Závěrem bych hru snad doporučil pouze zatvrzelým hráčům dungeonů, kterým ke štěstí stačí role doručovatele kouzelných artefaktů v šíleně komplikovaném příběhu. Ostatním radím, aby s touto hrou neztráceli drahocenný čas.

Toto příkré hodnocení zveřejněné v časopise Excalibur v rubrice Sayrayt možná tenkrát odradilo od hry některé hráče, ale spíš o tom pochybuju, protože v té době už časopis připomínal spíš název té zajímavé rubriky...Přesto v recenzi lze souhlasit minimálně s jedním názorem - technická stránka hry zaostává o míle za všemi ostatními složkami hry. Vzhledem k mé alergii na dabing postav a naopak lásce k MIDI hudbě, jsem se rozhodl pro instalaci přímo z mých originálních disket. Problémy s hrou se dlouhou dobu projevovaly jen občasných zatuhnutím v dlouhotrvajícím souboji a pak všeobecně známou trhanou (nebo naopak překotně zrychlenou) animací pohybu postav. Bohužel bugy naplno udeřily v posledních fázích hry, které mi notně ztížily souboje včetně toho finálního. K tíži technického zpracování bych přidal i nešťastný způsob zobrazení postaviček, kterýžto se mi ale vůbec nelíbil.

Pokud ale se podíváme na samotnou hratelnost a odmyslíme si výše zmíněné, pak tu já osobně vidím jasného kandidáta na stovkové hodnocení (bylo by moje první). Hra mi totiž poskytla naprosto v míře nebývalé momenty, které se mi navždy vyryly do paměti a které už zřejmě vždy budou měřítkem pro další podobné rpg. Posuďte sami z pouhého výčtu:

- hra je plná textu (leckdy i vtipného) se spoustou dialogů, které občas nabízí nelehké odpovědi
- možnost přidat se na jednu z více stran v několika konfliktech
- hra obsahuje velké množství malých bonusových questů (s odměnou v podobě expů / peněz / předmětů)
- hra disponuje obrovským portfoliem kouzel včetně používání (pro svět Dark Sunu tak typických) psionických schopností
- hra reaguje na následky smrti NPC, které zemřou po vašem boku v soubojích (přičemž ta jejich smrt není naskriptovaná, prostě souboj byl s velikou přesilou a přes veškerou snahu se nepodařilo toho či onoho zachránit, takže se s tím musí ostatní NPC vypořádat)
- hra oplývá plnohodnotnou adventurní částí (s potěšením jsem několik hodin strávil v podstatě jen pobíháním ve 3 lokacích, kdy jsem vyšetřoval jeden tragický incident a přitom jsem nepodstoupil jediný souboj)
- hra je velmi obtížná právě po stránce adventurní (kdy a jaký předmět použít, jak a kdy provést stealth akci atd.) a logické (vlastně nevím, které jiné cRPG ne-dungenového typu má tolik puzzlů)
- hra poskytuje chtivému hráči naprosto bombastické tahové souboje (tohle je dle mého největší klad, který ale nevyužijete na výchozí úroveň obtížnosti, proto STOPROCENTNĚ volte obtížnost HARD)
- hra dokonce umožňuje v průběhu souboje použít předměty, které mohou rozhodnout souboj, ačkoliv to nejsou ani zbraně, ani magické předměty, ale jen obyčejné...víc neřeknu!
- hra se odehrává v nehostinném světě Athasu (doporučuji předtím přečíst trilogii Dark Sun, který vyšla i v češtině a která, ač nemá co do činění s příběhem ve hře, tak seznámí hráče se spoustou pojmů i postav ze hry, a přidává pověstnou třešinku na dortu atmosféry hry.
- hra zprostředkovává dialogy skvělou formou, kdy je vidět obličej NPC postavy a řekl bych, že snad krom některých zvířecích typů, je každý obličej jiný
- hra pracuje i s časem (takže některý quest může se vyřešit sám bez vaší pomoci)

Tento výčet mne snad opravňuje udělit tak vysoké hodnocení i když vím, že jsem projevil značnou shovívavost, přivření očí a kus toho selektivního zapomínání při udělování mínusových bodů.

Mimochodem půlčíci jsou v Dark Sunu lidojedi! A magie je nečistá! A přeměna v draka hodně bolí!