Netušil jsem, že zkompletovat komentáře pro celou sérii SoF bude tak obtížné… A též jsem netušil, že je možné tak zkur… ehh, zkazit herní značku, co sázela na celou řadu věcí od kvalitního designu map, přes zásahový systém až po výzvu v podobě upravitelné obtížnosti. Payback ve skutečností stojí a padá jen na jednom a to na brutalitě. Všechno ostatní jde až na světlé výjimky do háje a Cauldroni tak zpackali vše, co se dalo.
Už od počátku jsem vzhledem k nechvalně proslulým tvůrcům přistupoval k SoF opatrně. Říkal jsem si, že i kdyby udělali hru jen zpoloviny tak dobrou jaká byla dvojka, bude to trochu slabší průměr, ale já budu jakš takš spokojený. S heslem ‚jednou a dost‘ jsem zkrátka dopředu počítal, jen se to během hraní vyvrbilo tak, že slůvko ‚jednou‘ vymizelo a zbylo jen ‚a dost‘. Nakonec jsem to však dokázal a Uninstal spustil až po závěrečných titulcích. Uff.
Po spuštění hry vedly mé kroky jak jinak než do nastavení. Tady jsem navolil klávesy, přičemž jsem se párkrát pozastavil nad jejich skromným počtem. Dokonce už ani není možné zbraně přímo vybírat, ale jen protáčet kolečkem myši (či klávesami) celou sadu. Alespoň, že hrdina unese jen dvě zbraně + pistoli a granát. Poté jsem upravil rozlišení a pak marně hledal další grafické nebo prostě jakékoli pro mě důležité volby. Spustil jsem singleplayer a též marně hledal ikonku tutorialu. No dobře, buďme shovívaví, nakonec tutorial není žádný důležitý prvek, ale může potěšit. Pak jsem začal vybírat obtížnost a s nechutí zjistil, že tlačítko Custom je pryč! Proboha proč?! Takže jsem zvolil střední obtížnost a v animaci, zcela zbytečně vyhlížel Johna Mullinse. Ukázalo se, že příběhová návaznost s prvními díly je takřka nulová (zůstal jen Shop) a že Payback není nic jiného než nacucané klíště, co saje krev (opravdu jen tu krev) ze svých hostitelů. Mohlo se to klidně jmenovat jen ‚Payback‘ anebo ‚Morová rána mezi teroristy‘, ale místo toho je to SoF, což patrně hromadně přiláká hráče, aby mohli po spuštění hry hromadně pronést profláklé WTF a rvát si vlasy za to, že se nechali napálit. Je to typický příklad dnešního krátkozrakého byznysu – mít kupce, nikoli spokojené hráče. A pak se firmy diví, jak kvete stahování z Torrentů.
Alespoň jeden prvek ze SoF ve třetím díle (dále jen v Klíštěti) zůstal a to výběr zbraní na počátku mise. Akorát mě přišlo sakra hodně divné, proč jich je na začátku odemčených tolik… Ve skutečnosti je zbraní ohromné množství, avšak nejsou mezi nimi kdovíjak velké rozdíly (co se zbraní v daných kategorií týče). Šance vyzkoušet si ve hře všechny zbraně je takřka nulová (zdravím CoD). Ale co už, vybral jsem si samopal a brokovnici a pustil se do vítané novinky – úprava zbraní. Na spoustu zbraní je možné přidat vylepšováky jako všelijaké druhy mířidel, optiky, tlumiče, granátomety a další. Ve druhém díle se tahle vychytávka objevila jen u dvou zbraní, tady je to u většiny. Je to celkem dobré zpestření a taková mířidla by ve hře měla velkou váhu, kdyby ovšem tvůrci alespoň umožnili vypnout ten otravný a věčně překážející zaměřovací křížek, který navíc mění barvu při najetí na nepřítele či spojence. Bože, to všechny novější FPS, úplně všechny, jsou dělané pro idioty?! Já přece nejsem takový blbec, abych si nevšiml, na koho mířím!
