(Komentář obsahuje spoilery. Neoznačuji je, protože bych nedělal v celém komentáři nic jiného.)
Skvělá zpráva, v roce 2025 budeme nesmrtelní! Minimálně tedy David Mason a jeho parťák ano. Předchozí Black Ops mě nečekaně chytlo zajímavě zpracovaným a vyprávěným příběhem, což mi přišlo u dílu série Call of Duty skutečně inovativní a nečekané. Byl jsem překvapen a hru po dlouhé době hltal. Bohužel to bylo u hry to jediné kladné, zbytek sráželo množství chyb, nesmyslů, nedodělků a nedomyšleností ála právě série Call of Duty, což byla škoda. Pokud tedy u 'Black Ops 2' prozradím, že hra trpí syndromem druhého dílu, vyzradím tak vlastně zbytek celého komentáře. Tady tady končí ta krátká verze komentu, nastává fáze roztahanější.
Roztahanější stejně jako druhý díl hry. Tím syndromem druhého dílu jsem myslel takřka typické problémy dílů, navazujících na celkem dobré předchůdce: zbytečnost a přeplácanost, založené na chabém pokusu o navázání na předchozí díl. Jak jsem u 'Black Ops' jásal nad nečekaně dobrým příběhem, u 'Black Ops 2' jsem jen žasnul. Tahle hra totiž neví, čím vlastně chce být a tak se snaží být VŠÍM, jen ne Call of Duty. Příběh se tu motá kolem drogového přičmouda, který se nakrkne a vycucá si z vypěstované makovice ultra-über-hi-tech armádu, že by 'Battlefield 2142' záviděl. Tahle nastavovaná kaše mi tak přišla natolik "mimo mísu", že jsem se nejen nedokázal do moderního dění vžít, ale kroutil jsem doslova hlavou nad tím, jak s tímhle mohli autoři vyrukovat.
Ta tam byla atmosféra studenoválečné CIA. Tady se autoři utopili právě v pokusech být vším: 'Battlefieldem', díky jakýmsi nesmyslným misím "Strike Force" s taktickou mapou (ty jsem během hraní zcela ignoroval) a výběrem zbraní, když dopředu nevím, co mě v misi čeká, a dokonce i 'Mass Effectem' a jeho Citadelou/Omegou díky modernímu klubu na hypermoderní lodi. Ve chvíli, kdy si panamští vojáci došli pro Raula a v místnosti byla jeho popálená zohavená sestra, MOC JSEM SI PŘÁL, aby se z ní vyklubala Alma a do CoD světa tak vstoupil i F.E.A.R. Když už, tak už. Nakonec se z celého 'Black Ops 2' stal bohapustý 'Modern Warfare 4'.
Příběh tu byl neskutečně překombinovaný, natahovaný a mnohdy díky debilnímu chování postav i ... prostě debilní. Operativec CIA, který přežil kde co, vyjede proti megatanku na koni a, světe div se, spadne pod něj, nebezpečný světový terorista, o němž se ví, že vyvíjí jakési dokonalé IT hackerské řešení, není okamžitě odpraven, ale je přijat na palubu letadlové lodi, takže všechno odsuď bylo bez jakéhokoliv překvapení. To nejlepší ale bylo, že jsem konec hry vlastně nemusel vůbec hrát - on se hrál takřka úplně sám! Klidně to mohlo být celé jedno dlouhé video a nic moc by se pro hráče nezměnilo. Už mě začalo štvát, že jsem stále ovládán hrou, přičemž mohu jen ve velmi malém úhlu otáčet hlavou, což akorát dělá brajgl v orientaci. Už asi třetí level před skutečným koncem jsem si ten konec přál a se zjištěním, že "teď ještě ne, ještě bude nášup" jsem se doslova hrozil "proboha, ono to ještě nekončí!". K sakru, tohle bych u hry cítit neměl! A když už to skončilo, nastupovalo další protahování dalším video-dějovým vyprávěním, usekávaným titulky. A furt a furt a furt. A když už i TOHLE skončilo, nastoupilo jakési "creepy" funny video, které veškerou dosavadní atmosféru, nebo tedy zbytky pokusů o ni, poslalo do hajzlu docela. A KDYŽ UŽ I TOHLE SKONČILO, vyskočila na mě v menu ještě nabídka na 'Zombie' mód! V tuhle chvíli jsem doslova slyšel Listerovu repliku: "Nechápeš, že tahle historka jde úplně mimo mě? Ona sama je totiž totálně mimo. Do kosmu! Ty seš naprosto jetej mimoň! Drž už sakra hubu!" s takovým pochopením...
