to je s tou myší a přesýpacíma hodinama, jak se nakonec milujou? tak to bude pak asi moje první gamesa, kterou jsem rozjel - na 486, samozřejmě u fotra v práci (kde taky jinde)! za tu hodinu, než se vyhrabal z papíru a odtrhnul mě od klávesnice, se to dalo zmáknout (byl jsem geniální dítě), když už jste věděli, který padací dveře přeskočit, kam vylézt, nebo koho probodnout tím mečíkem, a hlavně jak - ještě ted si myslim vzpomenu na ten jednoduchej qrif, který při pozorování zkušeného hráče musel vypadat strašně složitě! všechny ty bossy jsme měli ve školce dokonce pojmenovaný, takže označení "sultán na konci" mi nic neříká, byl to Černokněžník a hotovo! před ním tam byli ještě dva - Tlustoch a na toho třetího si už nevzpomenu kostra!!. a to bude asi tak celý, vlastně ne, začíná se mi to vracet - byl tam taky váš duch, kterého jste nesměli zabít (!), skoky do prázdna a zrcadlo, které se pojilo asi s tím vaším druhým já. info pro Ducana - kdyby tě to nebavilo, tak bys ty levly nevopakoval, pak byste si zase stěžovali, že je to moc krátký - ta hra byla časově omezená, protože měla vysokou znovuhratelnost díky právě těm questum, který se logicky nedaly všechny vyřešit napoprvý. kolikrát neska nedohraju mnohem komplexnější hru jen proto, že mě v pulce začne nudit, ale Prince bych si určitě ještě jednou někdy zopakoval!