Akční hry moc nemusím, ale když tady náhodou nakouříte čínana z M60ky, tak se i dvakrát obrátí ve vzduchu, než narazí do zdi. Zvuky, které přitom vydává snad ani nemusím komentovat. Zbraní není zas tolik, většinou najdete vod každé kategorie jednu nebo dvě, což ocenuju, protože hra se tak soustředí i na něco jiného než na zbraně a zároven se jimi definuje. MP5ku už neschováte pod sako, jako tomu bylo minule, možná bych nedal prostor pro další pozici menších SMG (je tam snad jen zástupce micro UZI) a rovnal je rovnou do jedné ze dvou skupin podle toho, jestli je lze schovat či nikoli a omezil bych i kapacitu inventáře. Ale co se mi v podání hitmana vždycky líbilo je, jak drží v jedné ruce pistoli s tlumičem, zatímco ve druhé má připravenou pušku. Taky je tady zajímavě řešen HUD s náboji, kdy se vám zásobník odčítá rovnou z celkového počtu. Zajímavý to je, protože jinde se s tím moc nesetkáte, a tak tu máme další alternativu k porovnání, ačkoli jsem se s ní občas pěkně přepočítal a chyběl mi zásobník jako v prvním díle. Hraje se na bezmála jeden zásah, nějakým magnumem nebo do hlavy určitě. Nevím, jestli jsou nepřátelé inteligentní, protože jsem to v přestřelkách nikdy nepoznal, ale čekaj na sebemenší záminku, aby vás vyprovokovali!

Contrtacts jsem zpětně (ted) projel několikrát, protože krom klasického FPS nabízí i možnost hladkého pruběhu mise, kdy skutečně utočíte především na statistiky na konci, ne kvuli bonusovým předmětum, ale hlavně proto, že hra je tak mnohem výživnější a dostane se vám i jiných zajímavých momentu, které pusobí celkem inteligentním dojmem; rozhodně se pak její délka nedá srovnávat s kvákem, kterého bych za večer proběhl 3x. Dokonce bych ocenil, kdyby pokaždé, když někoho sejmete na veřejnosti, přijela zásahovka, protože místy je odpor slabý a většinou jej tvoří hosti, a pak uděláte jatka i z obyčejného hotelu - poprvé jsem se dozvěděl, že v tý misi je bazén až z návodu, což evokovalo právě další projekce. Nicméně, když se prostřílíte ven ze sanatoria, tak už vás asi nic nezastaví, i když to je častý omyl v čínských čtvrtích, kde jsem strávil nejvíce času plánováním a konečně jsem se taky nepřevlékal jenom kvuli image. Myslím, že samotný remake se povedl, respektive využil svého potenciálu, a to je právě to, co většině na třetím Hitmanovi vadí. Ten vsází především na efekt, jednoduché ovládání a menu považuju za jedno z nejlépe zpracovaných vubec, i celková orientace ve hře je ukázková, kde díky šikovné tabulce nemáte problém rozpoznat mezi spletí těl na zemi tu správnou končetinu, za kterou uklízečku uklidíte někam za roh z dohledu dotěrnejch fizlu a zavřete za ní dveře. Scéna s prostitutkou měla dokonce filmový náběh, když mi několikrát málem spadla z balkonu nebo mi dala (pusu) na rozloučenou. Komunikace obecně mi dost připomínala akční adventuru Bloodlines, která boří žebříčky v hratelnosti a nabízí tu podobnou žánrovou interaktivitu jako nájemný zabiják s číslem 47, který mi tady už nepřijde tak legrační jako v Blood Money, ale jde za hranu cynismu, kterou nájemná vražda bezpochyby je.

Mně osobně se tenhle přírustek hnusí uplně stejně jako vám, akorát mám slabost pro drama a ponurou atmosféru z blížící se smrti, která je podána asi tím nejsugestivnějším hudebním doprovodem J.K.