Navíc, ten příběh šel odvyprávět úplně stejně i s méně litry krve, roztříštěných kostí a explicitního zbytečného násilí.
Do kosmu, kdyby mě alespoň neničila ta rádoby filmová a cool konzolovitost. Nechápu, co je tak cool na přehrání úvodních log firem, následně přehrávání intra, následně zbytečné obrazovce "Start" a poté animace jakéhosi načítání systému a nandavání brýlí?! Nechápu, proč u každého přechodu ze hry do menu a ukončování hry musím vidět video létajících letadýlek/vrtulníčků. Takhle se natahuje hrací doba? Nebo se hrací doba natahuje tím, že mi hra nedovolí v některých (asi) příběhových částech chodit rychleji než rychlostí dva týdny zetlelého hlemýždě? Proč mi stále musí na obrazovce svítit ultra velké nápisy s popisem, která tlačítka mám mačkat? Vždyť mnoho situací za mě hra hraje sama, mnohé další bych vůbec hrát nemusel, protože se skládají je ze zmáčknutí klávesy a pak je zase animace. Tak proč, do háje, stále musím úkon, který by šel ovládat jednou klávesou, řešit třemi klávesami, pokaždé jinými?
Nejvtipnější a nejzajímavější tak z celé hry nakonec snad byly bugy. Nepřátelé nabíhají v nekonečných houfech a jakmile se má nějak posunout příběh nebo se mým pohybem spustit script, nepřátelé najednou doslova zmizí ze scény. Mám vojáka na mušce a najednou zmizí, ani mrtvolky nezůstávají na podlaze, prostě se vstřebají do betonu nebo hlíny. Dvakrát za hru se mi stalo, že jsem se dostal do těsné blízkosti granátu, který vybuchl, ale nezabil mě. Od té chvíle jsem ale uprostřed obrazovky měl stále indikátor granátu, který po celou misi nezmizel, ani při načtení uložené pozice, ani při načtení dalšího levelu z téže mise, ani po ukončení a načtení hry. Díky indikátoru se mi ale z části neobjevovaly ukazatele kam jít a co konkrétně s čím dělat, takže jsem bloudil v Afghánské poušti, hledajíc cestu a nacházejíc slepé uličky, Tragický pathfinding chodících dronů, kteří se zasekávaly o jednoduché překážky, prolézaly skrze textury a otáčely se na místě ve vzduchu. Nejlepší ale bylo auto s útočníky, které po několika zásazích začalo doslova tancovat, kvalitně zpracovaný breakdance, načež až po několika vteřinách pochopilo, že tohle by ve hře dělat nemělo a tak raději studem spáchalo sebevraždu a konečně vybuchlo - na to jsem zíral se vskutku debilním úsměvem :)
Bohužel jsem se tak ve výsledku cítil velmi podobně jako u Modern Warfare 2, kde jsem také nemohl mluvit o nadšení ze hry. Tady příběh je, jen se s tím z předchozího 'Black Opsu' nedá srovnávat. Kdyby na předchozí díl vůbec nenavazoval, udělal by nejlépe. Hra to nebyla nejkratší, nebo mi tak alespoň nepřipadala, ale celkově zklamala. Škoda.
