Nikdy mě to moc netáhlo ke sci-fi, ale přesto existují filmová/seriálová univerza, která stojí za to. Star Trek je jedním z nich. Svět Star Treku má na svém kontě řadu PC her, leč většina z nich se řadí ke strategiím či simulátorům, což jsou žánry, od kterých dávám automaticky ruce pryč. Elite Force je však o něčem jiném. Jde o kvalitní FPS, která se snaží podchytit atmosféru Star Treku skrze pro mě bezesporu nejoblíbenější sérii – Voyager.
Elite Force skutečně působí, jako další epizoda seriálu o což se nestará jen důvěrně známé prostředí lodi a plejáda známých ras, ale i úvodní znělka a prakticky všichni hlavní hrdinové seriálu figurující zde jakožto taková vyšší úroveň postav. Tu nižší úroveň, která se však ve hře projeví častěji, obstarává Hazard Team, jehož součástí jste i vy. Samotný HT má dvě skupiny – Alfu, kde jsou nejvytíženější hrdinové hry a Betu, kde se dají nalézt okrajové postavy, jež mají nějaký větší prostor třeba jen v jediné misi. Výsledkem je pořádně nabitý ansábl postav a proto doporučuji neznalcům seriálu zhlédnout alespoň 1-2 díly, abyste se trochu seznámily s první skvadrou postav a dokázali se pak lépe orientovat. Pokud o to nestojíte, můžete si o hlavních postavách (všech tří skupin) dočíst přímo v herním menu, kde naleznete jejich stručnou biografii.
A v menu najdete i podstatně více věcí. Na úvodní obrazovku autoři umístili naši galaxii s popiskem důležitých teritorií různých ras. Při vypnutí hry zase natrefíte na schéma Voyageru. Tvůrci se zkrátka nesnažili jen o stylovost ale i nějak přiblížit prostředí neznalcům seriálu a myslím, že se jim to povedlo.
Po absolvování tréninku, který je takovým klasickým nácvikem pohybu, střelby a jedné bojové situace, přichází na řadu výběr obtížnosti. Pravděpodobně vůbec největší neduh Elite Force tkví v častém spawnu nepřátel. Nemluvím tu přímo o respawnu, nakonec tohle opravdu není další CoDovina, ale nepřátelé mají zkrátka tendenci se objevovat z ničeho nic a to kolikrát i za vámi. Pokud je vám takový styl boje nepříjemný (tak jako mě) doporučuji snad raději polevit v obtížnosti a zkusit si výzvu navýšit jinak, například vypnutím zaměřovacího křížku. Když už máte zvolenou obtížnost, přichází na řadu volba pohlaví! Ano, Elite Force je jednou z hrstky FPS za celou historii PC her, v níž lze zvolit pohlaví hrdiny. Přímo v terénu to nic neovlivní, možná tak pár hlášek mířených na hrdinu. Já sice možnost hry za ženu snad pokaždé využívám (ne, není to žádná feministická úchylka :) ale tentokrát jsem si hru střihnul za muže. Druhý díl EF totiž počítá pouze s mužským hrdinou, takže pro lepší kontinuitu je volba muže vhodnější.
Přímo v terénu se EF sice tváří jako čistokrevná akce, ale přestřelky jsou jen jednou složkou hry. EF sice samozřejmě nabízí rozličné akční mise v rozličném prostředí (celkem 6 poměrně dlouhých misí) ale mezi nimi se nacházejí povětšinou klidové úseky na Voyageru. Tyto vycpávkové mise občas vyžadují trochu té jednodušší akce, ale především je to prostředek k seznamování se s následující misí a poznávání postav. Kolikrát prostě přijdete do místnosti, kde se spustí skript a kolegové začnou vézt rozhovor. Rovněž se kolegové po lodi pohybují a mohou promlouvat i s vámi. Dodává to na živosti prostředí a dává tušit, že jste součást posádky, nikoli osamělý hrdina zachraňující vesmír.
S posádkou souvisí i fakt, že kolegové jsou nedílnou součástí odhadem sedmdesáti procent hry. Prakticky neustále máte po boku členy skupin Hazard týmu a výjimečně jde do terénu i někdo z hlavních hrdinů seriálu (pro fanoušky jistě prima záležitost). Bohužel spojenci jsou v boji spíše jen do počtu. Uvedu příklad – vy a skupina třech kámošů natrefíte na šestici nepřátel. Zatímco vy jich vyřídíte pět, vaši tři kolegové horko těžko zabijí jednoho. Bohužel tenhle nepoměr nevyřeší ani snížení obtížnosti, takže kolegové jsou skutečně pouze jakýmsi křovím. Zase jsem ale rád, že nějací kolegové vůbec jsou. Hezky to přidává na atmosféře, a když si začnete trochu více hrát, můžete třeba nechat kámoše bojovat a jen zpovzdálí sledovat jejich počínání. Jen dávejte pozor, aby nepadli (i to se může stát).
