Tahle epizoda se hrála jedním dechem, zároveň je ale nejkratší. Oproti tomu se autoři neupejpaj nechat zemřít sympatické charaktery nebo děti. Některé momenty tak byly vcelku šokové a hodně mě mrzel vývoj - v tom dobrém slova smyslu. Tak to má být, emoce byly vyvolány.

Jedinou výtku bych měl ke klasickému clische, které se objevovalo i v seriálu a u kterého vždy zavírám oči, protože se cítím trapně za autory - zombí se z ničeho nic objeví
a) v místnosti vedle hrdiny
b) na velkém prostranství vedle hrdiny
který to jeho plahočení, mlaskání a chrmlání prostě vůbec neslyšel a najednou je překvapen. V seriálu to zruinovalo celý jeden díl, tady to ruinuje finální část hry.

Jinak asi nejlepší z dosud vydaných epizod.