Airborne se vrací na Evropská bojiště druhé světové války a snaží se ji pojmout novým způsobem, přičemž se drží stylu AA – šest brífinků a šest misí na různých místech, to vše bez charakterů a bez sebemenšího příběhu na pozadí. Mise má vždy stejný průběh a na počátku si vyberete zbraně, jež se postupně odemykají. V samotné akci pak vyskočíte z letadla, otevřete padák a spadnete kamsi do otevřené mapy s tím, že jsou tři základní možnosti, jak skok dokončit.
1) Spadnete do vyznačené zelené zóny, která je bezpečná a jsou zde zásoby munice a léčiv
2) Spadnete na jedno z pěti míst, které jsou označeny padákem – speciální (náročné) seskoky vyznačující se dobrou palebnou pozicí
3) Spadnete někam jinam a riskujete rychlou smrt
Když jste na zemi, obdržíte řadu úkolů a je jen na vás v jakém pořadí je vyplníte. Tahle nelinearita je jedním z hlavních taháků Airborne a myslím, že se povedla. Mapy sice nejsou nijak velké, ale ta volnost tam zkrátka je. Úkoly jsou povětšinou dvojího typu – něco zničit a něco obsadit. Cestou potkáte řadu spawnujících se nepřátel i spojenců. Když jsou úkoly splněny, začíná druhá fáze mise, která navyšuje laťku obtížnosti a je výhradně lineární. Jinými slovy se otevře doposavad nepřístupná část mapy a vy jdete dál plnit úkoly. Když je hotovo, mise končí.
Tohle všechno mi přijde celkem fajn a oproti jiným FPS je to prostě vítaná změna, díky které Airborne neskončí v propadlišti dějin jako FPSka, kterých je dvanáct do tuctu, jenomže i zde je řada nepříjemných ALE. Tím nejdůležitějším je nemožnost hru uložit – hra se ukládá sama po splnění některého cíle, jenomže když pak zemřete, nenahraje se pozice u onoho cíle, nýbrž začínáte znovu od seskoku padákem. Je to příležitost, kterak se dá splnit všech pět speciálních skoků a vylepšit zbraně, jenomže ten největší zápor spočívá v opětovném respawnu některých nepřátel s tím, že doposavad splněné úkoly jsou již vyplněny. Určitý pokrok je tudíž přítomný, ovšem likvidovat Němce znovu je nehorázně otravné.
Zmínil jsem možnost vylepšit zbraně, což je druhý tahák Airborne. Každá zbraň se, abych tak řekl, dá vyexpit až na třetí úroveň. Vše je podmíněno používáním dané zbraně, ale míra získaného XP závisí i na speciálních zabitích – headshoty, hromadná zabití, atd. Vždy po sebrání dostatečného množství XP dojde k automatickému vylepšení zbraně, které může poskytnout např. zlepšení přesnosti, optiku, či rychlejší nabíjení. Ač se mi ta myšlenka zpočátku strašně líbila, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tu něco špatně. Vylepšování je jednak užitečné, ale zároveň jde o atraktivní prvek a tak řada z nás hráčů určitě toužila po tom vyexpit co nejvíce zbraní. Hra vás tak nabádá k tomu, abyste hráli podle toho, jak ona píská - stříleli jen určitými zbraněmi, které chcete vylepšit, dále abyste se snažili o speciální zabití a taky abyste se nebáli umírat, protože jedině tak můžete střílet další návaly nepřátel. Abych poslední bod uvedl na pravou míru – expy na zbrani po vaší smrti zůstanou, ale jen od chvíle, co se hra uložila (splnili jste úkol). Jak se tedy vyexpí zbraně na max? Postřílíte všechny nepřátele v oblasti, splníte jeden úkol, zemřete, opět postřílíte všechny nepřátele, splníte druhý úkol, zemřete,… I když jsem té tužbě mít všechny zbraně za každou cenu na max odolal, lákalo mě to natolik, že jsem maximálně vylepšené zbraně používal jen zřídkakdy. Nemohu jinak, než systém expení označit za nepříliš povedený. Já vím, že hráč vlastně není do ničeho nucen a je na něm, kterak bude hrát, jenomže minimálně ta vidina nezanedbatelné výhody vám podvědomě říká: ‚Hele, co kdybys máknul a ty zbraně rychle vyexpil, vždyť se to vyplatí.‘ Kdybych měl hledat nějaké řešení, dal bych k dispozici určitý počet vylepšení (třeba na základě počtu loadingů,…), aby je hráč mohl vrazit na jakoukoli zbraň. A taky by nebylo špatné mít možnost vylepšení odebrat – třeba Gewehr pro mě byla skvělá puška, dokud jsem nedostal optiku a tudíž příliš velký zoom, o který však u takovéto zbraně vůbec nestojím.
