Tento díl Nýdů beru jako poslední z klasické série a mám pro to hlavně dva důvody. Tím prvním je, že je zde na dlouhou dobu naposled pohled přímo z kokpitu vozu, jehož absence v následujících dílech je pro mě nepochopitelná. Tím druhým důvodem je pro mě hudba, která je zde naposled zcela původní. Od následujícího dílu je v sérii Need For Speed hudba převzatá od čím dál tím známějších a provařenějších kapel. Nedocenění umělci jako Saki Kaskas, Jeff van Dyck, Rom di Prisco, Alistair Hirst, Robert Ridihalgh a mnoho dalších však vytvořili v prvních pěti dílech skutečně špičkový hudební podkres a nejinak je tomu i v Need for Speed: Porsche. Díl následující už byl přechodem k nové éře, přestože tam ještě pár původních songů bylo a například tratě a grafika byly ještě ve starém duchu.

Tento díl má jinak perfektně vytvořenou kariéru, specializace pouze na Porsche je skvělá (ačkoliv auta jsou si díky tomu přecijenom moc podobná a člověk si neužije tu pravou změnu vizáže svých miláčků jako v jiných dílech), opravdu podařené tratě (spolu s třetím dílem asi nejlepší) a zajímavý Factory Driver. Přítomnost modelu poškození je potěšující.

Jediné co mi trochu nesedlo, byly jisté aspekty chování vozidla, zejména ten fakt, že auta (pro dosažení iluze realističnosti) smykují při více jak 50% natočení volantu i při rychlostech okolo 30 km/h. V praxi tak člověk s volantem může točit jen o pár stupňů doleva či doprava, jinak dostává hodiny, což příliš nepodporuje dojem z jízdy.