Taková rozporuplná věc, u které si ani po dohrání nějak nedokáži vyjasnit, jak moc a zda se mi vlastně líbila. Ale postupně a od toho nejjednoduššího:
Grafika - Proti ní nemám ani zbla. Oproti Modern Warfare (2007) se zas tak moc nezměnila a není to ku škodě. Snad je úplně prví skok do hry kdesi v Iráckém/Afghánském výcvikovém středisku s prachu a poušti mi dal ihned vzpomenout na Call of Duty 2 a africké tažení :) Ale všechno se hýbe svižně a celkem pěkně to i vypadá. Snad jen škoda, že po Intru jsem byl rovnou hozen do hry bez možnosti si předem hru i ovládání nastavit. Jo, to je sice filmovější, ale... Nijak zvlášť mi k srdci nepřirostly ani cákance krve v očích a na obrazovce po zásahu, že by to pomáhalo v danou chvíli v orientaci se zrovna říct nedá.
Hudba - Jak tu v komentáři píše AppleCore, vstoupit do mého života válečný konflikt, chci aby během toho hrála hudba, na níž se podílel Zimmer :) Ať už proti tomuhle skladateli má kdo chce co chce (a to i já), někdy stále ještě umí nadchnout. Na druhou stranu je fakt, že někde byla zbytečná a hlasitá - sice to vypadalo filmověji, ale pracovat s tichem by taky nemuselo být k zahození. Zvuky zbraní mi přišly ne špatné, jen tak nějak stejné, nehledě na kvéru (krom drobných výjimek ála tlumič).
AI - No, je to Call of Duty, ale i tak by hra nemusela mít potíže s tím, že když hráč najde jaksi trochu jinou cestičku k postupu s cíli, nemusí pokračovat sám, zatímco parťáci stále stojí u rohu čekají, až přejdu správným směrem a spustím script - do té doby se mohu naprosto volně procházet bitevním polem.
A teď k tomu důležitému, ke hraní samotnému: MW mě bavilo. Po CoD2 to byl velký evoluční CoD krok co se týče vzhledu, tónů barev, atmosféry a filmovosti. u MW2 jsem měl ale potíže se s příběhem sžít a nějakou atmosféru cítit, působilo to na mě všechno moc chladně a jako bych to pozoroval s velkým odstupem, což mě oproti MW zklamalo. Všechno sice působilo filmověji, ale akce byla díky tomu natolik zhuštěná, že jsem neměl ani pořádně čas sledovat, co se děje a jen jsem zmigal z jedné strany mapy na druhou a najednou byl další loading - další postava.
Stejně tak jsem se ztrácel právě v těch postavách. Asi jsem konzervativnější, ale uvítal bych trochu víc diferencované postavy - všechno to byli Amíci jen z několika různých agentur a všichni furt chcípali, což mi jaksi nedávalo moc možnost se s nimi ani sžít, natož s jejich parťáky. Hra mi tak sklouzla do něčeho, co sice pěkně vypadalo a celkem se to i dobře hrálo a ovládalo, ale bylo mi jedno, co se v onom příběhu děje. Byl zbytečně pesimistický a chyběl mi v tom tak nějaký ten heroismus, tolik poplivávaný, ale směřující hru k nějakému cíli, který by gradoval. Nijak zvlášť se mě nedotkl ani onen kontroverzní level na letišti, který mi přišel prostě JEN nuceně kontroverzní a ve výsledku i zbytečný. Jen berlička v příběhu, jehož rozpoutání konfliktu šlo udělat i méně zbytečně. Vůbec mi celý ten příběh přišel příliš překombinovaný a na střílečku typu Call of Duty mi nesedl. Musím přiznat, že jsem se v něm po čase ztratil a už ho ani neřešil. V předchozí MW se šlo po zlounovi a tady se na dění navazovalo, zbytečně a přeplácaně.
Nejlepší část hry, u které mělo celé MW2 klidně i zůstat, mi tak přišla okupace USA a tedy hra za Rangera. Dalo mi to připomenout béčkovým filmům ála Red Dawn (1984), Red Dawn (2012) nebo Tomorrow, When the War Began (2010). Takovou hru, obranu domoviny a její znovudobytí, bych si klidně zahrál a všechny ty brazislké a afghánské mise klidně oželel. Uvidím, co si pro mě přichystá MW3.
PS: Jeden večer jsem hru nainstaloval, díky hektické filmovosti hrou prolétl a druhý den k pozdnímu odpoledni hru odinstalovával. Díky filmovosti si tak autoři nevšimli, že programují hru, nenatáčí film.
