Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Quake

  • PC 65
Quake jsem nikdy neměl moc rád. Vzpomínám si, že jsem ještě jako malý měl pouze demo a musel jsem se hodně přemáhat, abych ho vůbec dokončil. Ty tmavé chodby, ošklivé potvory, neustále stejné prostředí… vadilo mě to, ale lidé se mění a stejné věci mohou být po letech jiné než tehdy. Tedy on Quake s novými enginy zase tak úplně stejný není, ale díky detailnějším texturám, či většímu rozlišení přijde nějaký ten pokročilejší engine (např. Dark Places) vhod.

Quake se mi ani po letech nepovedlo vnímat jinak než jako výrazný krok zpátky na jedné frontě a oproti tomu skok vpřed na frontě jiné - technologické. Nahrazení 2D potvor těmi plně trojrozměrnými zní úžasně. Líbí se mi, že voják po zásahu upadne a pomalu vstává, že jiný chlapík hází granáty odrážející se od stěn, že na zombie platí jen exploze atd. Ano, to je moc fajn a hned jsou boje zajímavé, ale potvory jsou zkrátka ošklivé. Asi bych to měl hře odpustit vzhledem k době vzniku, ale hranaté ošklivé stvůrky se špičatou hlavou mi na dobrém dojmu nepřidají. Souboje jsou zajímavé, prostředí však nikoli. Originální prostředí a level design například u Hexenu bil do očí, ale tady bych v soutěži ‚přiřaď úroveň k epizodě‘ těžce pohořel. Takřka všechny úrovně jsou jen a pouze změtí chodeb bez nějaké hlubší myšlenky. Už u takového Hereticu bylo poznat, co mají mapy představovat. Tohle je městečko, říkal jsem si, támhle nějaké doky, tady zase hřbitov. Ale co Quake? V téhle mapě je spletitý komplex chodeb, tady taky, i tady jeden je a teď pozor – most, velká brána, zdobená okna… to vypadá zajímavě, není to katedrála? Vejdu dovnitř a… hmm, tak nic.

Jako další zápor beru absenci dveří či spínačů, které jde aktivovat klávesou. Tady se vše aktivuje zatlačením či střelbou a to je věc, kterou opravdu nepochopím. Snad to má přispět dynamice akce, ale já Quake nikdy nebral jako neustálou řež. Vždycky jsem postupoval opatrně, pečlivě prohledával každý kout a nalezení vstupu do tajné úrovně byl důvod k radosti. Takhle se při ústupu omylem otřu o stěnu s tlačítkem a už na sebe pouštím další dávku potvor.

Zbraně také nejsou nic zvláštního. Na typické kousky jako je brokovnice, kulomet a raketomet si stěžovat nemůžu, nakonec bez nich by to nebylo ono. Granátomet je fajn věc, ale co dál? Čekal jsem nějaké specialitky. Odpalovač min, plamenomet… prostě něco zvláštního, co by klasický arzenál oživilo. Vrcholem všeho je jakýsi vrhač blesků. Sice je to zatraceně účinná hračka, ale munice je dostatek jen v poslední kapitole. Systém inventáře také není a přitom by se hodil. Často jsem narazil na posilovač střel (známější jako Quad damage), občas došlo na nezranitelnost a výjimečně i neviditelnost… ale když se bonusy aktivují okamžitě, málokdy najdou pořádné využití. Většina takových vylepšováků je totiž v tajných oblastech a i když je hráč najde, k nejbližšímu nepříteli to bývá dost daleko, pokud vůbec ještě nějaký zbývá. Asi nebudu sám, kdo důkladné hledání secretů provádí až po vyčištění mapy.

Co naopak oceňuji je způsob výběru obtížnosti a epizod. V úvodní úrovni si hráč vybere jednu ze tři (až čtyř) obtížností a posléze si zvolí i epizodu, které mají délku 7 až 8 úrovní (včetně tajné úrovně). Zbraně mezi epizodami sice nezůstávají, ale i tak je dojem velmi dobrý, neboť hra působí uceleně.