Ještě musím zmínit systém léčiva. Někdo miluje lékárničky a postupně se snižující zdraví, které nabádá ke stále větší a větší opatrnosti. Někdo zase nedá dopustit na autoheal, čili neutuchající akci na stále stejné vlně. Airborn přichází s kompromisem – zdraví je rozděleno na čtvrtiny (rámečky) a pokud je jedna čtvrtina narušena, brzy se sama doplní, ovšem pokud je zcela zrušena, pomůže jedině lékárnička. Beru to jako dobrý způsob, jak vyjít vstříc oběma táborům hráčů. Co se mi však nelíbilo, byl obludně velký zaměřovací křížek, který nejde vypnout. Jako já chápu, že FPS bez zaměřovače je pro hodně lidí nehratelné, ale když jsou ve hře mířidla, k čemu ten věčně překážející křížek je?! To ho vážně všichni hráči potřebují natolik, že novější FPS už ani nedávají možnost ho zrušit? Dále se místy hodně špatně střílelo při zapnutých mířidlech – pohyb kamery není plynulý a střílet na velkou dálku, obzvláště s optikou, je těžké.
Dojmy z misí:
Výcvik
Výcvik je v tomto případě nutností, která těžko může někomu vadit, tím spíše, že jediné, co se učíte, je skákat s padákem na cíl. Je dobré vědět, jak rychle se s padákem pohybujete i jak korigovat dopad a protože Airborne s ničím jiným nezvyklým na poli FPS nepřichází - cvičení střelby a pohybu není zapotřebí.
1 - Husky
Už první mise v městečku na Sicílii mě ukázala, že Airborn nebude kdovíjaký zázrak. Což o to, hrálo se dobře a užil jsem si pobíhání úzkými uličkami i hledání vhodných palebných pozic na střechách, jenomže tomu něco chybělo, něco, co měly předchozí MoH a tenhle ne. A tak jsem celou první misi zjišťoval jak je možné, že mě to nechytlo tak, jako AA a PA. A nakonec jsem zjistil, že Airborn má jen zlomek té atmosféry a nápaditosti, kterou se chlubily díly minulé. Pocit osamělosti je nenávratně v tahu, do toho podivné ozvučení zbraní a hlavně žádné nápady typu vozidla, letadla, nepřátelské přepady, bortící se budovy či stacionární zbraně (jen kulomet). Je to všechno mdlé a přitom ta druhá polovina mise by klidně mohla vytasit nějaké zpestření, vždyť tam už je vše výhradně lineární a hodit kus jedoucí techniky a pár scriptů by neuškodilo. Takhle je to jen pobíhání ulicemi a kousek po kousku dobývání města.
Ale protože výše zmíněnými nedostatky trpí všechny mise, těžko to vyčítat zrovna operaci Husky. Mise neurazila ani nenadchla, takže dávám pomyslné stříbro.
2 - Avalanche
Opět noční záležitost ale tentokrát ne venkově, čili na otevřenějším prostranství. Prostředí starých staveb a chrámů mě kdovíjak nenadchlo. Náplň mise je opět zničit pár věcí, čili nic originálního. A lineární část též není víc než cesta za zničením děl. Co se s vámi stalo, autoři? Mysleli jste, že originální desetivteřinová pasáž ve vzduchu zastíní tu hodinu nudy na zemi?
Slabota, kterou ani nemá co zachraňovat. Vždyť co bylo na té misi zajímavé? Že jsem musel vlézt k radiostanici bokem přes budovu, protože zvenčí nešel odstřelit zámek na bráně? Bronz.
3 - Neptune
Dobrá mise. Stačila chvíle, abych se zorientoval na velmi pěkné mapce a abych se pustil do bojů, typu obsaď bunkr či znič radiostanici. Autoři však vymysleli 1 (slovy jeden!) neotřelý nápad – složení raketometu a následné zničení otravného tanku. Jo, tohle bylo fajn, jenomže zbytek je opět nemastný a neslaný paskvil, který alespoň zachraňuje závěrečný boj v zákopech. Prostředí s hromadou zeleně se mi líbilo, jen škoda, že to je naposled, co se ukáže trocha té přírody.
Nechápejte mě špatně – tahle mise není žádný zázrak, ale protože mi přišla hodně dobrá (na tu bídu), uděluji pomyslné zlato.
