Více než úspěšné pokračování úspěšného předchůdce, přiznám se, že mě tenkrát dostala už jen ta pěkná instalace a následné menu hry díky designu a našlápnuté hudbě. Jak je tomu zvykem, první hra byla rozehrána jak jinak než za Sovětský svaz a až pak za Spojence. Design misí parádní s možností se vyřádit na spoustě známých míst ve světě počínaje Sochou Svobody až po využití Eiffelovky jako obrovské Tesla Coil věže. Rozmanitost jednotek je skutečně velká, já si oblíbil jak Apokalypse tank na straně zlé, tak hlavně Prism tank, který v počtu kolem tří jednotek byl asi nejsilnější ve hře a to hlavně v případě, že si je hráč vysvičil a opatřil třemi frčkami což považuju za další výborný aspekt hry oproti ostatním, hráč si může vychovat veterány a má smysl své jednotky chránit a více taktizovat. Další výborný aspekt hry je možnost obsazovat budovy vojáky a taková opevnění se pak stával jedním z nejsilnějších. U sovětů mě zamrzela jedině absence letectva tak jak ho znám z RA1, vzducholoď Kirov to moc nezachránila i když byla jedna z mých oblíbených. Pathfinding jednotek byl značně vylepšen oproti RA1, kde jsem kolikrát trpěl při přesunu většího počtu jednotek. Grafika je pro mě stále absolutně výborná, spousty detailů, detailní města, parádní exploze a efekty, takový grafický styl ještě dnes vnímám mnohem lépe než všechny ty 3D pokusy, které takové detaily jak textur tak modelů v takové kvalitě nezachytí ještě hezkých pár let. Audio stránká nemá chybu, našlápnutá tvrdá hudba v čele s "Hell March" se mi líbila vždy, když jsem hru rozehrál znovu a znovu, nikde se mi nezprotivila. Filmové sekvence mezi misemi považuji za hodně povedené, občas je to říznuté renderovanými animacemi, herecké výkony jsou v pohodě, nejlepší byl vždy asi premiér Romanov a Einstein:) a hlavně Kari Wuhrer alias agent Tanya, která se postarala o spousty mokrých rán nejednoho pařana, takhle nějak si představuju agentku.

Jediné co mě více rozčilovalo byla asi tupost jednotek, jednotky do sebe nechaly střílet a nebránily se a já pak z hrůzou zjistil, že my nepřátelé vymlátili půlky základny. Další věc je, že jednotky ač s velkým dostřelem schválně po zadání útoky najely snad možná co nejblíže k nepřátelské jednotce nebo budově a pak začly střílet, nezastavily se na hranici svého maximálního dostřelu, ale přijely schválně co nejblíže a pak byly zbytečné ztráty.