Peach
Pacifist run:
The Temple of Elemental Evil (TToEE) je původně kampaň z roku 1985 pro první edici Advanced Dungeons & Dragons. Nejspíše nejznámější DnD svět Forgotten Realms, ve kterém se odehrává většina videoher na motivy DnD, vyšel až o dva roky později, a tak je TToEE umístěn ve světě Greyhawk. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Byl spjat s počátky DnD, než ho Forgotten Realms vyšoupl z výsluní, ale jeho pozůstatky se v pravidlech nacházejí dodnes. Divili jste se někdy, proč jste během hraní ve Forgotten Realms nikdy nepotkali slavné mágy a autory kouzel jako jsou Tenserova transformace, Mordenkainenův meč, Bigbyho drtící pěst či Melfův kyselinový šíp? Ani nemůžete. Tyto postavy jsou právě postavami z Greyhawku. Stejně tak z něj pochází jeden z nejikoničtějších záporáků, Vecna, který se přes světy Ravenloft a Planescape dostal až do Forgotten Realms.
Papírová podoba TToEE je kampaň ve stylu, kterému dneska říkáme old school dungeon crawl, pro který je typický minimalistický příběh, megadungeon plný smrtících pastí a skrytých průchodů, malá vazba hráče na postavu a jejich vysoká úmrtnost. Dneska už takto mnoho hráčů Dungeons & Dragons nehraje. Typicky se tolik postavy nezabíjejí a klade se mnohem vyšší důraz na příběh a NPC postavy. Přesto i dnes se najdou skalní vyznavači old school hraní, pro které je The Temple of Elemental Evil posvátným vzorem, stejně jako třeba Tomb of Horrors od stejného autora.
Při mém DnD hraní se old school dungeon crawlu vyhýbáme jako čert kříži, a tak ani toto věrné videoherní zpracování TToEE není zrovna můj šálek čaje. Chybí mi propracovanější příběh, zajímavé rozhovory a větší důraz na výpravnost než brutální bojová střetnutí. Přesto vlastně moc nechápu, proč se tato hra netěší velké oblibě právě u vyznavačů dungeon crawlu a třeba i krokovacích dungeonů, kde se typicky také moc nehraje na příběh, ale spíše na hardcore zážitek, promyšlené prostředí, rozmanité nepřátele a nezapomenutelnou atmosféru. The Temple of Elemental Evil od Troiky totiž tohle všechno má, navíc graficky vypadá velice pěkně a mechanicky se jedná o nejpropracovanější videoherní ztvárnění DnD pravidel, konkrétně 3.5 edice. Stejně tak se nemusíte bát ubíjejícího procházení mnohapatrového dungeonu, kde každé patro vypadá stejně. Oblastí ve hře není mnoho, ale přesto tu jsou dvě vesnice plné vedlejších úkolů, několik menších venkovních oblastí a dungeonů a jeden velký megadungeon.
Za mě obrovská škoda, že TToEE neobsahuje multiplayer. Tato hra si o něj vyloženě říká, a věřím, že by pak v žebříčku DnD videoher vystoupala dokonce nad Icewind Dale, protože ten je v principu také (téměř) jen o dungeonech, soubojích a okouzlující atmosféře, kterou dokresluje skvělá hudba od Jeremyho Soula. Ale schválně si pusťte soundtrack z TToEE. Dle mého názoru se jedná o nedoceněnou ambientní hudbu, ale přiznávám, že já hudbě moc nerozumím.
Navíc dnes máme k dispozici dva fanouškovské obrovské patche, které se vzájemně nevylučují, Circle of Eight a Temple+, díky čemuž (mimo mnoho dalších vylepšení) hru můžete hrát jako Baldur's Gate, tedy si vytvořit jen jednu hlavní postavu a dalších až pět společníků vybrat z hromady plně ovladatelných NPC ve hře, kterým můžete měnit vybavení, levelovat je, povídat si s nimi atd. Jediné, co NPC neumějí, je konverzovat s okolním světem, takže vaše hlavní postava musí být mluvčí party, ideálně se všemi potřebnými dialogovými skilly. Bohužel tedy neumějí ani lootit, ale mohou třeba odemykat zámky, odpasťovat, krást atd., samotné vylootění odpastěné a odemčené truhly finálně musí udělat hlavní postava.
Musím říct, že takto, když se můžu vcítit pouze do jedné postavy snažící se seskládat schopnou družinu, protože sama nedokáže v divočině přežít, mě i mezi fanoušky nenáviděné startovací questy ve vesnici Hommlet docela bavily. Navíc mě pobavilo, kolik z nich vede k tomu, že se v průběhu hraní vdáte nebo oženíte. Úsměvný je pak i ending, kde vám hra postupně řekne, že jste měli svatbu nejen s vaším skutečným ingame manželem nebo manželkou, ale také se všemi osobami, se kterými jste v průběhu hry flirtovali, a to včetně homosexuálních svateb s odpovídající ilustrací. Greyhawk je velmi nadčasový svět, bisexuální polyamorie není žádný problém.
