Nemaje co dělat a nemaje co hrát jsem opětovně rozehrál Inquisitora. Po 3 dnech příležitostného hraní jsem úspěšně dokončil I akt. Tady jsou mé dojmy:
Hra sebe sama prezentuje jako simulátor mučení a upalování kacířů, což není pravda. Z odehraných cca 10-ti hodin jsem těmito činnostmi strávil nanejvýš 5 minut... a tady se dostávám k proklamované délce (celé hry) cca 200 hodin. Poprvé jsem Inquisitora hrál někdy v roce 2011 a pamatuji si, že jsem se s prvním aktem mordoval snad 14 dní. Což je docela rozdíl oproti nynějším 10-ti hodinám. Ono totiž záleží na tom, jestli přehlédnete či nepřehlédnete různé cestičky a zkratky Například pokud na začátku opomenete přibrat do party psa a rytíře, stane se hra čirým utrpením. Další potíže si způsobíte tím, že si nevhodným způsobem rozdělíte bodíky . Řada schopností/dovedností je úplně k ničemu. Například je zbytečné cpát body do identifikace, protože předměty je možné identifikovat jedním bezbolestným kouzlíčkem. Některé schopnosti/dovednosti jsou důležité (zejména ty kydlící) a bez některých se v určité fázi zaseknete a nepohnete z místa jmenovitě všímavost a levitace . Nebo se zaseknete jen proto, že jste si plně neuvědomili pravidla, na kterých je hra postavena. Třeba to, že většinu dveří je možné roztřískat (což není spoiler, hra na to během loadingů sama upozorňuje). Herní dobu významně prodlouží i to, že se z finálního mnohapatrového monstrdungeonu opakovaně vracíte do města, abyste prodali kořist a dokoupili několik tun lektvárků (nechci se chlubit, ale při tomto hraní jsem monstrdungeon zvládl s jedním jediným návratem).
Něco ke grafice: vizuálně mi hra připomíná (střelím od boku) Divine Divinity + Beyond Divinity, Arcanum nebo Lionheart, což jsou všechno mé oblíbené hry. JENŽE: grafika Inquisitora je (jakoby) poslepovaná z různých navzájem neladících částí. Máme tady celkem obstojné či slušně vypadající baráky a stromečky - ale hned vedle je hromada klád jakoby nakreslená malým dítětem. Venkovní lokace jsou z velké části tvořené špinavě zelenou plochou jakoby namatlanou vodovkami. To je prostě ostuda. To samé platí i o animacích. Některé postavy jsou animovány slušně (třeba pes), jiné obstojně, ale můj zloděj vypadá jako rozplácnutý komár, který z posledních sil mrská nožičkami.
Teď k oněm proklamovaným tunám textů. Všem zhruba 50-ti (pojmenovaným) NPC pokládáte (v I. aktu) zhruba 10 standardních dotazů - a oni vám poskytnou standardizované odpovědi (někdy s přeházeným slovosledem). Převážnou většinu textů tedy tvoří kolorit, který se však po x-tém zopakování změní v balast a nakonec už dialogy jen odklikáváte. Pokud vám enpécéčka sdělí něco důležitého, zapíše se vám to do deníku, takže o to nepřijdete.
Něco k adventuření: hra se tváří jako investigativní adventura, jejíž náplní je "pátrání po kacířích". To však není pravda. Mechanismus spočívá v tom, že vykydlíte celou lokaci (v I. aktu je těch lokací cca 10 a jsou celkem malé a celkem přehledné). Vykydlením získáte přístup k důležitému místu/osobě/předmětu. Automaticky se vám něco zapíše do diáře a vy se automaticky pohnete dál.
Boje: jsou hlavní náplní Inquisitora. S chutí bych je označil za katastrofu, což by byla koneckonců i částečná pravda. Ovládání společníků je tragické a smrt vaší postavy způsobí většinou to, že nestíháte naklikávat rychle přibíhající nepřátele. Chybí možnost hru zapauzovat. Tlačítka Q-save a Q-load se brzy stanou vašimi nejlepšími přáteli. Nejsnadnější je kupodivu likvidace minibossů a bossů pomocí předpřipravených krabiček, kterých se ve hře povaluje slušné množství.
Z dalších svérázů hry bych ještě zmínil: kdykoliv kliknete na obchodníka, vždy má v nabídce něco jiného... Ve hře se střídá noc a den, ale vaše postava nemá možnost spát ani odpočívat. Bez ustání jede, jako by byla naspeedovaná nějakým kvalitním matrošem. Plynutí času nemá na nic vliv. Kdyby ho autoři vyhodili a v některých lokacích nechali permanentní noc a v některých permanentní den, udělali by lépe.
Na závěr: hra má rozhodně potenciál. Pátrání po kacířích i kdylení nepřátel je celkem zábavné. Atmosféra je patřičně šílená a depresivní. Hudba je parádní. Je tu však spousta ALE, které jsem vyjmenoval výše. Pokud Inquisitora někdy dohraju až do konce, tak ho ohodnotím i bodově... ale povrtal jsem se v začátku II. aktu a připadá mi jen jako přelakovaný a nafouknutý I. akt. Nevím, jestli mě to bude ještě bavit.