Design úrovní, nepřátelé i zbraně, to jsou tři kvalitní součásti každé mise. Úrovně jsou sice kolikrát podřízeny nápadům designérů než logice prostředí, ale u mimozemských lodí to prostě funguje dobře i tak. Zbraně jsou zdařilé a každá má alternativní mód střelby, což ve výsledku dělá osmnáct zbraní. Pěkný počet. No a nepřátelé mají dostatečně široký počet druhů, ač je třeba říci, že v rámci jedné mise se vám do cesty budou stavět třeba jen dva až tři druhy (někdy ani to ne), takže může nastat trochu nuda (hlavně v druhé misi).
Obrovské plus má u mě Elite Force za možnost ovlivnit průběh děje. Na to, že jsme v roce 2000 je myslím tato možnost výtečná. Například téměř celou jednu misi můžete podřídit stealth postupu a není to žádné laciné vyhýbání se nepřátelům. Figurují tu spínače na nalákání, alternativní cestičky, kamery a vrcholem je možnost přestrojení a infiltrace mezi nepřátele. Další perličkou je možnost určitými činy zachránit / zabít členy vaší posádky. Například pokud ve třetí misi dodržíte na počátku stealth postup, najdete svého kolegu zraněného, pokud se však prozradíte, bude mrtvý. Z hlediska samotné hry to nic moc neovlivní (maximálně si vyslechnete pár reakcí dalších kolegů) ale už jen ta možnost udělat věci lépe a zachránit NPC se počítá. Vrcholem pak dosahuje čtvrtá mise (u Borgů), kde je možné rychlým postupem opět zachránit člena posádky, čímž se navíc vyhnete boji s bossem (jím samotným po asimilaci).
Možná proto, že EF vychází z enginu Quake 3, inspiruje se jím i v otázce multiplayeru. Ten stejně jako Q3 Arena nabízí sadu rozličných map, spoustu botů, spoustu herních režimů a řádku power upů. Zatímco u Quake 3 je tato složka hry tou jedinou a hlavní, u EF je to jen polovina hry. Sice nejsem fanda Q3, ale i když jsem MP v Elite Force neužil, dokážu jej ocenit.
Jsme na konci a zbývá EF nějak shrnout. Myslím, že označení bohatá, propracovaná a pestrá střílečka to vystihne nejlépe, stejně jako velmi kvalitní počin na motivy seriálu, který nedělá předloze ostudu. Nemusíte být zrovna fanda Star Treku, abyste si EF užili. Ale pokud jím jste, užijete si hru dvojnásob.
Elite Force skutečně působí, jako další epizoda seriálu o což se nestará jen důvěrně známé prostředí lodi a plejáda známých ras, ale i úvodní znělka a prakticky všichni hlavní hrdinové seriálu figurující zde jakožto taková vyšší úroveň postav. Tu nižší úroveň, která se však ve hře projeví častěji, obstarává Hazard Team, jehož součástí jste i vy. Samotný HT má dvě skupiny – Alfu, kde jsou nejvytíženější hrdinové hry a Betu, kde se dají nalézt okrajové postavy, jež mají nějaký větší prostor třeba jen v jediné misi. Výsledkem je pořádně nabitý ansábl postav a proto doporučuji neznalcům seriálu zhlédnout alespoň 1-2 díly, abyste se trochu seznámily s první skvadrou postav a dokázali se pak lépe orientovat. Pokud o to nestojíte, můžete si o hlavních postavách (všech tří skupin) dočíst přímo v herním menu, kde naleznete jejich stručnou biografii.
A v menu najdete i podstatně více věcí. Na úvodní obrazovku autoři umístili naši galaxii s popiskem důležitých teritorií různých ras. Při vypnutí hry zase natrefíte na schéma Voyageru. Tvůrci se zkrátka nesnažili jen o stylovost ale i nějak přiblížit prostředí neznalcům seriálu a myslím, že se jim to povedlo.
Po absolvování tréninku, který je takovým klasickým nácvikem pohybu, střelby a jedné bojové situace, přichází na řadu výběr obtížnosti. Pravděpodobně vůbec největší neduh Elite Force tkví v častém spawnu nepřátel. Nemluvím tu přímo o respawnu, nakonec tohle opravdu není další CoDovina, ale nepřátelé mají zkrátka tendenci se objevovat z ničeho nic a to kolikrát i za vámi. Pokud je vám takový styl boje nepříjemný (tak jako mě) doporučuji snad raději polevit v obtížnosti a zkusit si výzvu navýšit jinak, například vypnutím zaměřovacího křížku. Když už máte zvolenou obtížnost, přichází na řadu volba pohlaví! Ano, Elite Force je jednou z hrstky FPS za celou historii PC her, v níž lze zvolit pohlaví hrdiny. Přímo v terénu to nic neovlivní, možná tak pár hlášek mířených na hrdinu. Já sice možnost hry za ženu snad pokaždé využívám (ne, není to žádná feministická úchylka :) ale tentokrát jsem si hru střihnul za muže. Druhý díl EF totiž počítá pouze s mužským hrdinou, takže pro lepší kontinuitu je volba muže vhodnější.
