou dveře, postřílej hordu (dementních, před hlaveň nabíhajících) enemáků, aby se dveře znovu otevřely, vylootuj kdejakou pičovinu, jdi dál. Je neuvěřitelné, kolik toho musí hráč odchodit, odstřílet, odlootovat a odcraftit, aby se malými doušky dostával k tomu jedinému, za co stojí tu hru hrát - k příběhu. Ruku na srdce, žádný Half-Life, Call of Duty nebo RtCW se tu nekoná, střílení je tu těžkopádné, zmatené, bojové "arény" jsou prázdné, neinteraktivní, bez atmosféry, Vigory jsou až na 2 výjimky na jedno brdo okopčené z prvního Bioshocku, no prostě nuda. Největší problém této hry je, že toho střílení je moc. Osobně jsem Vigory téměř nepoužíval, není moc důvod. Jenom až ke konci hry dostanete jakýsi magnet na střely/štít, který potom můžete hodit zpět na enemáka a nevyžere vám to všechnu sůl.
Upgradování všeho silně závisí na tom, jak moc vás baví lootovat popelnice, stoly, skříně, mrtvoly, kabelky, oblečení a asi 10 milionů jiných objektů přičemž když máte vedle sebe 10 skříní, tak lootovatelných je jen 6 a nikdy nepoznáte na první pohled, které to jsou, takže jak mentál chodíte a máčkáte "F" na každou blbost, co vidíte. Docela mě to poznamenalo, protože teď v každé jiné hře chodím a zkouším mačkat akční tlačítko na věci, co by mě nikdy nenapadly. A za mě velký downgrade proti B1 - všechno upgradovatelné je za jednu měnu, tedy peníze, tudíž často stojíte před volbou, jestli si upgradovat Magnumku nebo Vigor, přičemž ani u jednoho nepoznáte, jestli to budete v budoucnu víc potřebovat. Nemluvě o tom, že upgrady jsou neuvěřitelně drahé a při každým odkliknutí budete brečet, že 5 hodin lootování je v hajzlu..
Příběh je moc komplexní na to, aby se dal neustále přerušovat nekonečným a stereotypním shooterem a abyste ho co nejlíp pochopili, je nutnost sbírat nahrávky, kde se vysvětluje hromada věcí. Nicméně jak jsem psal výš, stojí za to. Podruhé už mě to sice nepřišlo tolik kulervoucí a uznávám, že je to vlastně hrozný mindfuck který se ve výsledku ještě znásobí docela blbým naroubováním na první Bioshock v Burial at Sea, ale dá se to poskládat dohromady a mezi hrami je to určitě nadprůměr.
Prostředí je neokoukané a je na něm vidět opravdu hodně člověkodnů. Všelijaké billboardy, reklamy, krátké filmečky jsou bomba a samo město v oblacích má svoje kouzlo (především pláž s mořem, co odtéká "kamsi" dolů). Nicméně Rapture z B1 ve mně zanechal silnější dojmy, asi jeho stísněnou hororovou atmosférou a přece jen je asi originálnější.
Nesmím zapomenout na dementní konzoloidní ovládání a bindování, tudíž když si chcete přečíst, co je na sebrané nahrávce, stisknete "O", abyste se dostali do pidiokna se všemi úkoly, upgrady a nakonec nahrávkami, kde ještě v menším okně pomocí "Page UP/Down" skrolujete a mžouráte na miniaturní text. A přebindovat to samozřejmě nejde.
Dřív jsem si přál, aby Bioshock někdo zfilmoval, dneska bych si asi víc přál, aby z toho někdo udělal walking simulator ve stylu The Vanishing of Ethan Carter nebo Firewatch s délkou tak do 4 hodin. Ideálně ovládaný pouze pomocí myši z gauče propojený na 55" televizi, pohodička :)
Hru jsem rozehrál znovu, abych ji tentokrát dojel i s Burial at Sea, dohromady mě to stálo skoro 18 hodin života. A popravdě, jak jsem ze hry byl docela nadšený při první dohrání, tentokrát jsem opravdu přemýšlel, jestli se na to nevykašlat. Na prvním dohrání se asi podepsalo moje nadšení z tehdy nového PC (byla to moje první hra, co jsem na té sestavě dohrál).
