Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Jen málo titulů dokáže přikovat na dlouhou dobu k obrazovze a vyvolat nutkání hrát a objevovat okolní svět. Jednou z takových her je Wizardry 8, nástupce a poslední díl zároveň slavné série. Společnost Sir-Tech je v tomto směru více než sběhlá, stačí vzpomenou na jejich neméně populární tahovou strategii Jagged Alliance 2, které také pracují s unikátní interakcí postav a skvělou hratelností.

Ale aby se začalo od začátku, je nutno prohodit pár slov o kořenech série, jejíž největším konkurentem byl v 80. letch neméně úspěšný Might & Magic. Prvních pět dílů je dnes již řádně letitá záležitost, díl šestý z roku 1990 už ale přináší notně vylepšenou EGA grafiku společně s příjemnějším ovládáním. Samotný vrchol slávy ale nastává s o dva roky pozdějším příchodem sedmičky, která po vzoru sérii Final Fantasy a Ultima naplno rozvíjí potenciál, a nejedním fanouškem série je považována za tu vůbec nejlepší. Grafika splňuje moderní standardy, ovládání je příjemné a rozloha je řádně gigantická.

Po hodně dlouhé odmlce tak přišla osmička, která je považována za jeden z posledních dungeonů vůbec. Hráče zvyklé na RPG postavené na Infinity enginu to může působit trochu zkostnatěle nebo pomale, ale stačí pár hodin na vstřebání zdejších principů, a prvotní rozpaky jsou kde tam. Už samotný začátek, kdy prozkoumáte klášter a jeho přilehlé okolí dává ochutnat zdejší atmosféře a do výše postavené hratelnosti. Poté, už na notně rozlehlé ploše se sice trochu vytrácí to kouzlo nového a nepoznaného, ale stále vás žene touha po zdokonalování vaší party a chytlavé, možná jedny z nejlepších, boje v rpg hře. Žádné zběsilé klikání ala M&M, ale poctivé, tahové s kopou možností podobně jako u hry Albion. Samotnou zmínku si zasloží i propojení magie a technologie, které v tomto světě vůbec nepůsobí neuspořádaně.

Co ale je tím důvodem, proč hru rozehrát, je nepochybně vývoj vaší skupinky, která navíc komentuje, diskutuje a je možno rozšířit ji o další dva členy. Spousta schopností, ras a povolání, vcelku časté přecházení na další úrovně, řada kouzel a ještě větší počet zbraní, prstenů, flákonků či bardských nástrojů... je toho moc.

Za největší zápor jde považovat grafika, je sice účelná, ale také příliš strohá a hra takových kvalit by si jistě zasloužila buď grafiku pixel-artovou, nebo přepracování do kvalitnějšího 3D enginu. Stejně tak hudba, která mohla být o kousek lepší a mít zapamatovatelnější melodie (T'Rang Theme).

Hra bohátá na nápady, myšlenku a výbornou, ač v některých částech řádně tuhou, hratelnost. Jednoduše titul, který by neměl minout žádný role-playing positivní jedinec.

Pro: hratelnost, vývoj postav, příběh, délka

Proti: grafika a zvuky

+27
  • PC 90
Na Wizardry VIII jsem se těšil už od doby, kdy byl oznámen jeho vývoj. Přeci jen koncem 90. let už byly 1st person RPG (dungeony) na ústupu a poslední tři díly Might&Magic nemohly dostatečně ukojit můj hlad po dobrodružstvích, viděných vlastníma očima.

