Bývalý voják najde nové útočiště a práci jako hlídač majáku. Na malém ostrově mu společnost dělají jen ptáci a nekonečná samota. Brzy ale zjistí, že hlubiny ostrova mohou skrývat temná tajemství. Otázkou zůstává, zda někdy nejsme našimi nejhoršími nepřáteli právě my sami.
The Lightkeeper je klasický hororový walking simulátor. Vaším počátečním úkolem je dodržovat rutinu, ale postupem času se začnou stupňovat neobvyklé jevy, které vás donutí zajímat se o minulost ostrova. Ačkoli jde o lineární hru, nabízí tři různé konce.
Cathan
4184 U The Lightkeeper je třeba ocenit, že si na nic nehraje. Za své peníze dostanete přesně to, co byste očekávali. Možná i o něco více, protože grafika je za danou cenu velmi dobrá. Pořád je to ale ve své podstatě jen hororová jednohubka, která místy čerpá inspiraci z Layers of Fear a samozřejmě povinně z P.T.
Nad čím stále váhám, je to, jestli neproniknutelnost a neurčitost příběhu hře prospívá, nebo jde jen o obrovské klišé. Po dohrání jsem měl pocit, že vlastně vím, o čem to bylo… ale vlastně vůbec ne. A hra se ani příliš nesnaží mezery zaplnit. Nepomáhá ani to, že až na samotném konci dostane hráč možnost vybrat si jeden z konců, přičemž jeden z nich je poněkud náhodně označen jako „skutečný“. To bylo vtipné, protože jsem původně věřil, že ty tři konce jsou jen variace a ten „skutečný“ se musí odemknout a třeba se tak i dozvědět o příběhu víc. Ale ne. Hra prostě nabídne tři konce, jeden náhodně určí jako skutečný, nic nevysvětlí a je konec.
Když se nad tím nakonec zamyslím, The Lightkeeper působí jako klasická hororová povídka, kterou napsal začínající autor. Doslova - je to prostě povídka ve formě hry. A možná jí to nakonec trochu ubližuje.
Nad čím stále váhám, je to, jestli neproniknutelnost a neurčitost příběhu hře prospívá, nebo jde jen o obrovské klišé. Po dohrání jsem měl pocit, že vlastně vím, o čem to bylo… ale vlastně vůbec ne. A hra se ani příliš nesnaží mezery zaplnit. Nepomáhá ani to, že až na samotném konci dostane hráč možnost vybrat si jeden z konců, přičemž jeden z nich je poněkud náhodně označen jako „skutečný“. To bylo vtipné, protože jsem původně věřil, že ty tři konce jsou jen variace a ten „skutečný“ se musí odemknout a třeba se tak i dozvědět o příběhu víc. Ale ne. Hra prostě nabídne tři konce, jeden náhodně určí jako skutečný, nic nevysvětlí a je konec.
Když se nad tím nakonec zamyslím, The Lightkeeper působí jako klasická hororová povídka, kterou napsal začínající autor. Doslova - je to prostě povídka ve formě hry. A možná jí to nakonec trochu ubližuje.
