Krátká humorná point and click adventura The Protagonish sleduje statečného rytíře, kterak se během svého putování zastaví v malé středověké vesnici, kde vykonává tradiční úkony, které každý od dobrodruha očekává - nakupuje od obchodníků, mluví s obyvateli a snaží se plnit questy, díky kterým si naplní měšec nebo které jej v ještě lepším případě proslaví. Jenže v této hře jej vůbec neovládáme. V této hře ovládáme vedlejší postavy.
Tato adventura je totiž trošku postavená na hlavu, místo dobrodruha zde přeskakujeme mezi čtyřmi obyvateli města - máme zde mnicha, který složil slib mlčení, horníka, který po úrazu hlavy tak trochu neví co říká, a obchodnici, která se snaží o co nejlepší kšeft. Čtvrtou postavou je pak tajemná bestie. S těmito postavami se prostřednictvím dialogů rozhodujeme, zda rytíři pomoci, či mu házet klacky pod nohy. Zkrátka určujeme jeho směřování, jeho osud. Na hráče čekají převážně dialogové volby, nějaké ty hádanky a objevování tajemství.
Hra je krátká, dá se dohrát do půl hodiny, díky možnosti procházet hru různými způsoby a několika koncům však nabízí znovuhratelnost. Hra je plně nadabovaná.
malarkey
Za ta léta jsem už vyzkoušel celou řad indie adventur. Ten žánr mám moc rád, a ještě radši mám, když mě dokáže překvapit něco, od čeho bych to vůbec nečekal. V případě The Protagonish mě ale nic nepřekvapilo, spíš naopak.
Původní pocity o hře byly ještě na obrázcích, na textu k ní. Středověk, vtipná, krátká, s milou grafikou, dabingem. No jo, proč ne. Jen jsem teda nečekal, že se do toho ještě zadá pocit – zbytečná. Zbytečná totiž tato hra opravdu je.
Zbytečná a krátká. Extrémně. V prostředí asi pěti pozadí se odehrává příběh jakéhosi hrdiny, který vyrazí dveře a po vzoru Supermana vtrhne nějaký holce do krámku. Něco shání – hlavně teda mluví o questu – a zase letí dál. Jeho život ovlivňujete tím, že jste vedlejší postava a bavíte se s ním. Bavit se s ním ale moc nedá, protože je to magor a ty dialogy moc nedávají smysl. K postavám, ke kterým se dostane, jsou čtyři a hra může končit čímkoliv. Kdykoliv.
Po půl hodině a série opakování zjistíte, že ve hře toho víc není a nemá vůbec smysl se s ní dál zabývat. Kromě hezké grafiky a dabingu tu totiž není nic, co by stálo za zájem.
Původní pocity o hře byly ještě na obrázcích, na textu k ní. Středověk, vtipná, krátká, s milou grafikou, dabingem. No jo, proč ne. Jen jsem teda nečekal, že se do toho ještě zadá pocit – zbytečná. Zbytečná totiž tato hra opravdu je.
Zbytečná a krátká. Extrémně. V prostředí asi pěti pozadí se odehrává příběh jakéhosi hrdiny, který vyrazí dveře a po vzoru Supermana vtrhne nějaký holce do krámku. Něco shání – hlavně teda mluví o questu – a zase letí dál. Jeho život ovlivňujete tím, že jste vedlejší postava a bavíte se s ním. Bavit se s ním ale moc nedá, protože je to magor a ty dialogy moc nedávají smysl. K postavám, ke kterým se dostane, jsou čtyři a hra může končit čímkoliv. Kdykoliv.
Po půl hodině a série opakování zjistíte, že ve hře toho víc není a nemá vůbec smysl se s ní dál zabývat. Kromě hezké grafiky a dabingu tu totiž není nic, co by stálo za zájem.
Eru