Přímo v terénu se EF sice tváří jako čistokrevná akce, ale přestřelky jsou jen jednou složkou hry. EF sice samozřejmě nabízí rozličné akční mise v rozličném prostředí (celkem 6 poměrně dlouhých misí) ale mezi nimi se nacházejí povětšinou klidové úseky na Voyageru. Tyto vycpávkové mise občas vyžadují trochu té jednodušší akce, ale především je to prostředek k seznamování se s následující misí a poznávání postav. Kolikrát prostě přijdete do místnosti, kde se spustí skript a kolegové začnou vézt rozhovor. Rovněž se kolegové po lodi pohybují a mohou promlouvat i s vámi. Dodává to na živosti prostředí a dává tušit, že jste součást posádky, nikoli osamělý hrdina zachraňující vesmír.
S posádkou souvisí i fakt, že kolegové jsou nedílnou součástí odhadem sedmdesáti procent hry. Prakticky neustále máte po boku členy skupin Hazard týmu a výjimečně jde do terénu i někdo z hlavních hrdinů seriálu (pro fanoušky jistě prima záležitost). Bohužel spojenci jsou v boji spíše jen do počtu. Uvedu příklad – vy a skupina třech kámošů natrefíte na šestici nepřátel. Zatímco vy jich vyřídíte pět, vaši tři kolegové horko těžko zabijí jednoho. Bohužel tenhle nepoměr nevyřeší ani snížení obtížnosti, takže kolegové jsou skutečně pouze jakýmsi křovím. Zase jsem ale rád, že nějací kolegové vůbec jsou. Hezky to přidává na atmosféře, a když si začnete trochu více hrát, můžete třeba nechat kámoše bojovat a jen zpovzdálí sledovat jejich počínání. Jen dávejte pozor, aby nepadli (i to se může stát).
Design úrovní, nepřátelé i zbraně, to jsou tři kvalitní součásti každé mise. Úrovně jsou sice kolikrát podřízeny nápadům designérů než logice prostředí, ale u mimozemských lodí to prostě funguje dobře i tak. Zbraně jsou zdařilé a každá má alternativní mód střelby, což ve výsledku dělá osmnáct zbraní. Pěkný počet. No a nepřátelé mají dostatečně široký počet druhů, ač je třeba říci, že v rámci jedné mise se vám do cesty budou stavět třeba jen dva až tři druhy (někdy ani to ne), takže může nastat trochu nuda (hlavně v druhé misi).
Obrovské plus má u mě Elite Force za možnost ovlivnit průběh děje. Na to, že jsme v roce 2000 je myslím tato možnost výtečná. Například téměř celou jednu misi můžete podřídit stealth postupu a není to žádné laciné vyhýbání se nepřátelům. Figurují tu spínače na nalákání, alternativní cestičky, kamery a vrcholem je možnost přestrojení a infiltrace mezi nepřátele. Další perličkou je možnost určitými činy zachránit / zabít členy vaší posádky. Například pokud ve třetí misi dodržíte na počátku stealth postup, najdete svého kolegu zraněného, pokud se však prozradíte, bude mrtvý. Z hlediska samotné hry to nic moc neovlivní (maximálně si vyslechnete pár reakcí dalších kolegů) ale už jen ta možnost udělat věci lépe a zachránit NPC se počítá. Vrcholem pak dosahuje čtvrtá mise (u Borgů), kde je možné rychlým postupem opět zachránit člena posádky, čímž se navíc vyhnete boji s bossem (jím samotným po asimilaci).
Možná proto, že EF vychází z enginu Quake 3, inspiruje se jím i v otázce multiplayeru. Ten stejně jako Q3 Arena nabízí sadu rozličných map, spoustu botů, spoustu herních režimů a řádku power upů. Zatímco u Quake 3 je tato složka hry tou jedinou a hlavní, u EF je to jen polovina hry. Sice nejsem fanda Q3, ale i když jsem MP v Elite Force neužil, dokážu jej ocenit.
Jsme na konci a zbývá EF nějak shrnout. Myslím, že označení bohatá, propracovaná a pestrá střílečka to vystihne nejlépe, stejně jako velmi kvalitní počin na motivy seriálu, který nedělá předloze ostudu. Nemusíte být zrovna fanda Star Treku, abyste si EF užili. Ale pokud jím jste, užijete si hru dvojnásob.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Kvalitní zpracování světa Star Treku, posádka Voyageru, prostředí + zbraně, spojenci, klidné úseky na lodi, možnost částečně ovlivnit průběh děje, obecně pestrý obsah (včetně MP složky)
Proti: Spawn nepřátel, víceméně zbyteční spojenci (v rámci boje)