Po dohrání Serious Samů jsem si chtěl zahrát něco co jsem ještě nehrál a co na svojí staré šunce rozjedu. Volba padla na sci-fi akci Pariah, kterou jsem kdysi chtěl, ale nesehnal... no co říct. Pariah je dost slabota.
Příběh se odehrává někde v budoucnosti, kde je doktor Mason sestřelen spolu s pacientkou zasaženou virem nad částí planety kontrolovanou rebely. Většinu hry se příběh nijak nerozvíjí, prostě jen někam jdete, později přijdou dva dementní zvraty armáda je zlá a Mason bojuje za mimozemšťany i když nechce, zdůvodňující proč bojujete proti někomu jinému a ultradementní konec hrdina na konci spáchá sebevraždu a umírá i dívka. Navíc opět chybí titulky a hudba v animacích přeřvává dialogy, takže sledovat už tak mizerný děj je dost složité.
Grafika je na rok 2005 nanicovatá. Ne sice úplně hrozná, ale prostředí je sterotypní - hnusná příroda střídá hnusné tovární komplexy a základny, nikde nepotkáte žádnou eye-candy lokaci. Totéž se dá říct i videosekvencích v enginu hry, které jsou navíc podivně neostré.
A hratelnost? Je to klasická střílečka, takže bojujete celou dobu proti skoro stejným vojákům, dá se říct že všechno funguje tak nějak standartně. Zbraně jsou zezačátku dost nepřesné, ale postupem hry získáváte energetické jádra pro upgrade (každá zbraň jde upgradovat třikrát), které je přecejen trochu vylepší. I tak brokovnicí na blízko vojáka na jednu ránu nezabijete, sniperka rovněž nefunguje na známém principu "jedna střela, jeden mrtvý".
Tvůrci přišli i s povinnými vozítky a stacionárními děly. Nuže stacionární dělo máte na vlaku, ale funguje jen v úhlu 180 stupňů a vznášedla, které máte sestřelovat si s klidem zaletí za Vás a smaží do Vás zezadu. Bugyny, které můžete ovládat jsou naprostou katastrofou - neovladatelné a s kanónen netrefíte ani vrata od stodoly. Nepamatuju hru, kde by vozítka byly tak k ničemu, že bych radši vystoupil a šel po svých. Občas zmáčknete nějaké tlačítko, ale většinou jde o projití z bodu A do bodu B jedinou možnou cestou a postřílení všeho co se hne.
Korunu všemu dává nemožnost ukládání, díky čemuž si některé úseky zopakujete několikrát - já takhle zatuhnul při jinak výborné misi kde z jednoho vznášedla přestupujete na druhé.
I tak bylo za pár hodin dohráno s pocitem naprosto průměrné hry, na kterou si za pár dnů ani nevzpomenu.
Příběh se odehrává někde v budoucnosti, kde je doktor Mason sestřelen spolu s pacientkou zasaženou virem nad částí planety kontrolovanou rebely. Většinu hry se příběh nijak nerozvíjí, prostě jen někam jdete, později přijdou dva dementní zvraty armáda je zlá a Mason bojuje za mimozemšťany i když nechce, zdůvodňující proč bojujete proti někomu jinému a ultradementní konec hrdina na konci spáchá sebevraždu a umírá i dívka. Navíc opět chybí titulky a hudba v animacích přeřvává dialogy, takže sledovat už tak mizerný děj je dost složité.
Grafika je na rok 2005 nanicovatá. Ne sice úplně hrozná, ale prostředí je sterotypní - hnusná příroda střídá hnusné tovární komplexy a základny, nikde nepotkáte žádnou eye-candy lokaci. Totéž se dá říct i videosekvencích v enginu hry, které jsou navíc podivně neostré.
A hratelnost? Je to klasická střílečka, takže bojujete celou dobu proti skoro stejným vojákům, dá se říct že všechno funguje tak nějak standartně. Zbraně jsou zezačátku dost nepřesné, ale postupem hry získáváte energetické jádra pro upgrade (každá zbraň jde upgradovat třikrát), které je přecejen trochu vylepší. I tak brokovnicí na blízko vojáka na jednu ránu nezabijete, sniperka rovněž nefunguje na známém principu "jedna střela, jeden mrtvý".
Tvůrci přišli i s povinnými vozítky a stacionárními děly. Nuže stacionární dělo máte na vlaku, ale funguje jen v úhlu 180 stupňů a vznášedla, které máte sestřelovat si s klidem zaletí za Vás a smaží do Vás zezadu. Bugyny, které můžete ovládat jsou naprostou katastrofou - neovladatelné a s kanónen netrefíte ani vrata od stodoly. Nepamatuju hru, kde by vozítka byly tak k ničemu, že bych radši vystoupil a šel po svých. Občas zmáčknete nějaké tlačítko, ale většinou jde o projití z bodu A do bodu B jedinou možnou cestou a postřílení všeho co se hne.
Korunu všemu dává nemožnost ukládání, díky čemuž si některé úseky zopakujete několikrát - já takhle zatuhnul při jinak výborné misi kde z jednoho vznášedla přestupujete na druhé.
I tak bylo za pár hodin dohráno s pocitem naprosto průměrné hry, na kterou si za pár dnů ani nevzpomenu.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Upgrady, slušné přestřelky.
Proti: Průměrná grafika i hratelnost, nemožnost ukládání.