Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough

  • PC 80
Breakthrough je druhý a poslední datadisk k MoH: AA. Tentokrát je dějiště bojů zasazeno do Afriky a Itálie. Díky tomu přichází řada novinek včetně Italských vojáků, nových zbraní (převážně Britských a Italských) a samozřejmé nové prostředí. Ten největší rozdíl v rámci hratelnosti však přináší navýšení obtížnosti vinou omezení munice i léčiv. Zatímco v minulých dílech bylo nábojů možná až příliš, teď jich je tak akorát a protože po nepřátelích zbývá jen minimum munice, často budete čelit hrozícímu nedostatku střeliva. Podobně jsou na tom lékárničky – jen zlomek nepřátel po sobě nějaké zanechá. Čím více postupujete hrou, tím méně zbývá munice i léčiva po nepřátelích.

Od svého základu (AA) prodělal B změny i v dějovosti a celkovém pojetí války. Vše je akčnější, našlapané výbuchy i střelbou a výsledek působí filmověji. Jenomže pokus o dějové zvraty skřípe a to hodně. Když už jsem asi potřetí unikl takřka jisté smrti, bylo to trapné, tím spíše, že nějakou tu havárii, či nepřátelský přepad přežije pokaždé jen hlavní hrdina a nikdo jiný. Provázanost mezi úrovněmi se také kamsi vytratila. Asi jen polovina úrovní v misích na sebe přímo navazuje a navíc prakticky na každou novou úroveň dostanete do začátku jiné vybavení. Je tudíž celkem zbytečné šetřit si munici do těch nejlepších zbraní, protože o ně stejně brzy přijdete. Na druhou stranu jsou úrovně oproti základu větší a jedna zabere cca 20 – 40 minut.

Dojmy z misí:

1 - Tunisia (4 úrovně)
Na drsňácké proamerické žvatlání jsem už skoro alergický a své si odbyl i B v podobě důstojníka na samém počátku. Brzy jsem byl vyhozen uprostřed nepřehledné vřavy, navíc s celkem zdařile provedenou písečnou bouří. To, že jsem nedostal masku, mě ale naštvalo – vždyť úsek s maskou byl v AA jeden z nejlepších! Vím, že B je datadisk, takže se očekává, že hráč odehrál základní hru a je připraven na vysokou obtížnost již od začátku, ale stejně mi to přišlo přehnané. Tím spíše, že spojenci během minuty pomřeli a já zůstal v zákopech sám. A protože přes písek není nic vidět, nezbývalo než se hnát vpřed. Ta vynucená hektičnost provází celou misi. Ať už jde o ochranu tanků, o útěk po střechách, o ničení děl nad průsmykem, či o dobývání věznice – stále jsem měl pocit, že mě hra tlačí vpřed a dělá to dvěma základními způsoby – buď nucenou ochranou spojenců, či neustálým respawnem nepřátel. Nelíbí se mi to, ale Tunisko má i světlejší momenty, jako například infiltraci v přístavu, jízdu tankem, či přestřelky na potápějící se lodi. Krom spousty stacionárních děl, které však posloužily jen na zabití hrstky vojáků, se zde objevují nové zbraně, a i když zatím nejde o žádný zázrak, taková pistole s patnácti náboji v zásobníku, je pěkná hračka.

Dojmy z mise byly jako na houpačce. Světlé momenty střídaly ty tmavé a já proto uděluji pomyslnou stříbrnou hvězdu.

