The Naked Game

Herní výzva 2018 č. 8 - V zemi nikoho

A tak jsem pochopil, že jsem nic nepochopil.

Aby bylo jasno. Tahle hra je příšerná. A přesto mám neuvěřitelnou touhu dát jí 100% a ani nemrknout. Kdyby mi to jen čest dovolila...
Atmosféra kterou jsem cítil se nerovnala jakékoliv hororové hře, co jsem kdy hrál. A to tu nebyla jediná lekačka.
Hádanky byly skvěle, logické, a přitom těžké.
Hudba famózní, hraje vám na nervy, zvyšuje pocit paranoii, a i její absence dovede být neuvěřitelně děsivá.

A pak je tu příběh. Aneb pochopil jsem, že nic nechápu. Zřejmě tuhle větu napíšu ještě jednou nakonec. Je skvělý, a přitom to absolutně nechápu, jen určité zlomky. A zde je jedno jádro problému, díky kterému bude mnohým připadat, že hru ještě nadhodnocuji – optimalizace a technické zpracování. Strašné, bídné, příšerné. Ono to souvisí i s příběhem, protože já vlastně nevím, jestli mi díky bugům něco neuniklo, a jestli jsem se náhodou nedostal na konec jen omylem. Ale já věřím, že to ti naši kluci a holky čeští vyřeší, a s dalšími updaty se bude hra jen zlepšovat. Musím si jí zahrát ještě jednou. Nebo dvakrát. Vlastně proč ne třikrát :) Jak víte, pochopil jsem, že nic nechápu. A kdo ví, třeba nakonec to hodnocení zvednu alespoň blízko té stovečky.