Master Rallye je jedna z mála závodních her tohoto typu, co jsem hrál. Singleplayer mě moc nebavil, ale jakmile jsme s bráchou zasedli k jednomu počítači, byl to parádní zážitek. Za prvé jsme díky tomu přišli o jednoho soupeře a bylo tak snazší vyhrát, a za druhé jsme ostatní soupeře mohli zdržovat, aby vyhrál ten, co měl více bodů.

Zajímavý byl model poškození, kdy jednotlivé díly mění barvu od bílé, přes zelenou, žlutou a červenou, až po černou, značící úplné zdevastování řízení, motoru, tlumičů převodovky nebo pneumatik. Jako první vždy odešly tlumiče, ale na chování vozu to nemělo žádný vliv. Ani poškození pneumatik nemělo téměř žádné následky a motor snad ani úplně zničit nešel.

Horší to bylo, když zčernalo řízení a auto zatáčelo ke straně, ale úplně nejhorší bylo poškození převodovky, která pak přeskakovala jeden a posléze dva rychlostní stupně. Když šlo o jedničku, tak na dvojku se rozjet jakž takž dalo, ale když vypadla trojka, na kterou se jezdilo převážnou část závodu, tak to byl opravdu problém. No a bez jedničky a dvojky najednou už se mohl závod zabalit, protože na trojku se rozjet prostě nedalo.

Pamatuji si, že většina tratí šla na různých místech značně zkrátit, ale muselo se dávat pozor na rozmístění chekpointů. Jedna zkratka skokem přes val, což mělo samozřejmě za následek zničení tlumičů, byla tak rychlá, že i přes převrácení a restart vozu zpět na trať vzrostl náskok na soupeře snad o půl minuty.

Bohužel se nám nikdy nepodařilo vyhrát šampionát, protože vždy ten, co vedl průběžné pořadí, udělal nějakou chybu, rozbil auto a skončil poslední. To se mě samotnému povedlo až po letech, vyhrál jsem všech patnáct závodů ve všech třech kategoriích, všechny Master Rallye, závody v režimu Invitation i všechny výzvy. Díky tomu se mi odemkla kupa vozidel (včetně létajícího talíře řízeného opicí). Je škoda, že se závody v jednotlivých kategoriích opakují a jezdí se tak stále to samé. U Colin McRae Rally 2.0 jsem se v tomto směru bavil o něco více.