Do limba jsem se dostal díky akci na Steamu kde ho autoři uvedli na víkend zdarma ke stažení. Limbo není nějak dlouhá hra, je krátký, vyjde vás přibližně na jednu až čtyři hodiny. To ale vůbec nevadí protože to bohatě stačí, proč?

Protože Limbo vlastně není ani tak hrou jako spíše takovou uměleckou jednohubkou. Celá hra se odehrává v černobílém spektru barev a její název odpovídá i zpracování. Hra je rozkošně až děsivě brutální, smrt zde nehraje nějak velkou roli jelikož se objevíte o pár kroků pozadu ale způsoby smrti vašeho malého dítěte kterého ovládáte jsou tak děsivé že vás to odradí od zbrklého chování vedoucí ke smrti. Hudba je zde klaustrofobní ale zároveň se doplňuje s úmyslně prázdným světem plným ozvěn a strachu.
Postupem dál se dostanete z lesa do podzemních prostor, továren nebo špinavého města za deště, ale nepočítejte s tím že narazíte na přátelskou tvář. Postup hrou spočívá v řešení dynamických hádanek jež se často musí i dobře načasovat, přiznám se že ke konci jsem už trochu tápal.

Limbo je hnusné, odpudivé, smradlavé a kruté ale přesně to je na tomto dílu to krásné, více než o hru se jedná o umělecké dílo. Doporučuji si zahrát při dešti v osamělém bytě.