Grafika - Proti ní nemám ani zbla. Oproti Modern Warfare (2007) se zas tak moc nezměnila a není to ku škodě. Snad je úplně prví skok do hry kdesi v Iráckém/Afghánském výcvikovém středisku s prachu a poušti mi dal ihned vzpomenout na Call of Duty 2 a africké tažení :) Ale všechno se hýbe svižně a celkem pěkně to i vypadá. Snad jen škoda, že po Intru jsem byl rovnou hozen do hry bez možnosti si předem hru i ovládání nastavit. Jo, to je sice filmovější, ale... Nijak zvlášť mi k srdci nepřirostly ani cákance krve v očích a na obrazovce po zásahu, že by to pomáhalo v danou chvíli v orientaci se zrovna říct nedá.
Hudba - Jak tu v komentáři píše AppleCore, vstoupit do mého života válečný konflikt, chci aby během toho hrála hudba, na níž se podílel Zimmer :) Ať už proti tomuhle skladateli má kdo chce co chce (a to i já), někdy stále ještě umí nadchnout. Na druhou stranu je fakt, že někde byla zbytečná a hlasitá - sice to vypadalo filmověji, ale pracovat s tichem by taky nemuselo být k zahození. Zvuky zbraní mi přišly ne špatné, jen tak nějak stejné, nehledě na kvéru (krom drobných výjimek ála tlumič).
AI - No, je to Call of Duty, ale i tak by hra nemusela mít potíže s tím, že když hráč najde jaksi trochu jinou cestičku k postupu s cíli, nemusí pokračovat sám, zatímco parťáci stále stojí u rohu čekají, až přejdu správným směrem a spustím script - do té doby se mohu naprosto volně procházet bitevním polem.
A teď k tomu důležitému, ke hraní samotnému: MW mě bavilo. Po CoD2 to byl velký evoluční CoD krok co se týče vzhledu, tónů barev, atmosféry a filmovosti. u MW2 jsem měl ale potíže se s příběhem sžít a nějakou atmosféru cítit, působilo to na mě všechno moc chladně a jako bych to pozoroval s velkým odstupem, což mě oproti MW zklamalo. Všechno sice působilo filmověji, ale akce byla díky tomu natolik zhuštěná, že jsem neměl ani pořádně čas sledovat, co se děje a jen jsem zmigal z jedné strany mapy na druhou a najednou byl další loading - další postava.
Stejně tak jsem se ztrácel právě v těch postavách. Asi jsem konzervativnější, ale uvítal bych trochu víc diferencované postavy - všechno to byli Amíci jen z několika různých agentur a všichni furt chcípali, což mi jaksi nedávalo moc možnost se s nimi ani sžít, natož s jejich parťáky. Hra mi tak sklouzla do něčeho, co sice pěkně vypadalo a celkem se to i dobře hrálo a ovládalo, ale bylo mi jedno, co se v onom příběhu děje. Byl zbytečně pesimistický a chyběl mi v tom tak nějaký ten heroismus, tolik poplivávaný, ale směřující hru k nějakému cíli, který by gradoval. Nijak zvlášť se mě nedotkl ani onen kontroverzní level na letišti, který mi přišel prostě JEN nuceně kontroverzní a ve výsledku i zbytečný. Jen berlička v příběhu, jehož rozpoutání konfliktu šlo udělat i méně zbytečně. Vůbec mi celý ten příběh přišel příliš překombinovaný a na střílečku typu Call of Duty mi nesedl. Musím přiznat, že jsem se v něm po čase ztratil a už ho ani neřešil. V předchozí MW se šlo po zlounovi a tady se na dění navazovalo, zbytečně a přeplácaně.
Nejlepší část hry, u které mělo celé MW2 klidně i zůstat, mi tak přišla okupace USA a tedy hra za Rangera. Dalo mi to připomenout béčkovým filmům ála Red Dawn (1984), Red Dawn (2012) nebo Tomorrow, When the War Began (2010). Takovou hru, obranu domoviny a její znovudobytí, bych si klidně zahrál a všechny ty brazislké a afghánské mise klidně oželel. Uvidím, co si pro mě přichystá MW3.
PS: Jeden večer jsem hru nainstaloval, díky hektické filmovosti hrou prolétl a druhý den k pozdnímu odpoledni hru odinstalovával. Díky filmovosti si tak autoři nevšimli, že programují hru, nenatáčí film.
Pro: Grafika a její nenáročnost (taky jsou hře víc jak 4 roky); mise Rangerů při obraně domoviny; hudba
Proti: Sem tam exces scriptování; překombinovanost a nepřehlednost příběhu; hektická filmovost; krátkost