Skvělá zpráva, v roce 2025 budeme nesmrtelní! Minimálně tedy David Mason a jeho parťák ano. Předchozí Black Ops mě nečekaně chytlo zajímavě zpracovaným a vyprávěným příběhem, což mi přišlo u dílu série Call of Duty skutečně inovativní a nečekané. Byl jsem překvapen a hru po dlouhé době hltal. Bohužel to bylo u hry to jediné kladné, zbytek sráželo množství chyb, nesmyslů, nedodělků a nedomyšleností ála právě série Call of Duty, což byla škoda. Pokud tedy u 'Black Ops 2' prozradím, že hra trpí syndromem druhého dílu, vyzradím tak vlastně zbytek celého komentáře. Tady tady končí ta krátká verze komentu, nastává fáze roztahanější.
Roztahanější stejně jako druhý díl hry. Tím syndromem druhého dílu jsem myslel takřka typické problémy dílů, navazujících na celkem dobré předchůdce: zbytečnost a přeplácanost, založené na chabém pokusu o navázání na předchozí díl. Jak jsem u 'Black Ops' jásal nad nečekaně dobrým příběhem, u 'Black Ops 2' jsem jen žasnul. Tahle hra totiž neví, čím vlastně chce být a tak se snaží být VŠÍM, jen ne Call of Duty. Příběh se tu motá kolem drogového přičmouda, který se nakrkne a vycucá si z vypěstované makovice ultra-über-hi-tech armádu, že by 'Battlefield 2142' záviděl. Tahle nastavovaná kaše mi tak přišla natolik "mimo mísu", že jsem se nejen nedokázal do moderního dění vžít, ale kroutil jsem doslova hlavou nad tím, jak s tímhle mohli autoři vyrukovat.
Ta tam byla atmosféra studenoválečné CIA. Tady se autoři utopili právě v pokusech být vším: 'Battlefieldem', díky jakýmsi nesmyslným misím "Strike Force" s taktickou mapou (ty jsem během hraní zcela ignoroval) a výběrem zbraní, když dopředu nevím, co mě v misi čeká, a dokonce i 'Mass Effectem' a jeho Citadelou/Omegou díky modernímu klubu na hypermoderní lodi. Ve chvíli, kdy si panamští vojáci došli pro Raula a v místnosti byla jeho popálená zohavená sestra, MOC JSEM SI PŘÁL, aby se z ní vyklubala Alma a do CoD světa tak vstoupil i F.E.A.R. Když už, tak už. Nakonec se z celého 'Black Ops 2' stal bohapustý 'Modern Warfare 4'.
Příběh tu byl neskutečně překombinovaný, natahovaný a mnohdy díky debilnímu chování postav i ... prostě debilní. Operativec CIA, který přežil kde co, vyjede proti megatanku na koni a, světe div se, spadne pod něj, nebezpečný světový terorista, o němž se ví, že vyvíjí jakési dokonalé IT hackerské řešení, není okamžitě odpraven, ale je přijat na palubu letadlové lodi, takže všechno odsuď bylo bez jakéhokoliv překvapení. To nejlepší ale bylo, že jsem konec hry vlastně nemusel vůbec hrát - on se hrál takřka úplně sám! Klidně to mohlo být celé jedno dlouhé video a nic moc by se pro hráče nezměnilo. Už mě začalo štvát, že jsem stále ovládán hrou, přičemž mohu jen ve velmi malém úhlu otáčet hlavou, což akorát dělá brajgl v orientaci. Už asi třetí level před skutečným koncem jsem si ten konec přál a se zjištěním, že "teď ještě ne, ještě bude nášup" jsem se doslova hrozil "proboha, ono to ještě nekončí!". K sakru, tohle bych u hry cítit neměl! A když už to skončilo, nastupovalo další protahování dalším video-dějovým vyprávěním, usekávaným titulky. A furt a furt a furt. A když už i TOHLE skončilo, nastoupilo jakési "creepy" funny video, které veškerou dosavadní atmosféru, nebo tedy zbytky pokusů o ni, poslalo do hajzlu docela. A KDYŽ UŽ I TOHLE SKONČILO, vyskočila na mě v menu ještě nabídka na 'Zombie' mód! V tuhle chvíli jsem doslova slyšel Listerovu repliku: "Nechápeš, že tahle historka jde úplně mimo mě? Ona sama je totiž totálně mimo. Do kosmu! Ty seš naprosto jetej mimoň! Drž už sakra hubu!" s takovým pochopením...