Gameplay je stupidně jednoduchý. Dojdi na nějaké místo, spusť skript, kde se zavřou dveře, postřílej hordu (dementních, před hlaveň nabíhajících) enemáků, aby se dveře znovu otevřely, vylootuj kdejakou pičovinu, jdi dál. Je neuvěřitelné, kolik toho musí hráč odchodit, odstřílet, odlootovat a odcraftit, aby se malými doušky dostával k tomu jedinému, za co stojí tu hru hrát - k příběhu. Ruku na srdce, žádný Half-Life, Call of Duty nebo RtCW se tu nekoná, střílení je tu těžkopádné, zmatené, bojové "arény" jsou prázdné, neinteraktivní, bez atmosféry, Vigory jsou až na 2 výjimky na jedno brdo okopčené z prvního Bioshocku, no prostě nuda. Největší problém této hry je, že toho střílení je moc. Osobně jsem Vigory téměř nepoužíval, není moc důvod. Jenom až ke konci hry dostanete jakýsi magnet na střely/štít, který potom můžete hodit zpět na enemáka a nevyžere vám to všechnu sůl.
Upgradování všeho silně závisí na tom, jak moc vás baví lootovat popelnice, stoly, skříně, mrtvoly, kabelky, oblečení a asi 10 milionů jiných objektů přičemž když máte vedle sebe 10 skříní, tak lootovatelných je jen 6 a nikdy nepoznáte na první pohled, které to jsou, takže jak mentál chodíte a máčkáte "F" na každou blbost, co vidíte. Docela mě to poznamenalo, protože teď v každé jiné hře chodím a zkouším mačkat akční tlačítko na věci, co by mě nikdy nenapadly. A za mě velký downgrade proti B1 - všechno upgradovatelné je za jednu měnu, tedy peníze, tudíž často stojíte před volbou, jestli si upgradovat Magnumku nebo Vigor, přičemž ani u jednoho nepoznáte, jestli to budete v budoucnu víc potřebovat. Nemluvě o tom, že upgrady jsou neuvěřitelně drahé a při každým odkliknutí budete brečet, že 5 hodin lootování je v hajzlu..
Příběh je moc komplexní na to, aby se dal neustále přerušovat nekonečným a stereotypním shooterem a abyste ho co nejlíp pochopili, je nutnost sbírat nahrávky, kde se vysvětluje hromada věcí. Nicméně jak jsem psal výš, stojí za to. Podruhé už mě to sice nepřišlo tolik kulervoucí a uznávám, že je to vlastně hrozný mindfuck který se ve výsledku ještě znásobí docela blbým naroubováním na první Bioshock v Burial at Sea, ale dá se to poskládat dohromady a mezi hrami je to určitě nadprůměr.
Prostředí je neokoukané a je na něm vidět opravdu hodně člověkodnů. Všelijaké billboardy, reklamy, krátké filmečky jsou bomba a samo město v oblacích má svoje kouzlo (především pláž s mořem, co odtéká "kamsi" dolů). Nicméně Rapture z B1 ve mně zanechal silnější dojmy, asi jeho stísněnou hororovou atmosférou a přece jen je asi originálnější.
Nesmím zapomenout na dementní konzoloidní ovládání a bindování, tudíž když si chcete přečíst, co je na sebrané nahrávce, stisknete "O", abyste se dostali do pidiokna se všemi úkoly, upgrady a nakonec nahrávkami, kde ještě v menším okně pomocí "Page UP/Down" skrolujete a mžouráte na miniaturní text. A přebindovat to samozřejmě nejde.
Dřív jsem si přál, aby Bioshock někdo zfilmoval, dneska bych si asi víc přál, aby z toho někdo udělal walking simulator ve stylu The Vanishing of Ethan Carter nebo Firewatch s délkou tak do 4 hodin. Ideálně ovládaný pouze pomocí myši z gauče propojený na 55" televizi, pohodička :)
