Vždycky, když si otevřu profil téhle hry, tak mě přepadne nehorázný smutek a zoufalost. Nikdo ji nezná, nikdo ji nehraje a ten, kdo ji hrál, tak jí dává vesměs průmerná hodnocení. A já vlastně ani nevím, proč tu hru mám tak moc rád. Není v ničem revoluční, není to vrchol žánru... ta hra je prostě jenom něco, na co dle mě krásně sedí označení "hidden gem".
Herně si mimo klasické plošinovky bere dost i z žánru metroidvania. Jde sice o několik jednotlivých úrovní, ale ty jsou většinou velmi rozlehlé a nevyhnou se backtrackingu. Zapomeňte na běžnou chůzi zleva doprava, tady jdete prostě do všech směrů. K tomu dopomáhá jetpack, hák a zbraně, se kterými lze mimo zabíjení i vystřelit sám sebe do protisměru. Tohle spolu s fyzikou je na hře vůbec to nejzábavnější. Dá se s tím krásně vyhrát a hraní se tak může proměnit v dosti divoké poletování a odpalování všeho okolo, včetně nepřátel.
Většinu musí zaujmout nádherná, ručně kreslená grafika. Věnujte trochu pozornosti těm detailům. Každý kamínek či lísteček tvoří naprosto skvělou atmosféru neznámé planety. Tvůrci dle mě vytvořili jeden z nejkrásnějších a nejzapamatovatelnějších herních světů. Jasně, je to jen pár 2D map, ale fakt všudypřítomného nebezpečí a krásně žíjící fauny a flory je prostě na poli plošinovek trochu nezvyklá věc.
Magnus Birgersson, či jeho pseudonym Solar Fields, je určitě drtivé většině hráčů dobře znám díky Mirror's Edge. Jsem ovšem toho názoru, že soundtrack pro Capsized je jeho doposud nejlepší dílo. Relaxačním podkresem krásně vyrovnává to nebezpečí, co na hráče číhá na každé plošince a vytváří tak poměrně netradiční a možná i ojedinělé spojení.
Hře dle mě nelze nic vytknout. Je dokonalá ve všem, co nabízí. Těžko jí vrazit stovku, ač bych to rád udělal, ale nebyl bych tak fér vůči jiným kouskům v žánru. Topit se v oranžové barvě si taky nezaslouží a důvodem mého komentáře po tolika letech od prvního dohrání je jen snaha připomenout vám jednu z mých srdcovek.
Snad jí dáte ještě někdo šanci.
Herně si mimo klasické plošinovky bere dost i z žánru metroidvania. Jde sice o několik jednotlivých úrovní, ale ty jsou většinou velmi rozlehlé a nevyhnou se backtrackingu. Zapomeňte na běžnou chůzi zleva doprava, tady jdete prostě do všech směrů. K tomu dopomáhá jetpack, hák a zbraně, se kterými lze mimo zabíjení i vystřelit sám sebe do protisměru. Tohle spolu s fyzikou je na hře vůbec to nejzábavnější. Dá se s tím krásně vyhrát a hraní se tak může proměnit v dosti divoké poletování a odpalování všeho okolo, včetně nepřátel.
Většinu musí zaujmout nádherná, ručně kreslená grafika. Věnujte trochu pozornosti těm detailům. Každý kamínek či lísteček tvoří naprosto skvělou atmosféru neznámé planety. Tvůrci dle mě vytvořili jeden z nejkrásnějších a nejzapamatovatelnějších herních světů. Jasně, je to jen pár 2D map, ale fakt všudypřítomného nebezpečí a krásně žíjící fauny a flory je prostě na poli plošinovek trochu nezvyklá věc.
Magnus Birgersson, či jeho pseudonym Solar Fields, je určitě drtivé většině hráčů dobře znám díky Mirror's Edge. Jsem ovšem toho názoru, že soundtrack pro Capsized je jeho doposud nejlepší dílo. Relaxačním podkresem krásně vyrovnává to nebezpečí, co na hráče číhá na každé plošince a vytváří tak poměrně netradiční a možná i ojedinělé spojení.
Hře dle mě nelze nic vytknout. Je dokonalá ve všem, co nabízí. Těžko jí vrazit stovku, ač bych to rád udělal, ale nebyl bych tak fér vůči jiným kouskům v žánru. Topit se v oranžové barvě si taky nezaslouží a důvodem mého komentáře po tolika letech od prvního dohrání je jen snaha připomenout vám jednu z mých srdcovek.
Snad jí dáte ještě někdo šanci.