Hra se navíc dá hrát mnoha různými způsoby a má velké množství endingů, které se neliší jen nějakým výběrem možnosti v závěru hry, ale i dobou, kdy hru ukončíte. Teoreticky můžete hru dohrát za pár hodin, ba i minut jen s pomocí stealthu, důkladného exploringu či konverzačními skilly, ale bez návodu jen velmi nepravděpodobně přijdete na to jak. Pokud však budete chtít nejlepší ending, tak ten je opravdu velmi náročný. Já mám v této hře vyšší desítky hodin a stejně jsem ho nezvládla. Level deset je hrozně málo na zabíjení balorů a klobouk dolů, komu se to povedlo v neupravené hře. Pro zájemce však Temple+ umožňuje zvednout maximální level, a tak jej udělat mnohem dostupnější. Místo toho se mi však povedl úspěšný pacifist run, za dvě hodiny. To mi přijde dost slušné, uvážím-li, že všichni tuto hru považují za únavnou procházku ze souboje do souboje.
Finální hodnocení je pro mne trochu oříšek a čím s větším odstupem nad hrou přemýšlím, tím víc ji musím chválit. Nejvíc se na této hře kritizují bugy a prvních pár hodin poslíčkovacích questů, díky kterým dle mého názoru většina hráčů hru hned odinstalovala a ke hře se již nikdy nevrátila. Dnes však oboje řeší neoficiální patche Circle of Eight a Temple+, které kromě bugfixů přidávají také nové questy či upravují ty stávající, přičemž quest Welkwood Bog je designován právě k přeskočení počáteční simulace FedExu ve vesnici Hommlet. Navíc old schoolové dungeony nemám moc ráda, a tak nejsem zrovna cílovka této hry, ale přesto mě hra okouzlila svojí volností a perfektním zpracováním pravidel DnD, které mi mimo jiné umožnily se soubojům úplně vyhnout, a přesto hru dohrát, byť ne s moc dobrým koncem. No a taky jsem přesvědčena, že se jedná o nedoceněnou hru, která hodně vyrostla až díky fanouškům dlouho po vydání, a dnes si zaslouží, aby se k ní hráči vrátili a docenili její kvality, které zůstaly přehlédnuty kvůli počátečním nedostatkům a špatným designovým rozhodnutím v první části hry. Milovníci cRPG dungeonů, dejte jí šanci.
Dohráno za 2 hodiny.
Souboje:
Lareth (pouze zraněn, vzdal se)
Statistiky na konci hraní:
1993 zlaťáků
Player Character - rogue level 1
True neutral
Pouze startovní vybavení
The Temple of Elemental Evil (TToEE) je původně kampaň z roku 1985 pro první edici Advanced Dungeons & Dragons. Nejspíše nejznámější DnD svět Forgotten Realms, ve kterém se odehrává většina videoher na motivy DnD, vyšel až o dva roky později, a tak je TToEE umístěn ve světě Greyhawk. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Byl spjat s počátky DnD, než ho Forgotten Realms vyšoupl z výsluní, ale jeho pozůstatky se v pravidlech nacházejí dodnes. Divili jste se někdy, proč jste během hraní ve Forgotten Realms nikdy nepotkali slavné mágy a autory kouzel jako jsou Tenserova transformace, Mordenkainenův meč, Bigbyho drtící pěst či Melfův kyselinový šíp? Ani nemůžete. Tyto postavy jsou právě postavami z Greyhawku. Stejně tak z něj pochází jeden z nejikoničtějších záporáků, Vecna, který se přes světy Ravenloft a Planescape dostal až do Forgotten Realms.
Papírová podoba TToEE je kampaň ve stylu, kterému dneska říkáme old school dungeon crawl, pro který je typický minimalistický příběh, megadungeon plný smrtících pastí a skrytých průchodů, malá vazba hráče na postavu a jejich vysoká úmrtnost. Dneska už takto mnoho hráčů Dungeons & Dragons nehraje. Typicky se tolik postavy nezabíjejí a klade se mnohem vyšší důraz na příběh a NPC postavy. Přesto i dnes se najdou skalní vyznavači old school hraní, pro které je The Temple of Elemental Evil posvátným vzorem, stejně jako třeba Tomb of Horrors od stejného autora.
Při mém DnD hraní se old school dungeon crawlu vyhýbáme jako čert kříži, a tak ani toto věrné videoherní zpracování TToEE není zrovna můj šálek čaje. Chybí mi propracovanější příběh, zajímavé rozhovory a větší důraz na výpravnost než brutální bojová střetnutí. Přesto vlastně moc nechápu, proč se tato hra netěší velké oblibě právě u vyznavačů dungeon crawlu a třeba i krokovacích dungeonů, kde se typicky také moc nehraje na příběh, ale spíše na hardcore zážitek, promyšlené prostředí, rozmanité nepřátele a nezapomenutelnou atmosféru. The Temple of Elemental Evil od Troiky totiž tohle všechno má, navíc graficky vypadá velice pěkně a mechanicky se jedná o nejpropracovanější videoherní ztvárnění DnD pravidel, konkrétně 3.5 edice. Stejně tak se nemusíte bát ubíjejícího procházení mnohapatrového dungeonu, kde každé patro vypadá stejně. Oblastí ve hře není mnoho, ale přesto tu jsou dvě vesnice plné vedlejších úkolů, několik menších venkovních oblastí a dungeonů a jeden velký megadungeon.