Navíc, ten příběh šel odvyprávět úplně stejně i s méně litry krve, roztříštěných kostí a explicitního zbytečného násilí.
Do kosmu, kdyby mě alespoň neničila ta rádoby filmová a cool konzolovitost. Nechápu, co je tak cool na přehrání úvodních log firem, následně přehrávání intra, následně zbytečné obrazovce "Start" a poté animace jakéhosi načítání systému a nandavání brýlí?! Nechápu, proč u každého přechodu ze hry do menu a ukončování hry musím vidět video létajících letadýlek/vrtulníčků. Takhle se natahuje hrací doba? Nebo se hrací doba natahuje tím, že mi hra nedovolí v některých (asi) příběhových částech chodit rychleji než rychlostí dva týdny zetlelého hlemýždě? Proč mi stále musí na obrazovce svítit ultra velké nápisy s popisem, která tlačítka mám mačkat? Vždyť mnoho situací za mě hra hraje sama, mnohé další bych vůbec hrát nemusel, protože se skládají je ze zmáčknutí klávesy a pak je zase animace. Tak proč, do háje, stále musím úkon, který by šel ovládat jednou klávesou, řešit třemi klávesami, pokaždé jinými?
Nejvtipnější a nejzajímavější tak z celé hry nakonec snad byly bugy. Nepřátelé nabíhají v nekonečných houfech a jakmile se má nějak posunout příběh nebo se mým pohybem spustit script, nepřátelé najednou doslova zmizí ze scény. Mám vojáka na mušce a najednou zmizí, ani mrtvolky nezůstávají na podlaze, prostě se vstřebají do betonu nebo hlíny. Dvakrát za hru se mi stalo, že jsem se dostal do těsné blízkosti granátu, který vybuchl, ale nezabil mě. Od té chvíle jsem ale uprostřed obrazovky měl stále indikátor granátu, který po celou misi nezmizel, ani při načtení uložené pozice, ani při načtení dalšího levelu z téže mise, ani po ukončení a načtení hry. Díky indikátoru se mi ale z části neobjevovaly ukazatele kam jít a co konkrétně s čím dělat, takže jsem bloudil v Afghánské poušti, hledajíc cestu a nacházejíc slepé uličky, Tragický pathfinding chodících dronů, kteří se zasekávaly o jednoduché překážky, prolézaly skrze textury a otáčely se na místě ve vzduchu. Nejlepší ale bylo auto s útočníky, které po několika zásazích začalo doslova tancovat, kvalitně zpracovaný breakdance, načež až po několika vteřinách pochopilo, že tohle by ve hře dělat nemělo a tak raději studem spáchalo sebevraždu a konečně vybuchlo - na to jsem zíral se vskutku debilním úsměvem :)
Bohužel jsem se tak ve výsledku cítil velmi podobně jako u Modern Warfare 2, kde jsem také nemohl mluvit o nadšení ze hry. Tady příběh je, jen se s tím z předchozího 'Black Opsu' nedá srovnávat. Kdyby na předchozí díl vůbec nenavazoval, udělal by nejlépe. Hra to nebyla nejkratší, nebo mi tak alespoň nepřipadala, ale celkově zklamala. Škoda.
Pro: Tancující auto :); pokus o navázání na Masonův příběh; inovativní hi-end serepetičky; hudební motiv v hlavním menu
Proti: Překombinovanost příběhu; konzolovitost; Modern Mass Effect of Battlefield Warfare 4; pro příběh až zbytečné násilí; bolestně protahovaný konec