Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Surgeon Simulator 2013

Žánr:
simulátor > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
19.04.2013
Vývojáři:
Bossa Studios
Oficiální stránky:
http://www.surgeonsimulator2013.com
Nabízí možnost vžít se do role transplantačního chirurga, který musí za pomoci některých nástrojů (pilky, kladiva, skalpelu nebo vrtačky) transplantovat pacientovi orgány (srdce, ledvina nebo mozek). Čas přitom rychle kvapí, krve se nedostává a vy musíte použít veškerou zručnost, aby pacient nezemřel.

Hra staví na principech flashové hry QWOP, je ovládána myší (levé i pravé tlačítko pro pohyb a natáčení ruky) a pěti klávesami (A, W, E, R a mezerník), znázorňující pět prstů na ruce. Za pomocí těchto pohybů se musí hráč pokusit o co nejrychlejší a nejpreciznější transplantaci.

Podpořte Databázi a kupte si hru přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Zápisky mladého felčara...

Tož jsem takhle jednou ráno vstal, slupl koblihu a spláchl ji, společně s dvěma paraleny, pořádným kofeinovým lomcovákem. V hlavě mi buší, včerejší pozdní porada byla docela fičák. No nic, práce volá! Doplazivše se ke svému pracovnímu stolu si všímám, že se mi na stole nashromáždila pěkná hromádka dokumentu.

Taaakže, copak to tu máme? Aaaaaha, trans...dál to neprečtu... ale je tam něco se srdcem. Hmmm, ok, to bude brnkačka, o tom už jsem někde četl... a srdce přece najde každý, to dá rozum. Inu, není čas ztrácet čas, odhodlaně se tedy vrhám do víru chirurgie.

Záhy stojím nad pacientem, který si spokojeně oddychuje na operačním stole. Chudák netuší, co za břídila to nad ním stojí. Krok číslo jedna, odhrnout roušku a podívat se, kam že to mám dneska vlastne říznout = nehorázný problém. Mám já to ale dnes ruce jalové, říkám si a kleju, neb za boha nic nemůžu chytit, při nejlepší snaze se mi daří chudáka pacienta častovat vztyčeným prostředníčkem a jinými nepříliš lichotivými gesty (ovšem zcela neúmyslně, holt zvládnout koordinaci všech prstů není jen tak).

Po několika minutách klení a stovce kapek virtuálního potu se dívám na pacientův hrudní koš (rouška skončila pacientovi na hlavě (to kdyby se probral, radši ať to nevidí). Někdo tady už solidně zapracoval, žádná kůže, svaly, jen žebra a hrudní kost. Co už, méně práce pro mě, no ni? Nastává moje chvíle...ehm... co teď?

Bezradně se koukám doprava a doleva na všemožné nástroje. Je libo pilku, kladívko či skalpel? Pokouším se nepropadnout panice a zdravým selským rozumem nakonec volím elektrickou kostní pilku, přece se po ránu nepřetrhnu, že ano. Levou rukou (jsem sice pravák, ale po pravé ruce dnes z nejakého roztodivného důvodu není ani stopy) se opět s obrovským úsilím snažím sebrat vybraný nástroj.

Po chvilce se mi to daří a za chvilku už vrtám hlava nehlava do nebohého spáče na stole. Kosti vržou a praskají a za chvilku mám cestu volnou. Ješte vpravo dosti neesteticky koukají dvě žebra, to tak prece nemůžu nechat, chápete. Není to ale nic co by pár dobře mířených ran kladívkem nespravilo. Asi jsem trochu rýpnul do plíce, ale to se srovná, chlápek preci není žádná backora. Jak se ale teď mám přes plíce dostat k srdci? To nás na škole neučili!

Přemýšlím a premýšlím, nakonec se odhodlám k razantnímu kroku... za pokus jeden nic nedá, že? A tak zatáhnu a hle, plíce mi zustává v ruce. A pak že chirurgie je věda, vždyt jsem ješte ani nemusel říznout. Jsem holt talent. Hm, když už jsem v tom, proc nevyndat rovnou i tu druhou plíci. Takhle je to takové nesymetrické, a to se mě, estétovi, příliš nezamlouvá. Zkušeným hmatem tedy tahám i druhou plíci a a odkládám ji vedle druhé plíce. No, jak to není jednoduché, že? Pacient si v pohodě dýchá, vždyť co oči nevidí, to srdce nebolí. ˇ

Chci se mrknout na hodinky, jestli dneska trhnu rekord, když v tom si všimnu, že nejsou tam, kde by mely být. Opět začínám panikařit, ale pak své rolexky nacházím vesele uvelebené kdesi pod játry. Vytahuji je, spokojeně kontroluji čas a nyní, vyzbrojen nově nabytým sebevědomím pokračuji v práci.

Ted už to jde ráz na ráz. Skalpelem profesionálně přefikávám přívodní cévy, trochu z toho teče krev, ale pár kapek krve mě nerozhází, pán s tím taky očividně nemá sebemenší problém. Takže ted zbývá jen vytáhnout špatné srdíčko, vložit nové a je toooooo!!! Ještě jsem se stačil píchnout o jehlu s nějakým sajrajtem, radši nevědět. Výsledkem jsou psychedelické halucinace s barvičkami a značně rozostřeným viděním, LSD hadra. Dost blbě se s tím pracuje, ale my profíci zvládneme hravě každou komplikaci.

Posledním zkušeným pohybem upouštím nové srdíčko do hrudníku a lup! je to doma, pánové! Ani ty plíce nemusím šponovat zpátky, no prosím. Hurá na oběd!!!

No, to by asi stačilo k realismu téhle šílenosti. Docela mě to pobavilo, ikdyž je to všechno možné, jen ne simulátor. Ale jako parodie (a to dost brutální) to funguje na výbornou. pokud to bylo od začátku míněno jako sranda, tak se to vážně povedlo :D

Pro: doslova brutální sranda :D

Proti: poněkud zavádějící název

+18+18 / 0

Vidím že tahle hra nemá sice velice velké hodnocení ale určitě není tak špatná,můj první dojem byl celkem ukvapující,i když sem skoro nevěděl co mám dělat :D Ale když sem se trochu rozkoukal celku to ušlo.Grafické zpracování taky není špatné.
Hře dávám 70%,možná bych mohl dát i více,ale je pravda že když projdete všechny transplantace tak pak to furt hrát dokola není moc zábavné
+4+6 / -2

Největší kravina jakou jsem kdy hrál.Kdyby aspoň ti tvůrci udělali normální ovládání a oni ne.První prst R 2 prst mezerník 3 prst O.Fakt jako 25% víc ani náhodou.
-8+2 / -10