Za mě obrovská škoda, že TToEE neobsahuje multiplayer. Tato hra si o něj vyloženě říká, a věřím, že by pak v žebříčku DnD videoher vystoupala dokonce nad Icewind Dale, protože ten je v principu také (téměř) jen o dungeonech, soubojích a okouzlující atmosféře, kterou dokresluje skvělá hudba od Jeremyho Soula. Ale schválně si pusťte soundtrack z TToEE. Dle mého názoru se jedná o nedoceněnou ambientní hudbu, ale přiznávám, že já hudbě moc nerozumím.
Navíc dnes máme k dispozici dva fanouškovské obrovské patche, které se vzájemně nevylučují, Circle of Eight a Temple+, díky čemuž (mimo mnoho dalších vylepšení) hru můžete hrát jako Baldur's Gate, tedy si vytvořit jen jednu hlavní postavu a dalších až pět společníků vybrat z hromady plně ovladatelných NPC ve hře, kterým můžete měnit vybavení, levelovat je, povídat si s nimi atd. Jediné, co NPC neumějí, je konverzovat s okolním světem, takže vaše hlavní postava musí být mluvčí party, ideálně se všemi potřebnými dialogovými skilly. Bohužel tedy neumějí ani lootit, ale mohou třeba odemykat zámky, odpasťovat, krást atd., samotné vylootění odpastěné a odemčené truhly finálně musí udělat hlavní postava.
Musím říct, že takto, když se můžu vcítit pouze do jedné postavy snažící se seskládat schopnou družinu, protože sama nedokáže v divočině přežít, mě i mezi fanoušky nenáviděné startovací questy ve vesnici Hommlet docela bavily. Navíc mě pobavilo, kolik z nich vede k tomu, že se v průběhu hraní vdáte nebo oženíte. Úsměvný je pak i ending, kde vám hra postupně řekne, že jste měli svatbu nejen s vaším skutečným ingame manželem nebo manželkou, ale také se všemi osobami, se kterými jste v průběhu hry flirtovali, a to včetně homosexuálních svateb s odpovídající ilustrací. Greyhawk je velmi nadčasový svět, bisexuální polyamorie není žádný problém.
Hra se navíc dá hrát mnoha různými způsoby a má velké množství endingů, které se neliší jen nějakým výběrem možnosti v závěru hry, ale i dobou, kdy hru ukončíte. Teoreticky můžete hru dohrát za pár hodin, ba i minut jen s pomocí stealthu, důkladného exploringu či konverzačními skilly, ale bez návodu jen velmi nepravděpodobně přijdete na to jak. Pokud však budete chtít nejlepší ending, tak ten je opravdu velmi náročný. Já mám v této hře vyšší desítky hodin a stejně jsem ho nezvládla. Level deset je hrozně málo na zabíjení balorů a klobouk dolů, komu se to povedlo v neupravené hře. Pro zájemce však Temple+ umožňuje zvednout maximální level, a tak jej udělat mnohem dostupnější. Místo toho se mi však povedl úspěšný pacifist run, za dvě hodiny. To mi přijde dost slušné, uvážím-li, že všichni tuto hru považují za únavnou procházku ze souboje do souboje.
Finální hodnocení je pro mne trochu oříšek a čím s větším odstupem nad hrou přemýšlím, tím víc ji musím chválit. Nejvíc se na této hře kritizují bugy a prvních pár hodin poslíčkovacích questů, díky kterým dle mého názoru většina hráčů hru hned odinstalovala a ke hře se již nikdy nevrátila. Dnes však oboje řeší neoficiální patche Circle of Eight a Temple+, které kromě bugfixů přidávají také nové questy či upravují ty stávající, přičemž quest Welkwood Bog je designován právě k přeskočení počáteční simulace FedExu ve vesnici Hommlet. Navíc old schoolové dungeony nemám moc ráda, a tak nejsem zrovna cílovka této hry, ale přesto mě hra okouzlila svojí volností a perfektním zpracováním pravidel DnD, které mi mimo jiné umožnily se soubojům úplně vyhnout, a přesto hru dohrát, byť ne s moc dobrým koncem. No a taky jsem přesvědčena, že se jedná o nedoceněnou hru, která hodně vyrostla až díky fanouškům dlouho po vydání, a dnes si zaslouží, aby se k ní hráči vrátili a docenili její kvality, které zůstaly přehlédnuty kvůli počátečním nedostatkům a špatným designovým rozhodnutím v první části hry. Milovníci cRPG dungeonů, dejte jí šanci.
Dohráno za 2 hodiny.
Souboje:
Lareth (pouze zraněn, vzdal se)
Statistiky na konci hraní:
1993 zlaťáků
Player Character - rogue level 1
True neutral
Pouze startovní vybavení
Red
eremita
Ebb
Mount
Ronik
Drolin
El Zorro
Pro: Perfektní zpracování pravidel a známé kampaně pro Dungeons & Dragons.
Proti: Nic.