Hra mě okamžitě uvrhla do dění kdesi v Afghánistánu. Rozhlédl jsem se okolo a zjistil, že grafika je celkem slušná, prostředí podivně béžové a že modely zbraní i lidí se mi v druhém díle líbily možná i víc. Pak jsem prozkoumal HUD a marně hledal ukazatel brnění a zdraví. Takže ano – je to tak – Autoheal! Sakra ten výčet ‚Proti‘ na konci komentáře bude ale dlouhý… Znovu jsem se rozhlédl a vidím ikonku spojence i úkolu kdesi v dálce. To kdyby náhodou nějaký puberťák dostal záchvat vzteku z toho, že už půl minuty hledá cestu dál a nemůže ji najít. Klíště je zkrátka typická opičárna dnešní doby a to, že je dnes takový trend, neznamená, že budu spokojeně přikyvovat.
Design map a náplň misí taky není nic moc. Úkolem je většinou někam projít nebo něco podminovat. Prostředí se sice často střídá, ale mapy nejsou žádná sláva a navíc takřka úplně chybí interiéry, což brutálně omezuje využití brokovnic. Pohyb po mapách je také někdy zvláštní - čas od času jsem narazil na nizoučký plůtek, který nešlo ani přeskočit. Občas jsem vyhodil granát, ten se odrazil od neviditelné překážky a spadl mi na hlavu. Anebo a to mě fakt dostalo - v první misi je ulička s prádlem na šňůrách a já chtěl uličkou projít, jenomže to nešlo a já musel prádlo jedině podlézt! Kdyby tam visely Listerovy spodky tak to beru, ale takhle?!
Když nepočítám protivníky, jsou mapy tak prázdné, až bych se nedivil, kdyby kolem mne proletěl chuchvalec bordelu, jak někde na poušti. Což o to, místa kde by se dalo něco najít tu jsou. Navzdory linearitě je zde řada slepých odboček, dvorků, jeskyní,… jenže v nich není vůbec ale vůbec nic! Nikde žádná munice, žádné granáty, žádné předměty, jen zcela výjimečně se tu a tam povaluje zbraň. A protože jak už jsem řekl, munice nikde není, musím se spoléhat na to, že zbraň, kterou mám, bude mít v prackách i nějaký ten terorista, jinak nezbude než ji za chvíli vyhodit a vzít si jinou. Bohužel teroristi zase tak rozmanitou výbavu nemají a v jejich rukou se neobjevuje ani polovina všech zbraní.
Nepřátelé jsou vůbec zvláštní patroni. Umí se krýt i přesně střílet, ale vůbec neznají granáty (ani ty odjištěné) a někteří se dokonce tváří jako terminátor. Mluvím tu o bossech, kteří s klidem vydrží zásobník z AK. Sice pak vypadají jako červená hromádka čehosi, ale stále žijí. Osobně mi to zase tak špatné nepřišlo a hned jsem si vybavil Dekkera ze SoF I, ale stejnak je to zbytečně přehnané, a místy frustrující. Když jsem byl ke konci druhého celku misí naháněn jakýmsi podobným terminátorem a stále se ho nemohl zbavit, moc zábavné mi to nepřišlo. U prvního bosse jsem měl dokonce pocit, že je to nějaký bug a že toho chlápka nejde zabít, ať už udělám cokoli.
To na co Klíště sází nejvíc je přece násilí! Očekával jsem syrovou realitu - tekoucí krev z ran, dobře zpracované kosti a rozplizlé vnitřnosti, nakonec hra je z roku 2007 a pět let od SoF II musí být znát. A výsledek?! Neměl jsem pocit, že střílím do lidí, ale do sešitých panáků. Jako opravdu nejsem žádný zbraňový expert, vlastně o zbraních nevím skoro nic, ale neměl jsem pocit, že když se člověk střelí z AK do nohy, ta noha mu uletí. Taky jsem si vždycky myslel, že když se střelí do hlavy, tak kulka proletí skrz naskrz, přičemž vystřelí kus mozku a vyrazí ven rozštěpenou část lebky. Na Slovensku to asi funguje jinak – tam se hlava vypaří a z krku začne stříkat gejzír krve.
