Na rovinu - pro hry alá interaktivní filmy mám opravdu neskonalou slabost. Možná protože koukání na filmy a hraní PC her jsou moji dva nejoblíbenější koníčci. Kéž by to bylo čtení, ale to bohužel za těmahle dvěma lehce kolísá. Mimo jiné, po tom, co mi moje seriálová láska Dexter zlomil srdce svým naprosto příšerným koncem, se z Walking Dead stal můj nejoblíbenější seriál současnosti. (Ano, mám ho radši než Hry o trůny nebo Breaking Bad, shut up) A hra samotná mě totálně nadchla. Brilantně napsané dialogy postav, zapeklité situace, při kterých teče pot do slipů a naprosto senzační chemie mezi některými charaktery. Tomu samozřejmě vládne pouto, které mezi sebou mají Lee a Clementine. Její miloučká roztomilá povaha přiměje hráče se o ní doopravdy starat, strachovat se o ní a za každou cenu jí udržet v bezpečí. Většinou dětské charaktery ve hrách fakt nemusím, po Mass Effectu 3 jsem je skoro začal nenávidět, ale Clementine jsem si hrozně oblíbil. Taktéž Lee mi velice seděl, hrozně mi připomínal Tyreese ze seriálu, taky jsem se myslím i jako on choval. Ať už za něj hrajete jakkoliv, veškeré jeho dialogy a interakce jsou skvěle zvládnuté a napsané.

A ty emoce... ach, ach, to je lahůdka! Během hraní jsem byl téměř v neustálém napětí, zvědav především třeba z toho, jaké následky přivodí to či ono rozhodnutí. Zaplatí za to někdo životem? Bylo tohle správné udělat? Bylo to OPRAVDU správné? Nebo to spíš bylo nutné? Zaslouží si to? Ale co když...? A co když zase...? Ale nebude to...? A tak dále, některá rozhodnutí nejsou lehká, nechají vás v nejistotě, v nervozitě. A jejich důsledky pocítíte, to je jasné. Ostatní charaktery jsou výrazné, mají svou vlastní jedinečnou osobnost, chovají se (někdy až nechutně) lidsky - což znamená, že občas šíleně, depresivně, humorně, racionálně, naprosto iracionálně, přátelsky a naopak atd. A budou umírat... Bude jich hodně umírat. Série si až skoro po vzoru Valve hraje s vizuálním a atmosférickým efektem, který je doprovázen nějakou překvapivou či famózní podívanou (Spíše scénou). Několikrát jsem se přistihl, jak při určitých situacích jsem si říkal nahlas: ,, Ty vole, to je dobrý. To je nápad!" Mnoho lidí si stěžuje na malou akci a interaktivitu samotného hráče, mně to třeba vůbec nevadilo. Klidně bych i přijal, kdyby celá hra byla pouze založená na vybírání dialogových možností. Jakožto obrovskému filmovému fandovi mě to tedy vůbec neštvalo.

Sérii se navíc podařilo něco naprosto fascinujícího, co se většinou hrám, které vycházejí podle nějaké předlohy, filmové či komiksové, moc nezdaří - Byť vycházející z již vytvořeného světa, série si vyrobila vlastní a naprosto odlišnou atmosféru a styl vyprávění, než jaký má třeba seriál. Někdy ho s tím dokonce i překonává! V budoucnu napíšu i koment i k ostatním epizodám, kde proberu trochu podrobněji obsah každé z nich, tenhle komentář bude trochu obecný k celé sérii. Série Walking Dead je však naprosto úchvatná podívaná, při kterém mi slézaly nehty z rukou strachem, napětím, stresem, hněvem, radostí, smutkem... no, byl jsem prostě emocionálně znásilněn, akorát se mi to strašně líbilo, takže bychom to nazvali spíše jak? ... Nevím, chtěl jsem zase vymyslet něco strašně "chytrýho", ale kašlu na to, prostě to je pecka!