Ze začátku jsem si těžko, těžko zvykal na styl hraní téhle hry. Hodně pomalý pohyb. Hodně neohrabaný soubojový systém. Hra vypadala pořád stejně. Sakra, chtělo by to nějakou větší výpravu. Co nového se dá vymyslet na jedné lodi ve sněhové vánici. Snaží se o to flashbacky. Spíš možnost měnit minulost. Sním či bdím? Odkud se berou ty nepřátelé?

Ač je to hra už docela stará, její náročnost jsem poznal i na mé šunce. Frame-rate jsem měl snad nižší, než v o tři roky novějším Alanovi Wakeovi. No dobře, hrál jsem na plné detaily. V některých bojích se ten chaos docela zpomaloval. Docela by mě zajímalo, jak to funguje na dnešních nových sestavách. Grafika tady ale rozhodně není nic béčkového. Někdy se na to pěkně dívalo. Hlavně když tál led. Ledové zasazení ve hrách není moc časté. Vlastně je docela vzácné. Proto to vypadá dost neokoukaně. No jo, v ledu je ještě třeba The Thing. Tam ale netál led.

Atmosféra je dobrá. Ne moc tísnivá. Pocit osamělé smrtící zimy tu ale pocítíte. Bez pořádného ozvučení by to samozřejmě nešlo. V tomhle je odvedená dobrá práce. Monstra jsou pěkná. Zbraně jsou pěkně zpracované. Bohužel jsou dost nemotorné. Ze začátku jsem měl opravdu chuť s tím praštit. Ty souboje byli hodně frustrující.

Naštěstí nepřátel není tolik. Na bojový systém se dá zvyknout a já postupně zjišťoval, že mě hra baví čím dál víc. Zajímalo mě hodně rozuzlení příběhu. Které bylo dostatečně uspokojující. A já měl na konci takový ten dobrý pocit z dohrání. Ano, je to hodně krátké. Co taky ale vymýšlet na jedné středně velké lodi. U téhle hry je zkrátka potřeba mít trpělivost a pozvolna se do ní ponořovat.