Mám rád pasáže ve hrách, které se odehrávají "v hlavě" herní postavy - ve snech a v halucinacích. Racionálno se mísí s iracionálnem, skutečnost se prolíná s fantazií, vše funguje podle svérázných pravidel... Herní postava ví, že se jedná o halucinaci, ale zároveň ví i to, že pokud zemře ve svých snech, tak zemře i její skutečné tělo. Podobné "halucinační" vsuvky jsou, jak mě namátkou napadá, v Dragon Age: Origins, v The Next Big Think a určitě ještě v mnoha dalších, které si zrovna nevybavuju.
American McGee's Alice je na halucinacích kompletně založená.
Situace je takováto: malá Alice, která prožila traumatizující událost (požár domu a smrt ostatních členů rodiny) leží v kómatu. Celý obsah hry se odehrává v její hlavě. Pokud projde halucinacemi až nakonec, tak se probere do bdělého stavu a může zase normálně žít - a pokud ne, tak ne. Zároveň je děj provázaný s knížkami Alenka v říši divů a Alenka za zrcadlem, které si autor hry (American McGee) pečlivě načetl a kromě toho se důkladně seznámil s reáliemi viktoriánské Anglie.
Malá Alice ve svých halucinačních vidinách prochází bizarně nadesignovanými lokacemi. Ocitneme se v knihovně (s volně poletujícími knihami), v anglickém parku s labyrintem z živých plotů, na březích lávového jezírka, uvnitř hodinového strojku, v přečerpávací stanici a tak dále, přičemž Alice skáče z plošiny na plošinu, na své široké sukni plachtí nad výústmi vzduchotechniky, tahá za páky, aby si otevřela cestu dál... a kydlí nepřátele. American McGee's Alice je akční adventura, což v tomto případě znamená hopsačkka-skákačka s bojovými pasážemi.
Alenka používá různé bizarní zbraně, které mají dva režimy. Kriketovou holí může nepřítele praštit nebo s ní odpálit míček (který se pak chvíli odráží od pevných ploch). Kuchyňským nožem může bodnout nebo ho může hodit (ale chvíli trvá než se jí znovu objeví v ruce). Zbraní je prostě hafo. Některé používáte pořád dokola a jiné jsou takřka k ničemu, jen jsou v určitých momentech klíčové pro další postup hrou. Když zapomenete, že je máte, tak následuje zákys.
Hra je celkem krátká. Pokud nejste hardcore hráči, kteří na všechno musí přijít sami a občas jedním očkem kouknete do návodu nebo na YT, tak Alenku pravděpodobně dohrajete v čase kratším než 10 hodin. Ale je to 10 hodin, ve kterých budete nepřetržitě žasnout nad imaginací autora.
Jediné, co se dá Alence vytknout, je "zastaralá" grafika. Je znát, že hra vyšla už před téměř 20-ti lety... I když "zastaralá" je relativní pojem.. Poprvé jsem ji hrál před pár lety, když vyšla na placce ze SCORE. Měl jsem ji puštěnou na malém kancelářském monitoru a připadala mi OK. Teď, když jsem ji sjel na monitoru zhruba 2x větším, vypadala jaksi "naředěně". Někdy je méně opravdu více.
Hned po přehrání téhle "první" Alenky jsem se pustil do pokračování (Alice: Madness Returns) ... a ten kontrast byl opravdu zajímavý. Časem u "Madness" napíšu komentář a udělám porovnání.
American McGee's Alice je na halucinacích kompletně založená.
Situace je takováto: malá Alice, která prožila traumatizující událost (požár domu a smrt ostatních členů rodiny) leží v kómatu. Celý obsah hry se odehrává v její hlavě. Pokud projde halucinacemi až nakonec, tak se probere do bdělého stavu a může zase normálně žít - a pokud ne, tak ne. Zároveň je děj provázaný s knížkami Alenka v říši divů a Alenka za zrcadlem, které si autor hry (American McGee) pečlivě načetl a kromě toho se důkladně seznámil s reáliemi viktoriánské Anglie.
Malá Alice ve svých halucinačních vidinách prochází bizarně nadesignovanými lokacemi. Ocitneme se v knihovně (s volně poletujícími knihami), v anglickém parku s labyrintem z živých plotů, na březích lávového jezírka, uvnitř hodinového strojku, v přečerpávací stanici a tak dále, přičemž Alice skáče z plošiny na plošinu, na své široké sukni plachtí nad výústmi vzduchotechniky, tahá za páky, aby si otevřela cestu dál... a kydlí nepřátele. American McGee's Alice je akční adventura, což v tomto případě znamená hopsačkka-skákačka s bojovými pasážemi.
Alenka používá různé bizarní zbraně, které mají dva režimy. Kriketovou holí může nepřítele praštit nebo s ní odpálit míček (který se pak chvíli odráží od pevných ploch). Kuchyňským nožem může bodnout nebo ho může hodit (ale chvíli trvá než se jí znovu objeví v ruce). Zbraní je prostě hafo. Některé používáte pořád dokola a jiné jsou takřka k ničemu, jen jsou v určitých momentech klíčové pro další postup hrou. Když zapomenete, že je máte, tak následuje zákys.
Hra je celkem krátká. Pokud nejste hardcore hráči, kteří na všechno musí přijít sami a občas jedním očkem kouknete do návodu nebo na YT, tak Alenku pravděpodobně dohrajete v čase kratším než 10 hodin. Ale je to 10 hodin, ve kterých budete nepřetržitě žasnout nad imaginací autora.
Jediné, co se dá Alence vytknout, je "zastaralá" grafika. Je znát, že hra vyšla už před téměř 20-ti lety... I když "zastaralá" je relativní pojem.. Poprvé jsem ji hrál před pár lety, když vyšla na placce ze SCORE. Měl jsem ji puštěnou na malém kancelářském monitoru a připadala mi OK. Teď, když jsem ji sjel na monitoru zhruba 2x větším, vypadala jaksi "naředěně". Někdy je méně opravdu více.
Hned po přehrání téhle "první" Alenky jsem se pustil do pokračování (Alice: Madness Returns) ... a ten kontrast byl opravdu zajímavý. Časem u "Madness" napíšu komentář a udělám porovnání.
Warcraft III: Reign of Chaos