Westerado: Double Barreled

Westerado se ze všeho nejvíce vyznačuje obrovskou mírou nelinearity. Je pouze na vás, zda nejrůznější, a často si vzájemně rozporující, úkoly a nabídky práce od postav přijmete, či nikoliv. Anebo je prostě sejmete. Kohokoliv, kdykoliv. Od starých Falloutů jsem nepocítil tak intenzivní závrať z čiré anarchické svobody. A samozřejmě jsem se nechal unést. Pozabíjel jsem spoustu lidí, i celé osady. Pistolnické gangy po čase v úctě prchaly před mým pohledem, v oblibě jsem byl pouze u krvežíznivých Indiánů. Rudá maska se stala postrachem pouště, nejstrašnějším desperátem Západu. Musím přiznat, že taková pověst je k nezaplacení.

A co víc, Westerado vám dovolí si roli padoucha dokonale vychutnat. Možnost během konverzace libovolně vytahovat a odjišťovat zbraň (s odpovídajícími reakcemi) mi nepřestávala vyvolávat úsměv na tváři. Můžete vyloupit banku, zaútočit na pevnost Unie nebo přepadat osamělé rančery. Soubojový systém v reálném čase zdárně vyvažuje přehlednost s akčností a hře perfektně padne. A zastřelit svými dvěma kolty současně oba pistolníky, kteří se vás pokusili obklíčit (anebo je nechat odprásknout se vzájemně), je jednoduše rozkošné.

Neselhávají ani další aspekty. Pixelová grafika je kouzelná, pár scenérií pak přímo dechberoucích. Hudba přiléhavě dotváří westernovou atmosféru, ať už odkazuje na melodie filmových vzorů, k čemuž dochází v úvodních lokacích a osadách, nebo se omezuje na ponuré ambientní tóny, výborně dotvářející prostředí opuštěných stezek a podzemních štol. Celková stylizace balancuje na pomezí parodie a piety, ale s takovou mírou nadsázky, že to prostě funguje. Navíc tento přístup nijak neumenšuje chvíle, které mají být atmosfericky silné. Především samotné finále je velmi zdařilé a postrádal jsem v něm pouze příležitost bosse umírajícího na zemi potupně dorazit.

Hra pochopitelně nepostrádá také nedostatky. Zadání jsou poměrně repetetivní, postavené na jednoduchém search, popřípadě search and destroy, samotný příběh je potom v neutrálním slova smyslu primitivní. Ale to je vzhledem k zvolenému pojetí částečně prominutelné, navíc pár úkolů projde zajímavým vývojem. Westerado se rovněž vyznačuje až příliš krátkou stopáží. Avšak i to je s ohledem na velkou míru nelinearity zcela pochopitelné. Neodpustitelné je tudíž pouze to, že se zde nevyskytuje více košilatosti a sprostoty. Hře tohoto typu by obé nepochybně slušelo.

Westerado pod pláštíkem lehkovážně hříčky nabízí propracované RPG, které není postavené na statistikách a zvyšování úrovně, ale na dalekosáhlé možnosti volby, která skutečně ovlivňuje okolní svět, a na z toho vyplývající obrovské znovuhratelnosti. Pro mě osobně to je splněný sen a modlím se za rozsáhlejší pokračování.