Zub času je sakra znát a prvních pár kroků může působit lacině, jakmile se ale začne rozjíždět klasická biošočí hratelnost se zajímavým příběhem doplňujícím celé universum o dost podstatný prvek, chytne Minerva za koule a drží až do samotného konce. Čtyři hodiny utečou jako voda a melancholický pocit po dohrání je důstojnou tečkou za vzestupem a pádem Rapture.