4 - Market Garden
Rozbombardované město jsem čekal vlastně už od začátku a bylo jen otázkou, kdy to přijde. Překvapil mě nízký počet sniperů a též zábavné pasáže s ničením tanků pomocí granátů. Vlastně ani úsek na mostě nebyl špatný, takže navzdory typickému neduhu Airborne, šlo o celkem zdařilou misi, kterou navíc okoření raketometčíci.
Nebylo to špatné a to navzdory prostředí, které moc nemusím. Stříbro.
5 - Varsity
Zato tohle je do nebe volající bída. Tovární komplex sází hlavně na přítomnost dobře ukrytých odstřelovačů. Já to beru, ale odstřelovači, kterým zbraň svítí jako žárovka?! Asi to má znamenat, že se od optiky odráží sluníčko, jenže když je sniper ve stínu, tak by se to stávat nemělo, ne? A boje v interiérech též nic moc – nepřátel požehnaně a nápaditost nulová.
Pro mě nejhorší mise hry, kterou nezachránil ani zajímavý souboj na nádraží. Bronz
6 - Der Flaktürm
Předně by mě zajímalo co je ta gigantická věž z betonu vlastně zač. Všechny dosavadní mise byly založeny na reálných operacích, ale o téhle monstrózitě jsem v životě neslyšel. To to jako fakt existovalo, plánovalo se to postavit, nebo je to jen výmysl tvůrců? Ale zpět k misi – po stránce obtížnost docela síla, čemuž pomáhají nejen velké výškové rozdíly, ale hlavně robocopové s MG42. Byla s nimi docela zábava, tím spíše, že je to jediný nepřítel, před kterým je třeba ustupovat (krom tanku, samozřejmě). Úsek na samotném konci mi však dal pořádně zabrat – nucený seskok do tmavé chodby, kterou prochází asi 6 chlápků s MG42. Není kam ustupovat, ani za co se krýt. Ještě, že jsem s sebou měl hodně raket…
Velmi dobrá mise, která představuje slušnou výzvu a nabízí velmi zajímavé prostředí. To je za zlato!
Podtrženo sečteno je pro mě Airborn zklamáním, ale ne zase tak hrozným. Je to vcelku dobrá hra a to hlavně díky těm originálním prvkům. Jen škoda, že tvůrci se nechali uchlácholit nápadem seskoků a expení zbraní až všechno ostatní tak trochu odflákli. Na mém PC Airborn určitě chvíli zůstane a příště se mi snad podaří doexpit všechny zbraně :)
1) Spadnete do vyznačené zelené zóny, která je bezpečná a jsou zde zásoby munice a léčiv
2) Spadnete na jedno z pěti míst, které jsou označeny padákem – speciální (náročné) seskoky vyznačující se dobrou palebnou pozicí
3) Spadnete někam jinam a riskujete rychlou smrt
Když jste na zemi, obdržíte řadu úkolů a je jen na vás v jakém pořadí je vyplníte. Tahle nelinearita je jedním z hlavních taháků Airborne a myslím, že se povedla. Mapy sice nejsou nijak velké, ale ta volnost tam zkrátka je. Úkoly jsou povětšinou dvojího typu – něco zničit a něco obsadit. Cestou potkáte řadu spawnujících se nepřátel i spojenců. Když jsou úkoly splněny, začíná druhá fáze mise, která navyšuje laťku obtížnosti a je výhradně lineární. Jinými slovy se otevře doposavad nepřístupná část mapy a vy jdete dál plnit úkoly. Když je hotovo, mise končí.
Tohle všechno mi přijde celkem fajn a oproti jiným FPS je to prostě vítaná změna, díky které Airborne neskončí v propadlišti dějin jako FPSka, kterých je dvanáct do tuctu, jenomže i zde je řada nepříjemných ALE. Tím nejdůležitějším je nemožnost hru uložit – hra se ukládá sama po splnění některého cíle, jenomže když pak zemřete, nenahraje se pozice u onoho cíle, nýbrž začínáte znovu od seskoku padákem. Je to příležitost, kterak se dá splnit všech pět speciálních skoků a vylepšit zbraně, jenomže ten největší zápor spočívá v opětovném respawnu některých nepřátel s tím, že doposavad splněné úkoly jsou již vyplněny. Určitý pokrok je tudíž přítomný, ovšem likvidovat Němce znovu je nehorázně otravné.
