Jelikož po letmém seznámení s momentálním herním průmyslem nemám zrovna chuť slavit první Máj, stačí mi k mému ještěroštěstí, že mě Crysis nezklamal, pouze trošku prošustroval svůj potenciál. Takhle nějak měl podle mě vypadat gameplay nových Far Cry, kdy je očividné, že arabáši z CryTeku jsou šikovnější, než maníci z UbiSoftu, produkující Obliviony s kvérama. Žádné splnění těch nejvlhčích snů rozverné duše se sice nekoná, ale koule se mi z toho hrůzou také nezcvrkly!

Zatraceně husté je, že se mi poslední bojůvka, zřejmě ještě o něco hloupější, epičtější a vodletovější, než obvykle, se mi pěkně hryzala 7 let po vydání na stroji z roku 2014. V neposlední řadě jsem u hry sem tam zažil moc pěkné emoce při cutscénách, ale i samotných přestřelkách. Jednou mě hra doslova přiměla zahodit puštičky, zapomenout na zakempené panáky ratatáky, a vydat se ulovit před poledním sluncem se ukrývajícího modrého motýla s oranžovo-červenou barvoměnou, ne nepodobného batolci Apatura ilia!