Na závěr pár dojmů z epizod...

1. Dimension of the Doomed
První epizoda, která byla i součástí Dema, představí kupodivu takřka vše, co Quake nabízí. Většinu monster + skoro všechny zbraně i bonusy. Byl bych raději kdyby Quake nevystřílel všechnu munici v první čtvrtině hry, ale zase je mi jasné, že demo má hráče nalákat a když není na co, kdo to pak koupí? I tak je ale vyplácání potenciálu na škodu. Epizoda ale špatná rozhodně není. Obtížnost je na Normal vcelku příjemná, úrovně jsou přehledné a nijak zvláště velké. Velmi zajímavá byla tajná úroveň (dostupná z E1M4) v níž byla pozměněná gravitace. Potěšil i boss na konci kapitoly. Mám bossy rád, a i když mám raději, když jdou normálně zastřelit, je fajn vědět, že na závěr přijde výzva navíc.

2. The Real of Black Magic
Druhá epizoda dovrší arzenál hry poslední zbraní a zbylými monstry. Celkově jsou úrovně větší a spletitější. Nejednou se mi stalo, že jsem zabloudil. Bohužel prostředí se nemění, i když mám pocit, že tahle epizoda hojně používala mosty a nádrže s vodou. Bonusová úroveň (dostupná z E2M3) mi ničím ojedinělá nepřišla. Už od dob Doomu očekávám od skrytých úrovní něco navíc - něco zvláštního a netypického. Čas od času se mi to dostane v plné míře (Doom 2, Plutonia Experiment, Hexen), ale většinou jen zčásti, což platí i pro Quake. Na konci epizody je jakožto boss pavouk Vore. Je to běžný protivník, co se objevuje i v dalších kapitolách (což by nevadilo), ale boj s bossem bych si představoval delší. Co takhle bestie typu Cyberdemon, který snese nějakých 25 raket a ne pavouček, co jde po čtyřech raketách do věčných lovišť?

3. The Netherworld
Třetí kapitola u mě těžce strádá, protože už nemá absolutně nic, čím může překvapit. Quake vyplácal vše v minulé kapitole a teď už ho z bahna může dostat jedině nápaditost level designu, jenže bohužel... Ať už jde o textury, monstra, zbraně, pasti, nápady… vše už tu bylo a další porce kaše chutná stejně málo jako ta minulá, v níž bylo alespoň dobré koření v podobě novinek. Tajná úroveň (dostupná z E3M4) aneb nuda navíc. A co se bosse týče, tím je nečekaně opět pavouk Vore. Kdyby se alespoň na toho bosse dalo těšit…

4. The Elder World
Přeci jen tu v rámci hratelnosti dochází k drobným změnám. Obtížnost je opravdu vysoká a i na Normal jsem měl řadu potíží. Silná monstra jako je Vore či Shambler (bílá zubatá věc) jsou zcela běžná. Bonusy už nejsou přítomné především v tajných oblastech, ale hojně se nalézají všude možně. A konečně baterií do toho... bleskometu je dost na to, aby se zbraň dala používat poměrně často. Bonusová úroveň (dostupná z E4M5) je bohužel nezajímavá klasika a boss na konci je jen další várka pavouků.

5. Shub-Niggurath’s Pit
V podstatě jde o finální úroveň s bossem, který se opět likviduje za pomoci fígle, nikoli palebného arzenálu. Není těžké bosse zabít a vlastně není ani moc těžké zjistit jak ho zabít. Shub-Niggurath je jen další zklamání ze hry, kterou si zapamatuji jako výrazný technologický pokrok, nikoli zdařilou zábavu.

Pro: Ryze 3D hra se vším všudy, zajímavé souboje + monstra, výběr obtížností a epizod

Proti: Nudné mapy, stále stejné prostředí, arzenál zbraní, bossové, automatické mačkání všech spínačů

+18