Tak už si to dávám potřetí.
A i po třetí u toho nemám ten divný pocit stereotypu, který se mi u mnoha stříleček dostavil dokonce i při prvním hraní.
Každá dobrá hra musí mít hodně pasáží, které jsou ve hře docela "výstřední" (jestli to tak jde napsat) - prostě nikdy nesmí mít člověk pocit, že hraje jednu a tu samou misi a furt dokola střílí - každá mise musí mít svoje vlastní zpracování.
Většina hry by měla bavit, ale některé okamžiky, i když nebyly špatné, mě třeba zase tolik nechytly, přesto si je ale živě z předchozích dvou dohrání pamatuju a jak jsem se k tomu místu blížil, tak jsem si říkal, že to rychle přejedu a bude klid :-). Např. to hraní v noci a v tom táboře proti pavoučímu tanku. Asi něco podobného jako u Maxe Payna ty doky. Taky část hry, kterou si docela živě pamatuju a znám ji nazpaměť, ale vždy jak jsem se k té části blížil, tak jsem to chtěl jen rychle přejet.
No, vypadá to, že Turok za chvíli dostane značku - "srdcovka".