Myslím, že tady ani není moc, co shrnovat. Payback není SoF, ale klíště a to se ještě držím v rámci slušnosti. Hrozná hra.
Už od počátku jsem vzhledem k nechvalně proslulým tvůrcům přistupoval k SoF opatrně. Říkal jsem si, že i kdyby udělali hru jen zpoloviny tak dobrou jaká byla dvojka, bude to trochu slabší průměr, ale já budu jakš takš spokojený. S heslem ‚jednou a dost‘ jsem zkrátka dopředu počítal, jen se to během hraní vyvrbilo tak, že slůvko ‚jednou‘ vymizelo a zbylo jen ‚a dost‘. Nakonec jsem to však dokázal a Uninstal spustil až po závěrečných titulcích. Uff.
Po spuštění hry vedly mé kroky jak jinak než do nastavení. Tady jsem navolil klávesy, přičemž jsem se párkrát pozastavil nad jejich skromným počtem. Dokonce už ani není možné zbraně přímo vybírat, ale jen protáčet kolečkem myši (či klávesami) celou sadu. Alespoň, že hrdina unese jen dvě zbraně + pistoli a granát. Poté jsem upravil rozlišení a pak marně hledal další grafické nebo prostě jakékoli pro mě důležité volby. Spustil jsem singleplayer a též marně hledal ikonku tutorialu. No dobře, buďme shovívaví, nakonec tutorial není žádný důležitý prvek, ale může potěšit. Pak jsem začal vybírat obtížnost a s nechutí zjistil, že tlačítko Custom je pryč! Proboha proč?! Takže jsem zvolil střední obtížnost a v animaci, zcela zbytečně vyhlížel Johna Mullinse. Ukázalo se, že příběhová návaznost s prvními díly je takřka nulová (zůstal jen Shop) a že Payback není nic jiného než nacucané klíště, co saje krev (opravdu jen tu krev) ze svých hostitelů. Mohlo se to klidně jmenovat jen ‚Payback‘ anebo ‚Morová rána mezi teroristy‘, ale místo toho je to SoF, což patrně hromadně přiláká hráče, aby mohli po spuštění hry hromadně pronést profláklé WTF a rvát si vlasy za to, že se nechali napálit. Je to typický příklad dnešního krátkozrakého byznysu – mít kupce, nikoli spokojené hráče. A pak se firmy diví, jak kvete stahování z Torrentů.
Alespoň jeden prvek ze SoF ve třetím díle (dále jen v Klíštěti) zůstal a to výběr zbraní na počátku mise. Akorát mě přišlo sakra hodně divné, proč jich je na začátku odemčených tolik… Ve skutečnosti je zbraní ohromné množství, avšak nejsou mezi nimi kdovíjak velké rozdíly (co se zbraní v daných kategorií týče). Šance vyzkoušet si ve hře všechny zbraně je takřka nulová (zdravím CoD). Ale co už, vybral jsem si samopal a brokovnici a pustil se do vítané novinky – úprava zbraní. Na spoustu zbraní je možné přidat vylepšováky jako všelijaké druhy mířidel, optiky, tlumiče, granátomety a další. Ve druhém díle se tahle vychytávka objevila jen u dvou zbraní, tady je to u většiny. Je to celkem dobré zpestření a taková mířidla by ve hře měla velkou váhu, kdyby ovšem tvůrci alespoň umožnili vypnout ten otravný a věčně překážející zaměřovací křížek, který navíc mění barvu při najetí na nepřítele či spojence. Bože, to všechny novější FPS, úplně všechny, jsou dělané pro idioty?! Já přece nejsem takový blbec, abych si nevšiml, na koho mířím!
Hra mě okamžitě uvrhla do dění kdesi v Afghánistánu. Rozhlédl jsem se okolo a zjistil, že grafika je celkem slušná, prostředí podivně béžové a že modely zbraní i lidí se mi v druhém díle líbily možná i víc. Pak jsem prozkoumal HUD a marně hledal ukazatel brnění a zdraví. Takže ano – je to tak – Autoheal! Sakra ten výčet ‚Proti‘ na konci komentáře bude ale dlouhý… Znovu jsem se rozhlédl a vidím ikonku spojence i úkolu kdesi v dálce. To kdyby náhodou nějaký puberťák dostal záchvat vzteku z toho, že už půl minuty hledá cestu dál a nemůže ji najít. Klíště je zkrátka typická opičárna dnešní doby a to, že je dnes takový trend, neznamená, že budu spokojeně přikyvovat.
