Ještě předtím, než tvůrci z Volitionu začali brát před brainstormingy nad novým titulem (Saints Row: The Third) crack, tvořili to nejlepší v královském žánru vesmírných simulátorů.

Od výborného Freelancera přes čtvrtý Wing Commander až po nechvalně proslulý Battlecruiser 3000AD, kde se snad ještě nyní snaží Derek Smart doprogramovat funkční toalety, druhý FreeSpace byl vždy mým favoritem. Recenze v jednom z nejnabitějších vydání Levelu (vyšel Age of Empires II, Homeworld, Atlantis II, Flight Unlimited III) dokázala navnadit a udržet představu o genialitě tohoto díla po více jak deset let. Teprve na konci minulého roku jsem však FreeSpace 2 rozehrál, a byl velmi spokojen.

Chlouba hry, tedy grafické zpracování, již tolik nevyniká (pokud hráč již vyzkoušel X3: Reunion a jiné), nicméně i po patnácti letech nemůže FreeSpace 2 odradit. Zvláště, když na první (i druhý) pohled obtížné ovládání je ve své podstatě intuitivní a skrze (zábavné!) tutoriály během kampaně vejde do rukou a z hraní se stane zábava a ne lovení kláves po celé šíři klávesnice. A s tím se pojí i obecně nízko postavená obtížnost hry – tedy hrát pouze na nejvyšší obtížnost, jinak hráč bude procházet misi od mise i bez vlastního přičinění. Levelů je poměrně vysoký počet, a minimálně v první půlce hry nabízí různorodé naplně a jejich design je často nastaven na změny původních cílů pro nenadálé události. A tím je hráč udržen po celou dobu mise, respektive hry, v napětí.

Komplexní vesmírný simulátor, který pokrývá velení několika typům jednotek, napínavé boje (s výborným dabingem, který tvoří půlku atmosféry rozpoutaných šarvátek - což dokazuje např. toto video) a různorodé prostředí od azurově modrých mlhovin po temné, odkloněné soustavy. Tedy, ve všech aspektech povedená hra a milník žánru, u kterého je zábava zaručena.