Po úvodní animaci, která jediná za moc nestojí, má hráč na výběr ze dvou variant. Buď si importuje postavy z předchozího dílu, s kterými bude hrát a hra podle toho upraví začáteční sekvenci a úrovně nepřátel. Nebo si vytvoří skupinu zcela novou. Na výběr je opravdu veliké množství ras a povolání, ze kterých se dá skupina vytvořit. Takže zde není o variabilitu nouze. Ne pro každou rasu je vhodné jakékoliv povolání a tak z víly nebude nikdy lepší bojovník než z ještěráka a naopak, ještěrák nikdy nebude lepší kouzelník než víla. Aby hráč poznal, pro které povolání je jaká rasa vhodnější, u každého výběru se zobrazuje počet bodů, které se dají rozdělit mezi primární atributy, kterých je také o něco více, než u klasického AD&D a jiných RPG systémů. Navíc zde hrají opravdu důležitou roli, protože po dosažení 100 bodů u primárního atributu se postava naučí speciální vlastnost, která zvyšuje efekt těch dovedností, které jsou na nich závislé. Bonus za sílu je např. mocný úder, u intelektu mocné seslání nebo u rychlosti to je hadí rychlost apod., takže rozdáváte větší rány zbraní i kouzly, nebo máte větší počet útoků v kole, lépe uhýbáte před nepřátelským útokem atd. Pak následuje rozdělení bodů sekundárních vlastností, které určují dovednosti postav. Na konci už jen pojmenovat, vybrat portrét a osobnost, která je prezentována sérií dabovaných hlášek, které pak postavy říkají při různých příležitostech v průběhu hry. Takto se dá vytvořit neomezené množství postav, které se ukládají do adresáře hry, a tak není problém je kdykoliv editovat. Do hry se pak můžete pustit s 1 až 6ti postavami. V samotné hře je místo celkem pro 8 postav, ale 2 sloty jsou pouze pro postavy, které se budou chtít přidat k vaší skupině. Bohužel naverbované postavy nechtějí vstoupit do některých lokací. Sice se to dá obejít, ale pokud s takovou postavou do dané mapy vstoupíte, všechny atributy a vlastnosti se jí sníží o 75%, takže není moc platná.

Příběh se točí kolem třech božských artefaktů, které vytvořil nebeský vládce Phoonzang. Jeden z nich, Destinae Dominus, který po staletí střeližili Higardi ve svém klášteře na Dominu, byl ukraden a pokud se nenajde, nebude moci dojít nového nanebevzetí v Kosmickém Kruhu. Záhy však zjistíte, že nejste jediní, kdo se po těchto artefaktech pídí a v průběhu hry se potkáte se starými známými ze sedmého dílu – Temným učencem, Umpani (to jsou humanoidní militantní nosorožci), T’Rangy (slizcí pavoukoidní slimáci s velkými psionickými schopnostmi) a mnohými dalšími. Postup hrou je nelineární a tudíž si můžete dělat, co chcete, navštěvovat různé lokace v libovolném pořadí a jen tak mimochodem plnit příběhové úkoly. Možností je opravdu na výběr. Když jsem Wizardry VIII hrál prvně, tak se mě zhruba tak v polovině hry zmocnil pocit, ještě před Rapaxským územím, že už to za chvíli musí končit, protože už nebylo kam jít. Ale než stanete v Kosmickém Kruhu, čeká na vás dalších pár hodin dobrodružství. Ještě jedna věc na závěr tohoto odstavce, v žádné jiné hře/sérii se mi skloubení fantasy a sci-fi nelíbilo tolik, jako právě zde.

Boje se odehrávají v klasickém kolovém stylu, a tak je na všechno dost času. Nejdříve každé postavě určíte akci, kterou má provést a pak jen sledujete, jak si vaši svěřenci vedou. Aby toho nebylo málo, tak máte k dispozici takový „radar“ – a v něm si určíte pozice jednotlivých členů skupiny. Bojovníky do čela jako štíty, semiclassy na střed nebo do boků a do zadu kouzelníky, aby byli co nejvíce chráněni. Občas se ale stane, že vás zmerčí víc nepřátelských skupin dřív, než vy je, a to je pak trošku otrava čekat, než odehraje 30 NPC a vy jste na řadě jako poslední. Naštěstí ve Wizardry platí, že čím větší houf nepřátel, tím jsou jednotlivci slabší. Takže 2-3 plošná kouzla a je po nich. Někdo by mohl namítnout, že AI se v bojích chová hloupě, ale není tomu tak. Většinu soubojů hráč stráví v nějakém koutě, aby měl chráněná záda a nemohlo se na něj dostat víc jak 2-3 NPC najednou. Ti další už nemají kam jít a tak musejí čekat, až se k vám dostanou. Takto je veliká šance plošnými kouzly zabít většinu nepřátel ještě dřív, než se k vám dostanou, ale to není chyba NPC. Jen vynalézavost hráče.

