Avatar v kině se mi vcelku líbil, a tak když jsem objevil hru, kde se děj odehrává ještě před událostmi ve filmu, musel jsem ji vyzkoušet. V průběhu hraní jsem zjistil, že příběh za moc nestojí, ale naštěstí na něm tento titul až tolik nestojí.

Hlavním tahákem hry je totiž neokoukaná v noci zářící pandorská příroda, která si do příchodu lidí žila vlastním životem, protože Na'vi ji nijak zvlášť neponičili. Je opravdu fascinující procházet se po Pandoře a jako Na'vi jezdit na Parakoni či Thanatorovi nebo dokonce létat na Křiklounech. Když jsem měl navíc k dispozici Pandorapedii, do které jsem doplňoval záznamy pomocí scanneru, měl jsem o zábavu postaráno. Po dokončení hry se sice celá zaplní sama, ale kdo by ty rozsáhlé záznamy četl najednou.

Avatara jsem dohrál i za RDA, ale jako třímetrový modrásek jsem se cítil daleko lépe, i když je pravda, že ZMP oblek mi dodával odvahu a trochu jsem si připadal jak při hraní Mechwarrioru. Díky zkušenostem, které jsem získal za ničení a zabíjení téměř všeho, co se hýbe (obzvláště u RDA), se zlepšovaly moje dovednosti, brnění i zbraně. Navíc se zkušenosti daly uplatnit i ve strategickém módu, kde se mi nakonec podařilo dobýt celou planetu.

Herní Avatar sice není žádnou dokonalou hrou, ale na to, že vývojářům z Ubisoft Montreal datum vydání určovala premiéra filmu, to nebylo až tak špatné. Škoda, že je to stále o tom samém, kdy se lokace alespoň trochu obměňují, ale mise jsou si hodně podobné. Naštěstí hru oživují výzvy, které jsem měl vždy chuť splnit co nejdříve.