Zmínil jsem možnost vylepšit zbraně, což je druhý tahák Airborne. Každá zbraň se, abych tak řekl, dá vyexpit až na třetí úroveň. Vše je podmíněno používáním dané zbraně, ale míra získaného XP závisí i na speciálních zabitích – headshoty, hromadná zabití, atd. Vždy po sebrání dostatečného množství XP dojde k automatickému vylepšení zbraně, které může poskytnout např. zlepšení přesnosti, optiku, či rychlejší nabíjení. Ač se mi ta myšlenka zpočátku strašně líbila, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tu něco špatně. Vylepšování je jednak užitečné, ale zároveň jde o atraktivní prvek a tak řada z nás hráčů určitě toužila po tom vyexpit co nejvíce zbraní. Hra vás tak nabádá k tomu, abyste hráli podle toho, jak ona píská - stříleli jen určitými zbraněmi, které chcete vylepšit, dále abyste se snažili o speciální zabití a taky abyste se nebáli umírat, protože jedině tak můžete střílet další návaly nepřátel. Abych poslední bod uvedl na pravou míru – expy na zbrani po vaší smrti zůstanou, ale jen od chvíle, co se hra uložila (splnili jste úkol). Jak se tedy vyexpí zbraně na max? Postřílíte všechny nepřátele v oblasti, splníte jeden úkol, zemřete, opět postřílíte všechny nepřátele, splníte druhý úkol, zemřete,… I když jsem té tužbě mít všechny zbraně za každou cenu na max odolal, lákalo mě to natolik, že jsem maximálně vylepšené zbraně používal jen zřídkakdy. Nemohu jinak, než systém expení označit za nepříliš povedený. Já vím, že hráč vlastně není do ničeho nucen a je na něm, kterak bude hrát, jenomže minimálně ta vidina nezanedbatelné výhody vám podvědomě říká: ‚Hele, co kdybys máknul a ty zbraně rychle vyexpil, vždyť se to vyplatí.‘ Kdybych měl hledat nějaké řešení, dal bych k dispozici určitý počet vylepšení (třeba na základě počtu loadingů,…), aby je hráč mohl vrazit na jakoukoli zbraň. A taky by nebylo špatné mít možnost vylepšení odebrat – třeba Gewehr pro mě byla skvělá puška, dokud jsem nedostal optiku a tudíž příliš velký zoom, o který však u takovéto zbraně vůbec nestojím.
Ještě musím zmínit systém léčiva. Někdo miluje lékárničky a postupně se snižující zdraví, které nabádá ke stále větší a větší opatrnosti. Někdo zase nedá dopustit na autoheal, čili neutuchající akci na stále stejné vlně. Airborn přichází s kompromisem – zdraví je rozděleno na čtvrtiny (rámečky) a pokud je jedna čtvrtina narušena, brzy se sama doplní, ovšem pokud je zcela zrušena, pomůže jedině lékárnička. Beru to jako dobrý způsob, jak vyjít vstříc oběma táborům hráčů. Co se mi však nelíbilo, byl obludně velký zaměřovací křížek, který nejde vypnout. Jako já chápu, že FPS bez zaměřovače je pro hodně lidí nehratelné, ale když jsou ve hře mířidla, k čemu ten věčně překážející křížek je?! To ho vážně všichni hráči potřebují natolik, že novější FPS už ani nedávají možnost ho zrušit? Dále se místy hodně špatně střílelo při zapnutých mířidlech – pohyb kamery není plynulý a střílet na velkou dálku, obzvláště s optikou, je těžké.
Dojmy z misí:
Výcvik
Výcvik je v tomto případě nutností, která těžko může někomu vadit, tím spíše, že jediné, co se učíte, je skákat s padákem na cíl. Je dobré vědět, jak rychle se s padákem pohybujete i jak korigovat dopad a protože Airborne s ničím jiným nezvyklým na poli FPS nepřichází - cvičení střelby a pohybu není zapotřebí.
1 - Husky
Už první mise v městečku na Sicílii mě ukázala, že Airborn nebude kdovíjaký zázrak. Což o to, hrálo se dobře a užil jsem si pobíhání úzkými uličkami i hledání vhodných palebných pozic na střechách, jenomže tomu něco chybělo, něco, co měly předchozí MoH a tenhle ne. A tak jsem celou první misi zjišťoval jak je možné, že mě to nechytlo tak, jako AA a PA. A nakonec jsem zjistil, že Airborn má jen zlomek té atmosféry a nápaditosti, kterou se chlubily díly minulé. Pocit osamělosti je nenávratně v tahu, do toho podivné ozvučení zbraní a hlavně žádné nápady typu vozidla, letadla, nepřátelské přepady, bortící se budovy či stacionární zbraně (jen kulomet). Je to všechno mdlé a přitom ta druhá polovina mise by klidně mohla vytasit nějaké zpestření, vždyť tam už je vše výhradně lineární a hodit kus jedoucí techniky a pár scriptů by neuškodilo. Takhle je to jen pobíhání ulicemi a kousek po kousku dobývání města.
