Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Turok znamenal jednu revoluci v herním průmyslu. Nebo přesněji jel na vlně revoluce, která se zvala 3DFx Voodoo. Turok byl jednou z nejhezčích her té doby právě díky krásně vyhlazeným texturám. V jádru to byla klasická doomovka, ovšem zasazená do originálního prostředí dinosaurů (!), kde se hráč musel zorientovat dříve, než mu nějaký pravěký ještěr ukousnul hlavu. Zážitek nepředstavoval jen střílení. Jedna z větších výzev bylo skákání přes plošinky, takže hráč musel být šikovnější. Pád do propasti znamenal velký problém a ještě větší hanbu před kamarády usazenými před počítačem. Turok se ovšem zvládnout s trochou opatrnosti a šikovnosti dá. Jediná má výtka je, že se dá dohrát za jedno odpoledne. Ale jaké odpoledne!! Jen málo se vyrovná odpolednu s Turokem!

Pro: Turok, dinosauři, zbraně, grafika, pravěk, skákání, originalita, dobrodružství, nádherný svět, mohl bych pokračovat dál a dál a nedobral bych se konce, takže to zkrátím...

Proti: dá se dohrát za jedno odpoledne

+16 +17 −1
  • PC 70
Na tu dobu je to skutečně grafická revoluce. Ale jen v určitém směru, a sice v enginu hry. Textury jsou krásně vyhlazené, všechno působí plastickým dojmem (v pozitivním i negativním slova smyslu). Oproti 3D akčním souputníkům typu Blood, Shadow Warrior nebo Redneck Rampage je to zkrátka někde jinde, zároveň však ta grafika působí tak nějak odcizeně a nesympaticky.

Na začátku mi přišlo, že půjde o bezmyšlenkovitou rubačku a prostě jsem jen kosil, na co jsem přišel, nedávaje pozor, kam to vlastně jdu. To jsem se ovšem přepočítal, protože jsem se domníval, že půjde o lineární nesmysl. Chyba lávky. V každém kole je třeba najít (povětšinou) trojici klíčů a případně i kus božské zbraně chronospecter, což je někdy úkol obzvláště obtížný, jelikož je v Turoku celá řada velmi nezjevných schovek a odboček a často se tam tyto klíčové předměty nacházejí.

Celou věc znesnadňuje všudypřítomná mlha. Těžko říct, zda nejde o znouzectnost, aby hra na tehdejších počítačích běžela, ale díky ní je člověk velmi často dokonale dezorientován. O rozlehlé plochy zde není nouze, a tak se často stává, že kolem vás nevidíte žádné záchytné body, protože nejdál dohlédnete jen na samou mlhu. Je to velmi stísňující.

Prostředí je často rutinní, většinou je to taková vysekaná džungle, sem tam voda a sem tam chatrč a hodně různých plošinek na skákání. To však napravují závěrečné dva levely. Celá hra se postupně dostává od přírody k vyspělé technice. Jak co se týče zbraní, tak co se týče prostředí a závěr celé hry je už vlastně takovou předzvěstí Unrealu s Quakem III Arenou dohromady (dokonce i ty zvukové efekty jsou jak z Quakea).

Musím pochválit i arzenál zbraní. Zbraní je hodně, jsou velmi zajímavé a využíval jsem všechny, což bylo dáno i tím, že munice je kvůli nízkému omezení maximálního ammo většinou pomálu. Má to i další důvod; neustálý respawn nepřátel, který byl velmi otravný. Respawn je výběrový, asi tak půlka příšerek se vždycky vrátí, půlka zhyne natrvalo.

Jediná zbraň mě zklamala, a to byl onen božský chronospecter, o který se hráč snaží celou hru. Musí najít sedm jeho součástek, každou v jednom kole a v tom posledním osmém najde poslední. Ale až úplně na konci před závěrečným bossem. Dostane do něj tři náboje, což při 100% úspěšnosti srazí závěrečnému parchantovi asi 1/3 health. Čekal jsem trochu víc, když mě to stálo tolik problémů, protože se bez toho dá naprosto v klidu obejít.

Povedla se i hudba, která mi sice nefungovala, ale vyřešil jsem to tak, že jsem si pustil mp3 ve Windows a poslouchal to k tomu. Myslím, že u tohoto typu her, kdy hraje prostě jeden song dokola na jeden level a v dalším zase další song, to vůbec ničemu neubírá.

Moc se povedl i systém levelů, kdy se hráč vždy vrací do základního místa, kde má různé portály, které musí klíči odemknout.