Celé herní prostředí je vyvedeno v krásném 3D enginu, postavy se pohybují a útočí zcela plynule a efekty kouzel, zejména ohnivá koule, magické střely a psionický výbuch vypadají vážně nádherně a ani dnes by se za sebe nemusely stydět. Hudba už mi tolik nesedla a abych si zážitek maximálně umocnil, vyměnil jsem originální skladby za hudbu z HoMaM III a za sebe musím říct, že takové Castle theme se báječně hodilo do Arniky, Rampart theme do Tryntonu nebo Inferno theme na Rapax Castle a tak si bez téhle hudby nedokážu hraní Wiz VIII vůbec představit.

Pro: Poslední mohykán RPG staré školy

Proti: Zdlouhavější souboje proti více nepřátelům a to je tak vše.

+26
  • PC 80
Na zakončení série čekali hráči devět dlouhých let. Když se Wizardry 8 konečně objevilo na pultech obchodů, přišlo do úplně jiné doby. Krokovací dungeony byly mrtvé a hry se opíraly o 3D akcelerátory. Osmý díl se trendu přizpůsobil a nebyla to jediná velká změna.

Dlouhé putování za Dark Savantem zavedlo postavy na planetu Dominus, úkryt mocného artefaktu a jediné místo v celém vesmíru, kde se může obyčejný smrtelník stát bohem. Wizardry 8 má pět různých začátků, navazujících na závěr předchozího dílu. Dokonce existuje varianta, v níž mise na planetě Guardia selhala. Pro úplné nováčky je připravena startovní lokace v podobě kláštera, což je dost možná nejlepší část hry.

Vývoj postav respektuje specifika série. K dispozici je jedenáct ras a patnáct povolání. Všechny profese jsou dostupné, protože mechaniky neumožňují změnu povolání v průběhu hry. Respektive umozňují, ale velmi omezeně. Nově přibyl gadgeteer, což je technologická obdoba barda, vybavená skvělou střelnou zbraní. Zvyšování vlastností už není automatické, ale podléhá libovůli hráče. Proto je možné tvořit specializace v rámci jednotlivých povolání a volit například mezi bojovníkem tankem, nebo bojovníkem přizpůsobeným udělování poškození.

Tažení za konečným zúčtováním s Dark Savantem se nevede po čtverečcích, ale plynulým pohybem ve 3D světě. Poprvé v sérii je možné prozkoumávat viditelné objekty a poprvé v sérii jdou nepřátelé vidět na větší vzdálenost. To druhé by se zdálo jako výrazné ulehčení, ale opak je pravdou. Boje jsou tahové, s pravidly podobnými VI a VII, ale co v nich krásně fungovalo, to v VIII spíše škodí. Pokud protivník bojuje nablízko, boj připomíná minulé díly série. Pokud bojuje na dálku, je nutné ho udolat střelbou či kouzly, nebo k němu dojít. Chůze často zabere dvě i více kol, během nichž parta nebojuje a nekouzlí.

Střelné zbraně jsou tedy mnohem silnější než v minulých dílech a nepřátelští kouzelníci jsou mnohem, mnohem nebezpečnější. Souboje se často zvrhávají do frustrujících naháněček slabých, ale početných nepřátel, v nichž parta postupuje od nepřítele k nepříteli a neustále na ni prší střely. Boje nejsou přímo obtížné, jen otravné a neuvěřitelně úmorné. Vše se neskutečně prodlužuje a zpomaluje. Hra si dává na čas při promýšlení tahů a při animaci střel i kouzel. Když už to vypadá, že konečně přijde řada na hráče, tak partu zmerčí další skupinka nepřátel a nadšeně se přidá do boje. V takových chvílích jsem měl chuť všechno vypnout a odinstalovat. Existuje utilita která boje urychluje, ale i s ní jsou rozčilujícím způsobem pomalé.

