První díl titulu Crysis byl jakýmsi symbolem pokroku herního grafického designu a pro mnohé hráče se tak stal i určitou značkou kvality. Druhý díl si tuto tradici rozhodně ponechal a nemálo ji zvýšil kvůli použitému Direct X 11, který město New York, kde se hra odehrává, maximálně přiblížil realitě a nic na tom nezměnil ani fakt, že po nájezdech mimozemských sephů působil často dost stísněně. Nejsou to však jen mimozemští nepřátelé, se kterými se hlavní hrdina Alcatraz musí utkat a zachránit tak město, ale kvůli svému vzácnému nanoobleku, který si nárokuje jeho výrobce, je zároveň terčem vojenských jednotek CELL, které jsou schopny použít i tu nejtěžší techniku, aby byl oblek oné společnosti navrácen zpět.

První necelá polovina hry, kdy Alcatraz svádí boje s uvedenou jednotkou, má s přispěním zmiňované grafické stránky správný říz a akce se tak stává téměř bezchybnou. Situace se ovšem bohužel mění s příchodem mimozemských sephů, které jsou kvůli příběhu nevyhnutelným zlem a mně osobně boje s nimi přišly brzy natolik otravné, že jsem se stále více nemohl dočkat konce, který mě jich konečně zbaví.

Co dodat? Druhý díl Crysis začal pro mě být otravný přesně v okamžiku, v jakém jsem to očekával, přesto však ho jako akční pecku nemohu výrazněji odsoudit, jelikož nadstandardní technické parametry většinu neduhů stačily poměrně dost potlačit. Ovšem kdyby bylo po mém, rád bych Crysis v budoucnu viděl trochu více "wolfovatější“. Ale to se bohužel nestane.