Hra sebe sama prezentuje jako simulátor mučení a upalování kacířů, což není pravda. Z odehraných cca 10-ti hodin jsem těmito činnostmi strávil nanejvýš 5 minut... a tady se dostávám k proklamované délce (celé hry) cca 200 hodin. Poprvé jsem Inquisitora hrál někdy v roce 2011 a pamatuji si, že jsem se s prvním aktem mordoval snad 14 dní. Což je docela rozdíl oproti nynějším 10-ti hodinám. Ono totiž záleží na tom, jestli přehlédnete či nepřehlédnete různé cestičky a zkratky Například pokud na začátku opomenete přibrat do party psa a rytíře, stane se hra čirým utrpením. Další potíže si způsobíte tím, že si nevhodným způsobem rozdělíte bodíky . Řada schopností/dovedností je úplně k ničemu. Například je zbytečné cpát body do identifikace, protože předměty je možné identifikovat jedním bezbolestným kouzlíčkem. Některé schopnosti/dovednosti jsou důležité (zejména ty kydlící) a bez některých se v určité fázi zaseknete a nepohnete z místa jmenovitě všímavost a levitace . Nebo se zaseknete jen proto, že jste si plně neuvědomili pravidla, na kterých je hra postavena. Třeba to, že většinu dveří je možné roztřískat (což není spoiler, hra na to během loadingů sama upozorňuje). Herní dobu významně prodlouží i to, že se z finálního mnohapatrového monstrdungeonu opakovaně vracíte do města, abyste prodali kořist a dokoupili několik tun lektvárků (nechci se chlubit, ale při tomto hraní jsem monstrdungeon zvládl s jedním jediným návratem).
Něco ke grafice: vizuálně mi hra připomíná (střelím od boku) Divine Divinity + Beyond Divinity, Arcanum nebo Lionheart, což jsou všechno mé oblíbené hry. JENŽE: grafika Inquisitora je (jakoby) poslepovaná z různých navzájem neladících částí. Máme tady celkem obstojné či slušně vypadající baráky a stromečky - ale hned vedle je hromada klád jakoby nakreslená malým dítětem. Venkovní lokace jsou z velké části tvořené špinavě zelenou plochou jakoby namatlanou vodovkami. To je prostě ostuda. To samé platí i o animacích. Některé postavy jsou animovány slušně (třeba pes), jiné obstojně, ale můj zloděj vypadá jako rozplácnutý komár, který z posledních sil mrská nožičkami.
Teď k oněm proklamovaným tunám textů. Všem zhruba 50-ti (pojmenovaným) NPC pokládáte (v I. aktu) zhruba 10 standardních dotazů - a oni vám poskytnou standardizované odpovědi (někdy s přeházeným slovosledem). Převážnou většinu textů tedy tvoří kolorit, který se však po x-tém zopakování změní v balast a nakonec už dialogy jen odklikáváte. Pokud vám enpécéčka sdělí něco důležitého, zapíše se vám to do deníku, takže o to nepřijdete.
Něco k adventuření: hra se tváří jako investigativní adventura, jejíž náplní je "pátrání po kacířích". To však není pravda. Mechanismus spočívá v tom, že vykydlíte celou lokaci (v I. aktu je těch lokací cca 10 a jsou celkem malé a celkem přehledné). Vykydlením získáte přístup k důležitému místu/osobě/předmětu. Automaticky se vám něco zapíše do diáře a vy se automaticky pohnete dál.
Boje: jsou hlavní náplní Inquisitora. S chutí bych je označil za katastrofu, což by byla koneckonců i částečná pravda. Ovládání společníků je tragické a smrt vaší postavy způsobí většinou to, že nestíháte naklikávat rychle přibíhající nepřátele. Chybí možnost hru zapauzovat. Tlačítka Q-save a Q-load se brzy stanou vašimi nejlepšími přáteli. Nejsnadnější je kupodivu likvidace minibossů a bossů pomocí předpřipravených krabiček, kterých se ve hře povaluje slušné množství.
Z dalších svérázů hry bych ještě zmínil: kdykoliv kliknete na obchodníka, vždy má v nabídce něco jiného... Ve hře se střídá noc a den, ale vaše postava nemá možnost spát ani odpočívat. Bez ustání jede, jako by byla naspeedovaná nějakým kvalitním matrošem. Plynutí času nemá na nic vliv. Kdyby ho autoři vyhodili a v některých lokacích nechali permanentní noc a v některých permanentní den, udělali by lépe.
Na závěr: hra má rozhodně potenciál. Pátrání po kacířích i kdylení nepřátel je celkem zábavné. Atmosféra je patřičně šílená a depresivní. Hudba je parádní. Je tu však spousta ALE, které jsem vyjmenoval výše. Pokud Inquisitora někdy dohraju až do konce, tak ho ohodnotím i bodově... ale povrtal jsem se v začátku II. aktu a připadá mi jen jako přelakovaný a nafouknutý I. akt. Nevím, jestli mě to bude ještě bavit.
Warcraft III: Reign of Chaos