Na první pohled hra uchvátí krásnou neonovou grafikou snových světů. Máte tu opuštěné pirátské doupě v jeskyních, osadu v nádherných lesích nebo ostrov s majákem, kde na pozadí na nebi létá medůza. Všechno v nádherných uklidňujících odstínech zelené, modré a fialové. Zkrátka sen.

Při procházení krajinami a řešení hádanek se okolo vás (vždy neonově svítící, takže nejde přehlédnout) objevuje text, rozvíjející příběh, ze začátku o pirátech a kouzelném lese, ale velmi rychle zvážní a najednou se už vůbec nejedná o snové fantasy, ale pěkně krutý životní příběh. Stejně s tím se proměňuje i prostředí, kde se z okouzlujícího lesa najednou ocitnete na hřbitově, ústavu pro duševně choré a malebné scenérie s jezírky a sochami, vyměníte za špinavé chodby, poblikávající světla a tmavá sklepení. Celý příběh, který je vám vyprávěn skrz neonové nápisy nabyde velmi rychle velmi temné atmosféry a vám nezbývá, než doufat v nějaký ten happyend

Co se týče hádanek, jedná se hlavně o logické nebo prostorové hlavolamy. Otáčení a štelování různých zámků, šlapání na dlaždice v určitém pořadí, posunování kamenů, práce se světelnými body a jejich návazností. Hádanky nejsou těžké (občas je řešení daleko snazší, než se zdá, takže radím: netřeba vymýšlet překombinované taktiky jako já), já osobně jsem si nedokázala poradit jen s tou poslední. Navíc nemusíte vyřešit všechny rébusy, abyste v příběhu pokročili, pokud vám tedy nejde o achievmenty, nemusíte se s půlkou hádanek vůbec zabývat.

Ač se jedná o víceméně walking simulator s hádankami, rozhodně bych N.E.R.O. nezatracovala. Příběh, který tvoří hlavní kostru hry, totiž opravdu stojí za to.