Velmi zajímavý a v té době hodně netradiční je systém uložení hry, kdy se nachází savepoint jen asi ve třech místech na celém jednom dlouhém levelu, zbytek jsou checkpointy. Když Turok zemře, zjevíte se v něm, ale ubyde vám život. Pokud jste jen trochu nešikovní, nedokážete přeskočit nějakou plošinku (a zároveň se vám nechce opakovat celý level znova), můžete hru snadno nedohrát.

Celkově jsem nadočekávání spokojen. Turok je hra v netradičním prostředí, na tu dobu výborné grafice a poměrně nezvyklým gameplayem. Stojí na takovém pomezí mezi Doomem a Unrealem a je důležitou součástí historie žánru FPS.
+14
  • PC 75
K Turokovi jsem se dostal až dnes s dvacetiletým odstupem v době, kdy jsem si řekl, že si dohraju i těch pár 3D akcí, které mě minuly. Pamatuju si, jak jsem Turoka viděl tehdy v nějaké prodejně her a pochopitelně valil bulvy nad tou úžasnou grafikou. Po letech, když jsem na něj už mě dostatečně silné železo se ale nedal sehnat ani legálně, ani přes warez a až teď to vyřešil až GOG. No a nebylo to špatné.

Mám rád ve hrách příběhy a bohužel Turok by za něj dostal 0%. Příběh prostě není, zkrátka je tu nějaký indián, který musí v 8 kolech vykosit vše živé a poté i nějakého toho ultimátního bosse, přičemž konec je ve stylu že utíkáte z vybuchující pevnosti. Toť vše.

Grafika mě velice příjemně překvapila. I po těch 20 letech je hezká, vzhledem k tomu že většina hry se odehrává v přírodě tak přírodní scenérie vypadají i dnes velice funkčně a líbivě, stejně jako modely různých tvorů i potvorů. A ani závěrečné kolo, odehrávající se ve futuristické pevnosti nedělá ostudu.

Na hratelnosti je poznat, že jde primárně o konzolovku, konkrétně N64. Po zdolání prvního kola se dostanete k rozcestí, kde si postupně nalezenými klíči odemykáte další kola a zároveň sbíráte části "super" zbraně. Nějak mě to tím systémem připomělo playstation sérii Crash Bandicoot. Také proto, že je to spíše než 3D akce 3D plošinovka.

Samozřejmě primární je střílení a toho si v Turokovi užijete víc než dost. Útočí na Vás rozmanitá havěť, která navíc hustě respawnuje, takže zbraním jen tak klid nedopřejete. Zbraní je dostatek - od luku, pistole, samopalu a brokovnice přes rotačák a plazmový kanón až po různé výbušné a elektronické udělátka. Nikdy nemáte dost nábojů, takže si je vyzkoušíte všechny a dá se říct, že žádná není vyloženě slabá. I přes hojnost a otravnost nepřátelé nejsou tím hlavním nebezpečím - jsou celkem slabí a dají se vyřídit raz dva (až na bossy, kteří jsou pro změnu neskutečně tuzí).

Podstatnou část hry bohužel tvoří skákání po různých plošinkách, které jsou často mrňavé, hýbou se, je jich spousta za sebou a pád znamená většinou smrt. Skákání pomáhá poměrně přesné ovládání, ale i tak Vám občas ujede ruka či odhad (z pohledu první osoby se skáče dost blbě) a čtvrthodinový postup je v háji. V Turokovi se totiž nedá ukládat - v každém kole jsou sice nějaké checkpointy a 1-3 ukládací body, ale to vzhledem k obrovské rozloze každého kola je dost málo.

Navíc aby to nebylo tak snadné, tak většina kol je nelinárních (zejména 4 kolo je peklo) a musíte v nich najít 3 klíče a část superzbraně. Bez klíčů se nedostanete do dalších levelů, bez superzbraně si v posledním boji ani neškrtnete. Takže Vás hra nutí k průzkumu, ale zároveň Vás nenechá ukládat, což je dost frustrující. Kolikrát jsem zkusit někam doskočit a nedoskočil, případně si myslel, že jsem našel cestu dál a ona to byla smrt. Nakonec jsem se uchýlil k návodu, protože metodou pokus omyl bych ty klíče hledal týden.

I přes zmíněné výtky se mi Turok docela dost líbil. Dobře se ovládá, dobře se hraje, je tak akorát dlouhý i po těch letech vypadá moc pěkně.

EDIT: Tak mi po spuštění druhého dílu s příšernou grafikou došlo, že jsem dohrál remasterovanou verzi. Hodnocení grafiky se tedy týká remasteru.

Pro: Stále pěkná grafika, dobré ovládání, slušná hratelnost, skvělé zbraně i nepřátele.

Proti: Nemožnost ukládání v kombinaci s blouděním, respawnem a hledáním klíčů je frustrující.

+10