Celý komentář je plný jemných spoilerů, které vám ale nejspíš hru ani nezkazí. Neprozradím, jak hra skončí.

Kdykoli přijde změna formátu hry, je potřeba čekat obrovskou změnu v celé hře. Když si srovnám moderního Maria a původní hru, je to taky něco úplně jiného. Fallout 3 má spoustu pro a spoustu proti. Hlavním proti je to, že věci, které ve hře měly být jenom na okraj, se stanou hlavní náplní hry. Může za to absolutně nezajímavý hlavní quest.

Hra vás postaví do role devatenáctiletého haranta, jehož tatík za docela nelogických okolností opustil projekt, který mohl zachránit svět, a zavřel se se svým děckem v jednom z podzemních bunkru, které slouží pro komplexní, převážně sociální experimenty na lidech. Ach ta logika.
Toto samozřejmě zpočátku nevíte. Jednoho rána vás probudí dcera místního kápa, aby vás varovala, že váš tatík utekl z bunkru a že se vás za to chystají zabít. Ach ta logika. Vezmete baseballku a vydáte se proti ozbrojené stráži. Ve starém Falloutu by toto představovalo naprosto úžasnou výzvu pro vaše taktické dovednosti. Tady to bude jenom taková malá rozcvička. Postupem hry totiž není problém rozbít hubu holýma rukama bandě supermutantů s rotačákem.

Zpátky k příběhu. Dozvídáte se tedy, že váš tatík někam utekl a jelikož vás chtějí zabít, musíte z bunkru ven. Kdyby vás zabít nechtěli, nemuseli byste utíkat z bunkru a hra by se nikam neposunula, tak se neptejte, proč vás chtějí zabít. Ještě než stačíte říct "What the fuck?", už jsou stěny bunkru 101 vymalovány červeně, kápo bunkru se buďto zrovna zamýšlí nad tím, jestli by nebylo lepší vás jenom informovat o tom, co se stalo a nechat vás volně odejít, nebo je jeho nahé tělo napresované na jedné posteli společně s těly všech stráží a obyvatel bunkru, ve kterém jste vyrostli. Předtím, než se rozhodnete jak s tímto člověkem naložíte, můžete mu vyčíst, že zabil postavu, o které jste doposud pořádně ani nevěděli, že existuje, ale můžete předstírat, že vám na ní záleželo. Před samotným východem z bunkru se naposledy rozloučíte s postavou, k níž jste si během doslava 30 sekund účinkování na obrazovce měli vyvinou nějaké emoce a vydáváte se hledat postavu, která se jmenuje táta a jedinou vaši informací je, že je to váš táta a má příjemný hlas.

Vyplývá z toho jedno: Epické příběhy v podání Bethesdy stojí pěkně za prd.
V okamžiku, kdy se dostanete do Megatonu, nejbližší velké usedlosti, stává se hlavní quest naprosto irelevantním. Fetování na dámských toaletách společně s chlápkem co obsluhuje bar, jehož ksicht vypadá jako mrtvola, nebo odpálení celého města, patří mezi možné aktivity, které jsou zábavnější než hlavní quest.

V Megatonu vám dojde, že první dvě postavy které potkáte jsou zajímavější než celá hodinová intro sekvence hry. Za těch pár deklů, co jste stihli nasbírat, si zkusíte koupit nějakou výbavu, ale i váš zatím nevzdělaný odhad jasně říká, že to rozhodně není moc a i po prodání všech tužek a baseballových pálek z Vaultu 101 nemáte dost peněz, abyste si koupili ošoupaný samopal.

Vydáte se ven z města, splnit zdánlivě krátký quest. Než ale přijdete na místo určení, spatříte v dálce důležitě vyhlížející anténu. Vydáte se tím směrem. Když už jste relativně blízko, hra vás upozorní, že jste objevili novou rádiovou stanici. Otevřete si to divné menu a začnete pátrat, kde si ji pustíte. Když na to konečně přijdete, vyplaví se na vás moře bílého šumu, mezi kterým občas slyšíte nějaké pípání. Po pár krocích se tón stává zřetelnější a šum ustupuje. Z pípání se stane morseovka. Přibližujete se k samotnému zdroji signálu. Po krátkém ohledání místa nacházíte nenápadný poklop na zemi. Spouštíte se dolů do očividně opuštěné kanalizace. Procházíte krátkou chodbou a otevíráte jedny dveře za druhými. V každé místnosti regály plné věcí, o jejichž hodnotě či použití nemáte ani páru. Když však otevřete poslední dveře, ztuhne vám krev v žilách. Na zlomek vteřiny jen tak hledíte na zombíka, který stojí ve deřích a pohled vám oplácí. Zombík znenadání zařve a vrhne se na vás. Po třech zásobnících a jednom hysterickém "jsem už skoro mrtvý" ohledáváte jeho tělo. V místnosti, ve které stál, nacházíte kromě skupiny mrtvých čínských agentů první automatickou zbraň, spoustu munice a nějaké drogy. Víc výbavy, než kolik jste nasbírali za celou dosavadní hru. Ujišťujete se, že jste sebrali skutečně všechno, včetně dětského autíčka a prázdných plechovek, a vracíte se zpátky na povrch. Po krátkém rozmýšlení, jestli se vrátit do Megatonu a všechno prodat, nebo se vydat někam dál, se pouštíte směrem k vysoké věži na obzoru.