Součástí hry je prapodivný level scaling, který se snaží přizpůsobovat sílu protivníků úrovni postav. Osciluje v určitém rozmezí, takže je v úvodu hry schopný vygenerovat monstra na které parta nestačí, a v pokročilejších fázích dobrodružství zahlcuje mapu nekonečnými hordami neškodných, ale obtížně zlikvidovatelných nepřátel. I proto přichází jedna z nejobtížnějších pasáží osmého dílu krátce po jeho začátku.

Respawn je občas vražedně častý, občas jen iritující. Částečným řešením je vynechávání spánku, což jde proti všem zkušenostem z minulých dílů. Je nutné zdůraznit, že Wizardry 8 je suverénně nejjednodušší díl z trilogie, a téměř jistě i nejjednodušší díl z celé předlouhé série. Ale i přívětivé, lehce osekané a skrolovací Wizardry 8 je pořád ještě Wizardry. Když jsem na to zapomněl a začal jsem se chovat jako kdybych se pohyboval v nějakém z dílů Might and Magic, hra mě okamžitě klepla přes prsty a partu bez milosti vyhladila.

Na hráče čeká bohatý svět plný mytologie a složitých hádanek. Děj se posunuje starým známým používáním předmětů a odpovídáním na otázky. Povrch planety Dominus není maniakálně rozlehlý a předmětů není tolik, takže většinou není problém zjistit co kam pasuje. Inventář je navíc neomezený - nebo jsem na jeho limit nenarazil, a důležité předměty nejdou ani prodat, ani zahodit.

Atmosféra stojí na vyprávění příběhu. Bane of the Cosmic Forge se o něho otřel až na samém konci, v Crusaders of the Dark Savant jsem si musel většinu domyslet, a Wizardry 8 mi ho servírovalo téměř v každém dialogu. Přesto Dominus nepůsobí tak charismaticky jako Guardia a nezanechává podobně hluboký dojem.

Wizardry 8 je důstojné zakončení trilogie. Obsahuje několik chyb a nedotažených mechanik, ale i tak nad tehdy vyšlými posledními díly dlouhých sérií ční jako titán. Might and Magic IX bylo přinejlepším podprůměrnou hrou a Ultima IX se nechvalně proslavila mizernou optimalizací, množstvím chyb a fanoušky ságy rozžhavila do běla rezignací na RPG prvky. S přímou konkurencí v podobě Wizards & Warriors ovšem ztrácí prakticky ve všem, kromě grafiky krajiny. Dokonce i nevyladěné souboje ve W&W mi najednou připadají zábavnější.

Pro: propracované levelování, znovuhratelnost, slušný příběh, hudba a zvuky, sympatické NPC

Proti: rozčilující bojový systém, příliš častý respawn, nevyváženost lokací, rezignace na syrovou atmosféru beznaděje

+24
  • PC 100
Moje první hra ze série Wizardů, a hned mě uchvátila, dobré zbraně, v žádné jiné hře/sérii se mi skloubení fantasy a sci-fi nelíbilo tolik, jako právě zde. Na výběr je opravdu veliké množství ras a povolání, ze kterých se dá skupina vytvořit, takže i o tohle je hra lepší. Boje se odehrávají v klasickém kolovém stylu, a tak je na všechno dost času. Celé herní prostředí je vyvedeno v krásném 3D enginu, postavy se pohybují a útočí zcela plynule a efekty kouzel, zejména ohnivá koule, magické střely a psionický výbuch vypadají vážně nádherně a ani dnes by se za sebe nemusely stydět. Hra mě hodně zaujala a těším se až získm další hru z téhle série.
+23 +31 −8
  • PC 100
Byla to má druhá hra ze série Wizardry - ale první, kterou jsem dohrál (tou první, avšak nedohranou, bylo Wizardry 7).

Úvodní a závěrečná animovaná sekvence složená z jednotlivých obrázků, které se postupně obměňují, jak plyne vyprávění, jsou opravdu pěkně připravené.

Trojrozměrný svět a obzvláště jeho mapování je velmi příjemný, přestože ze začátku trochu nepřehledný. Trochu nepříjemné jsou však chyby v animaci nepřátel při soubojích - neboť ti se příležitostně zaseknou (a to i obrazově) na náhodném místě a přesto jsou schopni Vás zabít - a Vy s tím nic nemůžete udělat.