Design map a náplň misí taky není nic moc. Úkolem je většinou někam projít nebo něco podminovat. Prostředí se sice často střídá, ale mapy nejsou žádná sláva a navíc takřka úplně chybí interiéry, což brutálně omezuje využití brokovnic. Pohyb po mapách je také někdy zvláštní - čas od času jsem narazil na nizoučký plůtek, který nešlo ani přeskočit. Občas jsem vyhodil granát, ten se odrazil od neviditelné překážky a spadl mi na hlavu. Anebo a to mě fakt dostalo - v první misi je ulička s prádlem na šňůrách a já chtěl uličkou projít, jenomže to nešlo a já musel prádlo jedině podlézt! Kdyby tam visely Listerovy spodky tak to beru, ale takhle?!
Když nepočítám protivníky, jsou mapy tak prázdné, až bych se nedivil, kdyby kolem mne proletěl chuchvalec bordelu, jak někde na poušti. Což o to, místa kde by se dalo něco najít tu jsou. Navzdory linearitě je zde řada slepých odboček, dvorků, jeskyní,… jenže v nich není vůbec ale vůbec nic! Nikde žádná munice, žádné granáty, žádné předměty, jen zcela výjimečně se tu a tam povaluje zbraň. A protože jak už jsem řekl, munice nikde není, musím se spoléhat na to, že zbraň, kterou mám, bude mít v prackách i nějaký ten terorista, jinak nezbude než ji za chvíli vyhodit a vzít si jinou. Bohužel teroristi zase tak rozmanitou výbavu nemají a v jejich rukou se neobjevuje ani polovina všech zbraní.
Nepřátelé jsou vůbec zvláštní patroni. Umí se krýt i přesně střílet, ale vůbec neznají granáty (ani ty odjištěné) a někteří se dokonce tváří jako terminátor. Mluvím tu o bossech, kteří s klidem vydrží zásobník z AK. Sice pak vypadají jako červená hromádka čehosi, ale stále žijí. Osobně mi to zase tak špatné nepřišlo a hned jsem si vybavil Dekkera ze SoF I, ale stejnak je to zbytečně přehnané, a místy frustrující. Když jsem byl ke konci druhého celku misí naháněn jakýmsi podobným terminátorem a stále se ho nemohl zbavit, moc zábavné mi to nepřišlo. U prvního bosse jsem měl dokonce pocit, že je to nějaký bug a že toho chlápka nejde zabít, ať už udělám cokoli.
To na co Klíště sází nejvíc je přece násilí! Očekával jsem syrovou realitu - tekoucí krev z ran, dobře zpracované kosti a rozplizlé vnitřnosti, nakonec hra je z roku 2007 a pět let od SoF II musí být znát. A výsledek?! Neměl jsem pocit, že střílím do lidí, ale do sešitých panáků. Jako opravdu nejsem žádný zbraňový expert, vlastně o zbraních nevím skoro nic, ale neměl jsem pocit, že když se člověk střelí z AK do nohy, ta noha mu uletí. Taky jsem si vždycky myslel, že když se střelí do hlavy, tak kulka proletí skrz naskrz, přičemž vystřelí kus mozku a vyrazí ven rozštěpenou část lebky. Na Slovensku to asi funguje jinak – tam se hlava vypaří a z krku začne stříkat gejzír krve.
Myslím, že tady ani není moc, co shrnovat. Payback není SoF, ale klíště a to se ještě držím v rámci slušnosti. Hrozná hra.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Výběr zbraní a jejich modifikace, občas souboj s bossy
Proti: Autoheal, ukazatele cesty, prázdné mapy, špatná AI, podivný zásahový systém, žádné nastavení grafiky, zjednodušení snad všeho, málo interiérů