Když už jsem s brbláním vyplázl takový nekřesťanský děngy za grafárnu, chtěl jsem ji donutit, aby si z něčeho nadělala do ponožek. Budiž tedy Crysis 3! Krocení proběhlo nečekaně snadno, u mě, osoby oplývající neskutečným talentem vybrat si skutečně provarovou grafárnu, co za tři neděle nebude stíhat, takový nezvyk! A také pochvala německým arabášům za optimalizaci (více dnes chváleni nebudou).

Jak už to tak u Cryteku bývá, Crysis je pozoruhodnou směsicí geniality a debility. Oceňuji i architekturu a level design, a že sušácky navržené mise přišly až ve druhé polovině... I když nepotřebuji ve hrách roboty a nanokraviny ani atomové paprskomety, uznávám Far Cry/Crysis jako určitý fenomén, na němž je vidět upřímná snaha autorů poladit poslední díl trilogie důstojně a "k dokonalosti". Gameplay ale zůstává nevyrovnanej a spíše průměrnej. I když běh už nežere nanoenergii, furt je to pomalý. Pod tíhou tří prdelí možností obleku a zbraní apod. je hra taková upachtěná a kostrbatá a já nejsem nějakej geek, který to bude postupně zdolávat na všechny obtížnosti, aby všechny ty hovadiny postupně dostal do ruky. Crysis - grafické hody a herní porody.

Jsem zastáncem jednoduchosti a volnosti a zcela mi neimponuje, když mám 99% času někoho v uchu na vysílačce. Far Cry, na úkor o něco méně bystrozrakých enemáků, nemělo neviditelnost ani polonesmrtelnost a hrálo se tuze dobře a řádově lépe, než tato překombinovanost, většinu času jsem trávil v jungli sám na vlastní pěst a nikdo mi nechodil v jednom kuse přebalovat plíny (nebo naopak). V Crysis 3, podle mě, zábava umírá společně s posledním odkráglovaným lidským protivníkem. Co se týče příběhu, tak ten z Far Cry 3 byl vedle Crysis úplnou horskou dráhou emocí v kvalitě shakespearovských proporcí, a kdybych býval věděl, co přijde, tak bych si FC3 i vč. toho repetetivního běhání kolem býval víc užil, protože ve trojce totiž tragicky nefungují emoce ani zvědavost a chuť vědět něco dál, nic, nothing, nichts.

Pokládám za neuvěřitelné, a poměrně skandální, že nejlepší hrou, kterou jsem v tomto období hrál, a přitom vůbec nejdelší - jedinou hrou, která si udržela mou vachrlatou pozornost až do konce - byl paradoxně podomácku zkutěný a graficky nulový Fallout 1.5: Resurrection, co se hýbe i na Pentiu 90 MHz. Neskutečné, za dva měsíce jsem rozjel celkem čtyři hry na způsob Far Cry, a žádná se mu nepřiblížila ani přibližně. Rozhodně tuto dnes už klasiku neohrozí pár hodin kočkování s místníma kokotama z vesmíru a furt se opakující vyhazování do luftu nějakých jejich bazmeků.