Od nejnovějšího, již sedmého Residenta Evila, nesoucího podnázev Biohazard, jsem očekával hodně. Už teaser s názvem Beggining Hour dokázal svou atmosférou, děsivostí či možností více konců něco, o čem se jiným rádoby hororovým titulům ani nezdálo. A stejně tak nasadilo i laťku dost vysoko plnohodnotné hře. O to víc potěší, že kvality hry samotnou laťku teaseru převyšují.

Resident Evil 7: Biohazard se od svých předchůdců značně liší. To, co snad každého ihned bije do očí, je pohled z první osoby, který se v sérii vyskytuje vůbec poprvé. Taktéž se hratelnost vrací k původním kvalitám survival hororu, který můžeme znát z kořenů série a začal s vydáváním nových a nových dílů značně upadat. Od původních dílů se taktéž odklání příběh, jenž se odehrává ve fiktivním městě Dulvey v americkém státě Louisiana. Jako Ethan Winters se sem vydáváte za svou milovanou ženou Miou, kterou jste považovali za zesnulou… ovšem až doposud. Přišla vám od ní totiž po třech letech zpráva odkazující na opuštěný dům rodiny Bakerových. Po vstupu dovnitř ovšem zjišťujete, že dům opuštěně jen vypadá. Rodina Bakerových tu stále přebývá, už vás jen tak ven nepustí a vašemu útěku se bude pokoušet zabránit zuby nehty.

Často se s nimi tak budete muset utkat ve velice povedených bossfightech. K tomu všemu většina členů rodiny dokáže použít různé genetické mutace, zvýšenou regeneraci, možnost dorůstání končetin a nadlidskou fyzickou sílu. Nebyl by to ale Resident Evil, kdyby se tu neobjevila monstra, která vám taktéž zkříží cestu. Často si tak samotný boj s příslušníky rodiny nebo monstry rozmyslíte, a to nejen kvůli jejich síle a obtížnosti je zabít, ale také kvůli nedostatku munice a léčiv. Mně samotnému se stalo, že jsem v podzemních uličkách bez jediné kulky kličkoval s nožem v ruce mezi monstry vycházejících z každého rohu jen proto, abych se dostal alespoň k pár nábojům, které by mi usnadnily cestu dál. Už dlouho se mi u hry nestalo, že bych měl takovou radost z nalezení munice, střelného prachu nebo rostlinky, ze které jsem si mohl následně vytvořit lék.

Správně! Z nalezených surovin si lze vytvářet léčiva i náboje a jde o velmi příjemné zpestření. Některé suroviny, jako například psychostimulanty, které vám zobrazí interaktivní předměty ve vašem okolí, lze použít ihned. Dočkáme se i slušného arzenálu zbraní, počínaje nožem a pistolí, přes brokovnici a ručně vyrobený plamenomet, až k samopalu, granátometu či motorové pile. K tomu všemu si za nalezené mince budete moci pořídit i nějaké to vylepšení, či dokonce samotnou zbraň. V pozdějších fázích hry vám ovšem začne dělat neplechu malý inventář oproti velkému množství nalezených předmětů. K tomu slouží velké bedny, které se nachází ve všech místnostech s uložením hry a u kterých si budete často lámat hlavu nad tím, jaké předměty si s sebou vzít na následující cestu a jaké nechat uvnitř na pozdější použití. Lámat hlavu si budete ale hlavně u hlavolamů a hádanek, které sice nejsou bůh ví jak složité, ovšem různorodé a vždy zábavné. Otravného stereotypu ve formě opakujících se puzzlů se tak nedočkáte, co je jenom dobře. Mezi vedlejší aktivity hry patří hledání bobbleheadů nebo hledání předmětů či dokumentů odhalujících více o životě Bakerových.

Příběh jako takový z úvodu nezní nijak zvlášť originálně, avšak postupem hrou se začne slušně zamotávat, především poté, co začnete nahlížet do soukromí jednotlivých příslušníků rodiny Bakerových. Především vyvrcholení je povedené a dočkáme se i příběhového rozhodnutí. Jako zpestření vyprávění slouží videokazety, které budete průběžně nacházet, a dostávat se tak do kůže vám zcela neznámých lidí, kteří během pobytu v domě nebo okolí nahrávali, nebo byli nahráváni (s totožnou funkcí ve formě navštívení domu reportéry jsme se mohli setkat již ve zmíněném teaseru).

Samotná atmosféra je výborná. Oproti jiným hororovým titulům ji nerýsují pouze jumpscary, ale celkové budování strachu vlivem tmy, temnoty, zvuků, hudby, extrémní brutality nebo dokonale napsaných charakterů rodiny Bakerových, jejichž šílenství začne dohánět k šílenství i vás. Můžete tak klidně neohroženě nést v rukách samopal, ale i přes to budete mít často obtíže udržet svěrače u sebe. Osobně si dovolím vypíchnout například pasáž v domě matky Marguerite, jež proti vám dokáže poslat hejna hmyzu, a celý její dům je prolezlý všemožnými pavouky a brouky. Nebo část, v niž se poprvé setkáte s malou Eveline… děti v hororové hře nikdy nevěstí nic dobrého a zcela upřímně jsem v této části propadl panice a chtěl mít ten nepříjemný pocit co nejdříve za sebou. Nutno podotknout, že hru lze celou projít s podporou PS VR, která intenzivní zážitek ještě umocňuje.

Co musím pochválit, je technické zpracování. Všudypřítomný bordel, plísně, odpadky, špína nebo hra stínů, světel a odlesků dokáží vybudovat hodně. Avšak grafika má i své slabší momenty. Musím vytknout umělou mimiku postav, jež vůbec neodpovídá dnešním standardům, obzvlášť u takového titulu. Několikrát jsem se osobně také setkal s rapidními propady fps, především mezi přechody mezi lokacemi. Ovšem oproti všem kladům tyto menší vady na kráse dokážete snadno přehlédnout.

Resident Evil 7: Biohazard vám nabídne vše, co od pravého hororu můžete čekat, a také to, co dlouho žádná hororová hra nepředvedla v takové míře. Nabídne vám brutální intenzivní hororový zážitek, na který v čele s šílenou rodinkou Bakerových jen tak nezapomenete. Pokud hledáte hru, u které zažijete upřímný pocit strachu a dokážete místy přehlédnout slabší grafické momenty, je sedmý Resident Evil jasnou volbou pro vás.