V zásadě se shodnu s Garretem v tom, že jsem čekal daleko více. Standalone datadisk má dle rychlosti průchodu pět až šest hodin, zatímco původní hru jsem hrál 16 hodin (bylo čím se kochat a co prozkoumávat, což tady příliš neplatí). Bohužel v datadisku absentuje drtivá většina ingrediencí, díky kterým byl Wolfenstein: The New Order vynikající. Podáním příběhu počínaje (v datadisku nefunguje žádné útočiště a spřátelená NPC jsou ve hře doslova pár minut), přes nulovou gradaci stran výstroje, výzbroje a nepřátel až po neslané nemastné prostředí.

V New World Order člověk postupně získává lepší a lepší zbraně, důvěru NPC, na počátku bojuje proti přesile nepřátel spíše vyjímečně (a silnější nepřátelé se vyskytují až později) a stealth postup dává celkem dost smysl. Naopak v datadisku jsou téměř hned k dispozici všechny zbraně (autorům to asi posléze došlo, proto nechají hlavního hrdinu dvakrát přijít o vybavení), člověk potkává prakticky od začátku všechny typy nepřátel a stealth je účelově mařen skriptovanými poplachy. Ruku v ruce s tím jdou občas nesmyslně vysoké počty nepřátel, což jakoukoli gradaci spolehlivě zabíjí.

V původní hře prošel hrdina spoustu různých prostředí (zákopy, pevnosti, Asylum, různé továrny a výzkumná střediska, vězení, rozsáhlý most a jako třešničku na dortu skvělou misi na Měsíci), zatímco tady se prostředí příliš nestřídá a v podstatě téměř všechno zapadá kolonky věznice/pevnost/katakomby (pravda krom lanovky a kousku vesničky jako z RtCW). Perků je asi třetina původního počtu (a člověk většinu získá při normálním průchodu hrou), [spoiler]rozhodnutí, na jehož základě je možné zásadním způsobem vylepšovat životy nebo brnění absentuje[spoiler], neexistuje nic jako laserový řezák, nová mechanika se točí okolo používání trubek (což není špatné, ale zrušené herní mechanizmy to IMHO nenahradí).

Přes všechna zmíněná negativa zůstává stále velmi slušný gunplay.