Po všech desítkových recenzích a zmínkách o genialitě a revolučnosti jsem od FEZu čekal více, než kolik by reálně mohla videohra nabídnout. Navíc to podpořila exkluzivita hry u Xboxu, a s tím spojená i jakási jistá nedosažitelnost (z očividných důvodů). Rok se s rokem sešel a FEZ byl oznámen a vydán na nejpodstatnější platformu, a tak mohla představa přejít v praxi. Reálně je však třeba připočíst ještě řadu měsíců, ne-li, jeden celý rok – první verze byly nespustitelné a náročnost byla daleko nad technickým provedením. Verze 1.10 je již však problémů prosta a tak již nic nebránilo rozehraní.

V první řadě je třeba řící, že jde o fantastický titul. Absenci výraznějšího smyslu konání, živějšího prostředí a lépe navržené struktury plně vynahrazuje pocit toho, že hrajete výjimečnou hru, nebo lépe výjimečnou logicky zaměřenou plošinovku, podobně jako tomu bylo u Another Worldu nebo Braidu. Potenciál kultu je zcela hmatatelný z každé obrazovky a všudypřítomných detailů. Léta strávená tvorbou hry P. Fish naplnil megalomanskou představou, která by ve větším týmu neprošla – a takovéto projekty (The Lost Crown a Grimoire) řadím mezi ty mě nejsympatičtější. I přes zjevné nedostatky je zde vize, kterou nešlo ošálit.

Nejde o to, FEZ dohrát na sto procent a odškrtnou ho. Ale o postupnou zábavu pomalu odkrývat svět a jeho tajemství. A to FEZ nabízí v míře vrchovaté – lze se soustředit pouze na nalezení krychlí, nebo časově podstatně náročnější luštění a nalézání anti-krychlí a map. V každém případě jsou však hratelnost a základní mechanismy intuitivní a zábavné, což se pojí s lehkostí obtížností této části hry (oproti někdy až frustrující obtížnosti nutné přesnosti u Braidu). Hratelnost, jako základní ingredience dobré plošinovky je podpořena zpracováním, které je patrné z materiálů – rotace světa je funkční a technicky skvěle provedena, a vizuální styl je ideálním mixem retro stylu v moderním provedením. Soundtrack Disasterpeace je poslouchatelný sám o sobě a titulní Adventure mohu řadit k tomu nejlepšímu v žánru, pozornost si také zaslouží FZ: Side Z plný neméně povedených remixů.

I přes nedostatky tak mohu FEZ řadit mezi mé nejoblíbenější hry, a doporučit každému, kdo preferuje originální a zábavné tituly. A také jedna z opravdu mála her, u které jsem byl za poslední roky během hraní nadšen.