Soubojový systém trochu příjemnější než v Wizardry 7, byť zpočátku jsou souboje velmi nevyrovnané ve prospěch nepřátel, a to především proto, že je možné lépe uspořádat celou skupinu podle toho, v jaké situaci jste.

Systém úrovní a dovedností je rovněž o něco uhlazenější a rozvinutější směrem k některým dovednostem - vždyť zatímco v W7 je možné, aby stříleli z ohnivých zbraní jen válečníci a navíc po výcviku u Umpani, zde je již možné, aby z těchto zbraní stříleli všichni a to pokládám za velmi příjemné vylepšení, možná nejlepší ze všech, která byla do W8 dána.

A tak nakonec jediné proti je, že se občas ve hře vyskytne chyba, která způsobí, že hru nejde dohrát, neboť se Umpani rozlobí - a Vy nemůžete pokračovat v započatém výcviku. A tato chyba je zcela nezávislá na tom, zda jste zaplatili za mlčení hospodské v městě Arnika či nikoliv.

Proti: hru občas nejde dohrát

+20
  • PC 70
K Wizardry 8 jsem se dostal koncem roku 2003 a byla to pro mne – jako hráče, který vyrostl na „infinity“ hrách a jim podobných – návštěva úplně jiného světa. Důvěrně známé zákonitosti přestaly platit a já začal poznávat, že hry na hrdiny mohou být i jiné než ty tehdy vycházející. Wizardry 8 je do jisté míry anachronismem, jedním z posledních připomenutí časů dungeonů, který se ale s těmi „opravdovými“ dungeony (jak jsem vyrozuměl zejména z hospodských rozhovorů s podlomeným zdravím trpícími nebožáky, kteří dohráli Wizardry 7) přece jen měřit nemůže a byl (byť nesnadno) stravitelný i pro mne.

Co „stravitelný“, on mi přímo učaroval. Nezvyklý konverzační systém s „tématy“ a zadáváním slov; taktické rozestavení členů družiny a obrovské možnosti jejich vývoje; úkoly, u nichž je třeba přemýšlet a ne se jen podívat do deníku na poslední zápis; ukrutně rozlehlý svět, v němž získává slovo „cestování“ nový význam a který je navzdory své zastaralosti tak zvláštně přitažlivý. Mé hodnocení neodráží ani tak objektivní kvality (dungeonů jsem ostatně mnoho nehrál, takže nemohu fundovaně porovnávat: na př. Eye of the Beholder mě nudil k smrti a na něco s příkazovou řádkou si počkám do pekla nebo místnosti 101), ale právě jedinečnost, kterou na mě tehdy hra působila a která nevyprchala dodnes.

Je to pro mne zcela ojedinělé dobrodružství (podobně jako BG1, i když jinak), v němž mají i zjevné nedostatky své kouzlo: chabý dohled a stavby/stromy vyskakující pár desítek metrů přede mnou, prázdné městské bulváry, vesměs chodbovité, ale přesto zajímavé lokace s vlastními (výbornými) hudebními tématy... nemohu si pomoci, ale právě zde je to všechno svým způsobem krásné. :-) A co teprve samotný závěr - opravdu skvělý, a to jsem nehrál žádný z předchozích dílů; jak asi musel zapůsobit na člověka, který je prošel všechny!

Pro: ryze subjektivní podlehnutí kouzlu Wizardry 8

Proti: příliš mnoho soubojů; tupá AI

+17
  • PC 100
Mé první setkání se sérií Wizardry se proměnilo v okamžitou a bezmeznou lásku. Těžko slovy popsat mé ohromení, které ve mně hra vyvolala. Kombinace sci-fi a fantasy nemusí sednout každému, ale mě doslova magicky/magneticky (doplňte dle vlastního přesvědčení ;-)) přitahuje. Krásný svět plný zajímavých zákoutí a nestvůr. Už jen tím, jak píšu tenhle komentář se mi sbíhají sliny a mám nutkání hru zase nainstalovat. :-)

Pro: systém vývoje postav, prostředí, sci-fi/fantasy, příběh a všechno ostatní

Proti: vůbec nic

+9 +10 −1