2 - Sicily (3 úrovně)
Tohle je zlatý hřeb datadisku. Hlavní myšlenka mise byla častokrát využitá i v AA – sám anebo skoro sám na nepřátelském území. Navíc jsou nepřáteli výhradně Italští vojáci a tudíž je na obzoru celá sada jejich zbraní – pistole Beretta, puška Carcano, poloautomat Moschetto a prapodivné bíločervené granáty s velkou účinností. Britové taky nejsou pozadu a tak nechybí lehký kulomet Vickers ani puška s tlumičem DeLisle. Skoro všechno jsou lahůdkové kousky, které řádně oživí hru. Tu zpestří i stealth akce na letišti, či opravdu působivé přestřelky na vinicích. Dále je v poslední úrovni spousta spojenců, přičemž většina klidně může zemřít – takové mám nejraději, protože jejich AI je stále mizerná a udržet je naživu by vyžadovalo řadu loadingů. Takhle, když se je povede uchránit, je to fajn a když ne, nic závažného se neděje. Snad jediné, co mi výrazněji kazilo zážitek, byl závěr, kdy je třeba se pomocí minometů ubránit tankům. Je to jeden z nejnáročnějších momentů celé hry a zmáknout to na první pokus je snad nemožné. Mě to dalo hodně zabrat, až jsem si říkal, jestli v tom není nějaká finta a jestli není snazší ničit tanky bazukou.

Jak už jsem zmínil – jde o nejlepší misi hry, takže jednoznačně zlatá hvězda.

3 - Italy (4 úrovně)
První polovina závěrečné mise patří městským bojům. Místy to připomíná městečko odstřelovačů z AA, ale i když je to zlé, tak hrozné to zase není. První půlka mise se též odehrává v duchu záchranné operace, takže nechybí mnoho spojenců, i když jen zajatců, či zraněných. Druhá poloviny mise nastavuje laťku obtížnosti opravdu hodně vysoko a to díky dvěma důvodům – za prvé akutní nedostatek munice a za druhé bránění se proti hordám nepřátel. Je to úsek, kdy jsem pomalu počítal každý zásobník a jak jen to šlo, využíval jsem stacionární zbraně či ty méně univerzální (pistoli a brokovnici). Už takhle to bylo na hraně a kvůli vysoké obtížnosti jsem nejednou opakoval daný úsek znova a znova. Vzpomínám například na šílenou obranu rozbořené budovy. Byl tam kulomet s nekonečným počtem munice, ale jakmile jeden jediný nepřítel zmizel z dosahu kulometu, musel jsem kulomet nechat a jít ho zastřelit, zatímco se dovnitř valili další vojáci a kulomet ztratil význam. No a výsledek – hromada nábojů zmizela, aniž by to bylo nezbytné. Říkal jsem si, že to nevadí, jenže ke konci to začalo být znát. Samotný závěr pak patří podobně jako v AA nutnosti rychlého postupu, či spíše rychlé střelby na cíl, kterým jsou vojáci snažící se odpálit vysílač. Do toho neustálé přívaly střelců a ještě tanků… Myslím, že útěk z pevnosti v AA je oproti tomuhle pohodička.

Bohužel tahle mise mě dokázala spíše otrávit. Ta obtížnost je místy úděsná a neumím si představit hru na Hard. Těch opravdu zábavných úseků je minimum – pocit frustrace z přílišné obtížnosti, navíc ještě umocněné nedostatkem munice, prostě převládá a tak dávám pomyslný bronz, čímž nechci říct, že je mise vyloženě špatná, ale z těch tří mi přijde zkrátka nejslabší.


Abych to shrnul – B je rozhodně zdařilý datadisk, čítající slušných 11 úrovní (zdánlivě třetina původního AA, ve skutečnosti díky větší délce úrovní je datadisk minimálně poloviční). Navíc se datadisk nebojí přinést řadu novinek a dokonce částečně pozměnit hratelnost – nutnost šetřit munici. Má řadu skvělých momentů, které naneštěstí ušlapávají momenty špatné. Přesto jako celek působí nadmíru dobře, byť za sebe můžu bez váhání říct, že na svého staršího kolegu (Spearhead) nemá.

Pro: Atmosféra, rozmanitost prostředí, dobrá AI nepřátel, stylová orchestrální hudba, nové zbraně (Italské a Britské)

Proti: Místy přehnaná obtížnost, slabá AI spojenců, velmi málo munice ke konci hry

+13