prvního hitmana považuji za jediného poctivého, ačkoli ty další vyhovují mému stylu hraní, kde si mohu na konec prohlédnout i trochu jinou statistiku než s jedním prázdným zásobníkem. každou misi jsem pruměrně vystřílel 200 – 300 náboju a strunu používal jen pro zpestření. na konec jsem si přečetl návod, kterej mi poskytl zajímavý pohled ukladného vraha s dobrým prostorovým vnímáním detailu – většiny z nich jsem si při hraní ani nevšiml, na mapce jsem vytypoval cíl a šel jasně na věc. nejtěžší část vždycky byla se prostřílet ven a uniknout; v haciendě nebo na klinice se v panice personál často uchyloval ke zbraním po mrtvých security, a tak jsem pro jistotu nenechával nikoho na živu – nevyplatí se to. titulky v novinách byly pak obzvlášt peprné a docela jsem si to i vychutnal. nejhorší zase bylo, když jsem nevěděl kudy kam, nebo se ztratil. to jsem pomalu ztrácel nervy a připravoval si druhý monitor, ale nakonec to všechno dobře dopadlo a já odmaturoval jako elitní zabiják 4700.