Někde v půli cesty přemýšlíte, že to je mnohem dál, než to vypadalo, a zvažujete, jestli obejít budovu s pěti pochybnými jedinci před vchodem, nebo jestli natvrdo projít kolem nich, když tu najednou něco prosviští vzduchem, vybuchne vám to nad hlavou a kolem vás na zem začnou dopadávat zvláštní modré trubičky. Jak je sbíráte ze země a všímáte si, že na východ od vás je zase nějaká anténa, říkáte si "seru na tátu."

Bethesda si s hrou opravdu pohrála. Podle mě se ale tak strašně soustředili na to, aby vytvořili úžasný svět, že mu nakonec zapomněli dát nějakou tvář. Hra je více méně rozdělena na několik tématických prostorů, takže o nějaké unifikovanosti světa nemůže být řeč. To zachází do takového extrému, že někdy jeden krok navíc může znamenat kompletní změnu oblohy a post-processingu. Samozřejmě tím pomíjím, že hra poskytuje jen velmi malé množství druhů interiérů, přes což se ale dá přenést. Přes co jsem se však nepřenesl, bylo hrozně malé množství hlasů na tak velké množství postav. Dabing je kvalitní, to jo, ale když přejdete půlku mapy a před novou usedlostí vás zdraví stejný chlapík v novém těle, docela to kazí požitek ze hry.

Hra má spoustu prvků, které nevyužívá. Radiace je vtip. Kraftění je naprosto nepotřebné a ve hře existuje jenom aby se neřeklo. Dostanete některé "následovníky", kteří mají velice zajímavý příběh, ale hra vám neumožní jejich příběh nijak blíže prozkoumat.
Některé prvky jsou zase nedotáhnuté. Například komplet celá ekonomie je zcela směšná. Obchodníci obecně prodávají naprostý prd. Jediné, na co je potřebujete, je aby vám opravili zbraně na 100%, ale když je pak zabijete, stejně si ty peníze můžete vzít zpátky. Takže časem zjistíte, že sice máte půl mega, ale nemáte to vůbec za co utrácet a uvědomujete si, že sbírat předměty ze země, abyste je prodali, zcela postrádá smysl.
Oh, a Charisma je úplně na prd. Situací, kdy vám pomůže, je tak málo, že je lepší se na to podívat na Youtube, než tak plýtvat drahocennými body.

Příběh hry je jako z pohádkové knížky. Fallout vždycky byl o tom, že nikdo není vysloveně dobrý ani špatný. Každý má svá přesvědčení a názory a každý může do určité míry ospravedlnit to, co dělá.
Fallout 3 na toto kašle a z Capital Wasteland dělá bojiště mezi dobrem a zlem. Hra vaše vztahy s postavami hodnotí čistě podle vaší karmy.
Samotné vyvrcholení hry skutečně končí okomentováním toho, jestli jste byli dobří nebo zlí.
Hra taky ztratila svůj podivný humor. Ten se vrací až ve Fallout New Vegas a obzvlášť v DLC Old World Blues, což je úsek s největší koncentrací humoru v celé sérii a nebál bych se ho zpětně označit za "Fallout 3: Blood Dragon".
Fallout 3 ale taky má své momenty. Například "Give me the naughty nightwear." mě naprosto rozsekalo.

Abych to všechno shrnul do jednoho odstavce, zopakuji ten první. Co dělá hru opravdu vynikající, je všechno to, co ve hře mělo být jen na okraj. Prozkoumávání světa je to nejlepší z celé hry. Vedlejší questy jsou zajímavější než ten hlavní. Když mě víc zajímá co je pod víkem kanálu na skládce toxického odpadu, než kde je můj táta a jestli je vůbec naživu, je prostě něco špatně a ve mě to rozhodně není. Možná se teď dotknu některých fanoušků, ale v mých knihách prostě Bethesda neumí psát epické příběhy a už vůbec neumí přimět hráče vytvořit si vztah k postavě. Přesvědčil jsem se o tom i v TES:Skyrim, kde mě vedlejší questy taktéž bavily více než ty hlavní a nejzapamatovatelnější postavou byl strážný se svým "I used to be an adventurer..."

I přes všechny věci které mi vadily jsem ale u Fallout 3 strávil několik stovek hodin a nemohl bych s čistým svědomím dát méně jak 4,5 hvězdičky. Hra není tím, čím by být měla a chtěla, ale v tom čím se stala exceluje.