"5 am....c'mon....faster....one more hour....ding, ding, ding.....uffff"

Řekl bych, že takové reakce budou u všech lidí, co si zahrají tuto nehorázně primitivní, ale zato nepopsatelně děsivou indie gamesku. Hra pojednává o roztomilých ňufíčcích jakožto zábavnou stránku Freddyho pizzerky. Ovšem jakmile padne půlnoc, tito ňufíčci si začnou brousit zoubky a jejich cíl je jasný.....VY! Paranoia se na vás stahuje každou vteřinou. Každou vteřinou projíždíte kamery, rozsvěcujete světla, nasloucháte. Oproti tomu plyšáci toho využívají a zpočátku o sobě dávají vědět, že se blíží, aby postrašili....ale poté občas už hází servítky stranou a skočí po vás jakmile zaváháte.

Co je nejdůležitější, abyste si tuto hru užili je podle mě představivost. Po čase se totiž všechno opakuje a hrozí zde, že hra začne nudit. Ovšem lidé s představivostí hru vidí úplně jinak. Zdá se jim, jakoby zlo měnilo tvar a pokaždé, přicházelo odjinud. Nebo si na tě židli představí sami sebe a podnikají různé kroky jak by zachránili svojí kůži. Kdo to takto nemá, tak mu stačí dohrát první dvě noci, protože dál je to stejné. Kamera, bubák, světlo, dveře, světlo, bubák, kamera atd.

Co je u hry největším plusem, je nečekanost. To, že máte jedny dveře přibouchlé a u druhých nic není, neznamená, že jste v suchu, kolikrát jsem spadl ze židle díky tomuto falešnému pocitu bezpečí. Oproti tomu jediným mínusem hry je menší nelogika. Proč například k tomu, aby dveře byly uzavřené potřebuji proud? Proč, když proud dojde zvedne dveře nahoru? A když už, tak kde se vezme proud ke zdvihnutí dveří? Zde se to mohlo více domyslet. Ale jinak u mě hra splnila účel. Ponaučení zní: nikdy nechci pracovat jako noční hlídač :D