Ale protože výše zmíněnými nedostatky trpí všechny mise, těžko to vyčítat zrovna operaci Husky. Mise neurazila ani nenadchla, takže dávám pomyslné stříbro.
2 - Avalanche
Opět noční záležitost ale tentokrát ne venkově, čili na otevřenějším prostranství. Prostředí starých staveb a chrámů mě kdovíjak nenadchlo. Náplň mise je opět zničit pár věcí, čili nic originálního. A lineární část též není víc než cesta za zničením děl. Co se s vámi stalo, autoři? Mysleli jste, že originální desetivteřinová pasáž ve vzduchu zastíní tu hodinu nudy na zemi?
Slabota, kterou ani nemá co zachraňovat. Vždyť co bylo na té misi zajímavé? Že jsem musel vlézt k radiostanici bokem přes budovu, protože zvenčí nešel odstřelit zámek na bráně? Bronz.
3 - Neptune
Dobrá mise. Stačila chvíle, abych se zorientoval na velmi pěkné mapce a abych se pustil do bojů, typu obsaď bunkr či znič radiostanici. Autoři však vymysleli 1 (slovy jeden!) neotřelý nápad – složení raketometu a následné zničení otravného tanku. Jo, tohle bylo fajn, jenomže zbytek je opět nemastný a neslaný paskvil, který alespoň zachraňuje závěrečný boj v zákopech. Prostředí s hromadou zeleně se mi líbilo, jen škoda, že to je naposled, co se ukáže trocha té přírody.
Nechápejte mě špatně – tahle mise není žádný zázrak, ale protože mi přišla hodně dobrá (na tu bídu), uděluji pomyslné zlato.
4 - Market Garden
Rozbombardované město jsem čekal vlastně už od začátku a bylo jen otázkou, kdy to přijde. Překvapil mě nízký počet sniperů a též zábavné pasáže s ničením tanků pomocí granátů. Vlastně ani úsek na mostě nebyl špatný, takže navzdory typickému neduhu Airborne, šlo o celkem zdařilou misi, kterou navíc okoření raketometčíci.
Nebylo to špatné a to navzdory prostředí, které moc nemusím. Stříbro.
5 - Varsity
Zato tohle je do nebe volající bída. Tovární komplex sází hlavně na přítomnost dobře ukrytých odstřelovačů. Já to beru, ale odstřelovači, kterým zbraň svítí jako žárovka?! Asi to má znamenat, že se od optiky odráží sluníčko, jenže když je sniper ve stínu, tak by se to stávat nemělo, ne? A boje v interiérech též nic moc – nepřátel požehnaně a nápaditost nulová.
Pro mě nejhorší mise hry, kterou nezachránil ani zajímavý souboj na nádraží. Bronz
6 - Der Flaktürm
Předně by mě zajímalo co je ta gigantická věž z betonu vlastně zač. Všechny dosavadní mise byly založeny na reálných operacích, ale o téhle monstrózitě jsem v životě neslyšel. To to jako fakt existovalo, plánovalo se to postavit, nebo je to jen výmysl tvůrců? Ale zpět k misi – po stránce obtížnost docela síla, čemuž pomáhají nejen velké výškové rozdíly, ale hlavně robocopové s MG42. Byla s nimi docela zábava, tím spíše, že je to jediný nepřítel, před kterým je třeba ustupovat (krom tanku, samozřejmě). Úsek na samotném konci mi však dal pořádně zabrat – nucený seskok do tmavé chodby, kterou prochází asi 6 chlápků s MG42. Není kam ustupovat, ani za co se krýt. Ještě, že jsem s sebou měl hodně raket…
Velmi dobrá mise, která představuje slušnou výzvu a nabízí velmi zajímavé prostředí. To je za zlato!
Podtrženo sečteno je pro mě Airborn zklamáním, ale ne zase tak hrozným. Je to vcelku dobrá hra a to hlavně díky těm originálním prvkům. Jen škoda, že tvůrci se nechali uchlácholit nápadem seskoků a expení zbraní až všechno ostatní tak trochu odflákli. Na mém PC Airborn určitě chvíli zůstane a příště se mi snad podaří doexpit všechny zbraně :)
Hugo: The Magic Oak
Pro: Volnost při plnění úkolů, seskok padákem, vylepšování zbraní, stylová orchestrální hudba, výběr zbraní na počátku mise
Proti: Loadingy - respawn nepřátel a opětovný seskok, málo nápaditých misí, systém vylepšování zbraní, trhaný pohyb kamery - je těžké mířit na velkou dálku